[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Matematika mi nikdy nešla a opravdu nepatřila mezi mé oblíbené předměty. Navzdory tomu, že školu a učení jsem milovala a patřila mezi jedničkáře. Z legrace jsem za důvod svého odporu k této vědě a neschopnosti dopočítat se výsledku rovnice či slovní úlohy uváděla: „Já za to nemůžu, trpím určitě dyskalkulií.“ Výmluva a alibismus, samozřejmě, jelikož tato specifická porucha učení neznamená, že jsem byla prostě „natvrdlá“ a nerozuměla jsem zadáním typu: když vyjede vlak z bodu A a pojede tou a tou rychlostí, za jak dlouho a na jakém kilometru se setká s vlakem B, který vyjel jindy a odjinud...? Ve skutečnosti je to poněkud složitější.
Co znamená, když dítě skutečně trpí poruchou zvanou dyskalkulie? Jak tuto poruchu učení diagnostikovat a čím školákovi můžete pomoct? Vysvětlíme.
Dyskalkulie ovlivňuje vytváření matematických představ, způsobuje problémy spojené s operacemi s čísly, poruchy prostorové představivosti. Často se vyskytuje v kombinaci s dalšími poruchami učení, tedy dyslexií, dysgrafií, dysortografií nebo dyspraxií. Dítě s dyskalkulií podává v matematice podstatně horší výkony, než by se daly vzhledem k jeho inteligenci očekávat. To znamená, že při průměrné až nadprůměrné inteligenci prospívá ve všech předmětech kromě matematiky výborně, jen v matematice často podprůměrně. Inteligence tudíž neodpovídá matematickým schopnostem.
Pokud jste si všimli, že vaše dítě bojuje s matematikou, přestože v ostatních předmětech nemá žádné problémy, pozor na rychlé závěry a tresty za špatné známky. Podle speciální pedagožky a autorky knihy Poruchy učení Olgy Zelinkové může dyskalkulií trpět i intelektuálně velmi nadaný člověk: „Úroveň výkonů v matematice je závislá do určité míry na rozumových schopnostech. Inteligence ale není totožná s matematickými schopnostmi, neboť oba druhy schopností nejsou jednou celistvou složkou, ale poměrně složitou strukturou. Z úrovně rozumových schopností nelze jednoznačně vyvozovat úroveň ovládání matematiky, a naopak existují jedinci, kteří při poměrně vysoké inteligenci mají v matematice výrazné obtíže.“
Najít konkrétní příčinu vzniku dyskalkulie je téměř nemožné. Jde o poškození malé části mozku, která má vliv na schopnost osvojení znalostí základních početních úkonů. Vzniknout může již v prenatálním období, při porodu, ale i časně po porodu. Další možností je vliv genetické výbavy. Příčinou tedy není například nesprávný způsob výuky na škole ani rodinné zázemí.
Ptáte se, jak rozeznat dyskalkulii od běžných potíží s učením? To, co ostatním dětem jde samo, může být pro dyskalkulika velmi tvrdý oříšek. Jestli se tedy problémy vašeho dítěte ztotožňují s následujícími příznaky, pak raději zpozorněte.
Typickým projevem dyskalkulie je neschopnost pochopit matematiku za pomocí běžných učebních postupů. Dítě má problém s používáním hlavních matematických dovedností a nedokáže si v hlavě vytvářet matematické představy. Může zaměňovat podobná čísla, nedovede se orientovat v číselné ose a označovat množství a počet předmětů. Charakteristická je rovněž potíž s prováděním základních matematických operací, jako jsou sčítání, odčítání, násobení a dělení. Dítě většinou postupně přestává stíhat ostatní spolužáky.
A kdy se první příznaky začínají projevovat? Nepanikařte, pokud se vám zdá, že váš prvňáček v matice plave. Zvyšte svou pozornost, až když problémy přetrvávají nebo se začnou zhoršovat i ve druhé třídě.
Aby to nebylo jednoduché, dělí se dyskalkulie na několik typů podle charakteristických znaků.
Pokud jste usoudili, že vaše dítě vykazuje příznaky dyskalkulie, následuje vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Na něj se můžete vydat na základě doporučení učitele, ale i vlastního úsudku. A jak takové vyšetření probíhá? Podstatou jsou speciální komplexní test, vyšetření rozumových schopností a následné stanovení diagnózy. Poté je doporučen další postup, například návštěva pediatra a neurologa.
Pokud znáte diagnózu a máte v ruce výsledek z pedagogicko-psychologické poradny, je zásadní konzultovat další postup s vyučujícím, který stanoví podmínky individuálního učebního plánu. Pedagog by se měl co nejvíce snažit porozumět myšlenkovým procesům dítěte a přistupovat k němu s pochopením. Při těžší formě dyskalkulie může být doporučen přesun do speciální školy určené pro děti s poruchami učení.
Neméně důležitá je ale i role rodičů! Dítě je třeba pozitivně motivovat a podporovat v učení. Klíčové jsou nejen spolupráce s vyučujícím a dodržování postupů doporučených v pedagogicko-psychologické poradně, ale i zázemí, ve kterém dítě bude cítit pochopení. Určitě na něj nesmí být kladeny nepřiměřené nároky, ale naopak je žádoucí postupovat pomalu a každý pokrok náležitě pochválit.
„Úkoly, které dítě s dyskalkulií nezvládá, dělíme na dílčí kroky, důkladně je procvičujeme s využíváním nových situací. Postupně se jednotlivé články vynechávají, dítě provádí celou operaci rychleji, s menším vynaloženým úsilím. Celý výkon se automatizuje,“ tvrdí Olga Zelinková. Ta rovněž nedoporučuje omlouvání dítěte kvůli jeho diagnóze, ale naopak apeluje na trpělivý přístup a pravidelné procvičování: „Kompenzace poruchy nebo její tolerování neznamená osvobození dítěte od matematiky. Řešením je hledání úkolů, které je dítě schopno zvládnout, a vhodných metod. Obtíže neřeší omezení individuálního přístupu na použití kalkulačky.“
Překonání obtíží spojených s dyskalkulií není jednoduché, ale při zapojení fantazie může být cvičení zábava pro vás i dítě. Ideální je využití různých her a soutěží, které pomůžou vytvořit přátelské prostředí. Dítě tak nemá pocit, že je k učení nuceno. Užitečné můžou být různé pomůcky jako počítadla, matematické tabulky, číselné osy, doma vyrobené kartičky s čísly nebo speciální učebnice. Trefou do černého může být i klasika, jako jsou domino nebo kostky.
A jaká jsou základní cvičení pro dyskalkuliky? Podstatné je učení odříkávání číselné osy, a to vzestupně i sestupně. Dále je potřeba co nejvíce rozvíjet představu o množství – tedy počítáme jednotlivé prvky, například oblíbené hračky jednu po druhé, a vedle toho můžeme nechat dítě hračky řadit podle velikosti. Trénovat je také třeba doplňování čísel do početních úkonů a orientaci pravá x levá. Pokud to vyžaduje, necháváme dítě, ať si při cvičeních pomáhá počítáním na prstech.
Pokud máte dítě, které musí čelit nástraze jménem dyskalkulie, nenechte se vyděsit. Při trpělivém přístupu a vzájemné spolupráci dostanete diagnózu jistě brzy pod kontrolu.
Zdroj citací: ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení. Praha, Portál, 2000. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7178-481-8.