[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Místopředseda senátního výboru pro vzdělávání Jiří Růžička na veřejném slyšení uvedl, že změnu zákona, která prošla v roce 2016 a která umožňuje od roku 2020 přijímat dvouleté děti do mateřských škol, vidí jako problém.
Výbor se podle něj shodl, že je tento zákon třeba změnit. Nyní se bude čekat, jak se k tomu postaví Sněmovna. Ta je ovšem zajedno.
Šéf sněmovního výboru pro školství Václav Klaus mladší předložil totiž už v lednu poslancům úpravu, podle které by se měla zrušit povinnost přijímat děti mladší tří let, a zároveň navrhl zrušení školky pro pětileté děti.
Jiří Růžička řekl, že když se bude toto téma diskutovat ve Sněmovně, tak se může stát, že se odhlasuje pozměňovací návrh, kdy se zruší například jen povinnost přijímat dvouleťáčky a pro pětileté povinnost zůstane.
Podle bývalé ministryně školství Kateřiny Valachové mělo právě zavedení povinnosti školek přijímat dvouleté děti pomoci hlavně rodičům, kteří se mohli vrátit do práce.
K tomu se vyjádřil také prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR Jiří Horecký, který říká, že právě školky mohou nahradit dětské skupiny, které dnes fungují v některých firmách a nabízejí malým dětem individuálnější přístup.
Jiří Horecký má jistě pravdu už jen tím, že poukazuje na fakt, že u nás nejsou částečné úvazky stále obvyklé . V České republice podle něj pracuje na částečný úvazek pouze 6,5 procenta lidí.
Mnoho rodičů by chtělo na částečný úvazek pracovat, ale jejich zaměstnavatel jim bohužel nevychází vstříc.
Sama mám tři děti v rozmezí 2–8 let a pracuji na plný úvazek od šesti měsíců svého nejmladšího syna. Ovšem jen díky vstřícnému přístupu svého zaměstnavatele, který mi v prvním roce umožnil téměř plnou podporu práce z domova. Vím, že to není obvyklé, a za to si jej nesmírně cením.
Nikdy jsem neměla žádnou chůvu, babičky bydlí tak daleko, že na hlídání můžeme zapomenout. Vím, že mám velkou výhodu v manželovi, který si mohl práci uzpůsobit a s dětmi mi pomoci.
Všechny mé tři děti šly do předškolního zařízení před svými druhými narozeninami a opravdu nemohu říct, že by se to na nich negativně podepsalo. Adaptace vždy byla pozvolná a bezproblémová. Nutno podotknout, že zpočátku nechodili každý den a navštěvovali soukromá zařízení.
Proto jsem uvítala možnost zavedení školky pro děti od dvou let. Trochu mě mrzí, že myšlenka, která byla jistě dobrá, bude pravděpodobně smetena ze stolu. Jelikož jsem vystudovaná učitelka v mateřské škole, rozumím také argumentům učitelek, že pracovat ve smíšené skupině dvouletých a čtyřletých dětí nejde. Proto by to chtělo najít nějaký kompromis a ne to zavrhnout s tím, že je to hloupost. Ne každý si může dovolit platit drahé soukromé předškolní zařízení, a přitom by se do práce rád vrátil.
Povinnost dávat dvouleté dítě přece nikde není psána. Pokud máme možnost tříleté rodičovské dovolené, ať ji každý využije podle sebe a tráví čas s dítětem doma celé tři roky. A je to normální. Stejně tak je normální, že žena se chce do práce vrátit a dítě umístí do školky na pár dní v týdnu. Kvůli tomu ale není přece horší máma než ta, která si chce tři roky s dítětem užít naplno.
Vidím to na sobě, v práci si udělám svou práci a potom se šťastná vrátím ke svým dětem, kterým se plně věnuju. Myslím si, že tak jako je volba délky rodičovské, by měli mít rodiče možnost zvolit si, kdy se vrátí do práce, a pokud jim v tom stát pomůže, bude to skvělé.