Dyspraktici bývají často terčem šikany. Víme proč!

Dyspraxie, která patří mezi vývojové poruchy motorických funkcí, je z pohledu dětského psychologa regulérní diagnózou – podobně jako například dyskalkulie nebo dyslexie. Dyspraktik však bývá narozdíl od dětí, kterým nejdou kupříkladu počty či diktáty, mnohem častěji terčem šikany v dětských kolektivech. Důvody jsou nasnadě; dítě s dyspraxií je trochu jiné než ostatní děti, vyznačuje se totiž nápadnou nešikovností a zcela nepřehlédnutelnými rozdíly v pohybových dovednostech vůči svému věku. (V Mamince jsme o dyspraxii psali ZDE.)

Ale pozor, porucha neovlivňuje intelekt, ten totiž nijak nezaostává! Zaostává však hrubá i jemná motorika, což má přímý vliv na samoobsluhu dítěte (zavazování tkaniček, zapínání zipů i knoflíků, jedení příborem a podobně ) i celkovou obratnost a zvládání sportovních aktivit.

Školák

Dyspraxie aneb syndrom nešikovného dítěte

Snadný terč šikany

Už ze základního popisu poruchy si vcelku snadno představíme malého prvňáčka či druháčka dyspraktika. Malé „slůňátko v porcelánu“ je zkrátka trochu jiné; nemotorné, nešikovné, kvůli horší samoobsluze a nešikovnosti může být také často neupravené. Mnozí dyspraktici si pak raději hrají s menšími dětmi, s nimiž se cítí lépe a uvolněněji.

Řada dyspraktických dětí má také vzhledem ke své neobratnosti a následně i negativnímu vztahu ke sportu nadváhu, jídlem také v některých případech částečně kompenzují „bolesti duše“! A právě takové děti si v kolektivu často vyberou šikanátoři, kteří s sebou občas strhnou většinu kolektivu, není-li pedagogem nebo vychovatelem dobře veden.

„Šikanující děti si obvykle vybírají jedince, kteří se od nich liší. Může to být dítě, které nosí brýle, které je moc velké nebo malé, které má řečovou vadu nebo pomalejší reakce. Dítě s dyspraxií může vypadat podobně. Reaguje pomaleji, jeho vzhled není pokaždé úhledný a upravený, při sportu si nepočíná dobře… Dítě s poruchou hrubé a jemné motoriky bude na hřišti i ve třídě v nevýhodě,“ upozorňuje dětská lékařka a ředitelka Střediska pro pomoc dětem s poruchami koordinace, Amanda Kirby.

Školák

Nešika nebo dyspraktik?

Jak můžete malému dyspraktikovi pomoci v prevenci i řešení?

• Pochopitelně nejen dyspraktici, ale každé dítě potřebuje, aby si na něj rodiče udělali denně čas; povídali si s ním anebo klidně nechali povídat pouze jeho a naslouchali. Bez přirozené a otevřené komunikace nemůže být vyrovnaný a otevřený ani vzájemný vztah – a bez otevřeného vztahu plného důvěry se vám dítě svěřovat nebude!
• Učte ho chápat jeho jinakost i limity, snažte se ho podporovat ve věcech, které mu jdou, budují jeho sebevědomí, pocit vlastní hodnoty a sebepřijetí. Zdravě sebevědomé dítě lze šikanovat jen stěží!
• Informujte o dyspraxii jeho vychovatele a pedagogy, povědomí o dyspraxii je stále nízké. Dyspraktik není lenoch a nekňuba! Je to dítě s poruchou, které potřebuje informovaný přístup, pochopení, podporu a pozitivní motivaci.
• Podporujte jeho přátelství (návštěvy, oslavy, přespávačky apod.). Děti, které mají kamarády, se stávají terčem šikany jen zřídka.
• Pozitivní motivace, povzbuzování a pochvala za dílčí zlepšení dokáže „zázraky“! Dyspraktik se bude na mnoha místech setkávat s negativními komentáři i negativní motivací (tresty, sankce, ironické komentáře apod.), která jej může „zablokovat“ a vést k rezignaci. Pozitivní motivace je další cestou k posílení sebevědomí – tedy jistou prevencí ve vypořádání se s šikanou.
• Buďte všímaví ke všem příznakům šikany (změna chování, poruchy spánku, nechuť chodit do školy či školky, nezvykle poničené oblečení a osobní věci, škrábance a modřiny bez zjevné příčiny apod.) – podaří-li se vám ji zachytit v počátcích, napáchá se mnohem méně škody v křehké dětské duši!

Když se dítěti ve škole nedaří, řešení neodkládejte 

Šikana

Šikanu dcery zavinila třídní učitelka! Vyhlašovala koktu týdne a podobně