Maminka.czChování a vztahy

Editorial: Už se nikdy nevyspím do růžova. No a?

„Možná kdybych dopředu věděla, jak to s dítětem bude náročné, tak bych do toho nešla,“ přiznala mi nedávno otevřeně kolegyně. Mimochodem totálně milující máma, která by pro svou dceru udělala první poslední.
, Časopis Maminka
25. 7. 2016
Editorial: Už se nikdy nevyspím do růžova. No a?

Nejdřív mě to překvapilo, ale pak jsem o tom začala přemýšlet. Měla bych dítě, kdybych věděla, že porod „fááááákt hooooodně“ bolí? Že už se pravděpodobně nikdy nevyspím dorůžova? Že budu chodit čurat a koupat se zásadně jen s otevřenými dveřmi? Že mi zachutná nealko pivo a bezkofeionové kafe? Že se budu bavit v podniku, který nemá v názvu bar, ale Mimískov nebo Batolíkov?

Že dokážu vést hodinové diskuse o plenkách a o nočníku? Že místo kosmetické taštičky s sebou stále nosit křupíny a piškoty? Že přestanu definitivně nosit podpatky? Ano! Měla!

Jasně, že jsem milovala svůj starý, bezdětný život. Tu pohodu, kteroou jsem si uměla užívat. Ty nohy nahoře, když jsem přišla z práce. Ty prohýřené večírky, cestovatelská dobrodužství a shoppingové nájezdy do Milána. Jenže... být mámou je mnohem, mnohem lepší.

To jsem si uvědomila už v porodnici, když jsem si svou dceru Adinu prvně pochovala. Držela jsem ji jak malý uzlíček, byla celá růžovoučká a zmuchlaná a já si říkala v duchu: „Tak tenhle pocit už nikdy nic nepřetrumfne! To je nejvíc!“ Ale nakonec přetrumflo. To, když se poprvé přisála k prsu (to se zaradovaly i sestřičky v porodnici), když se postavila na vlastní a začala chodit okolo nábytku (a my začali olepovat všechny rohy), když prvně řekla máma (i když o měsíc dřív řekla táta), když mě objala a dala mi pusu nebo když se vedle sebe ráno probudíme (i když je to dost často v šest hodin), usmíváme se na sebe, hladíme po vlasech a víme, že máme jedna druhou.

Chodím se na ni dívat, když spí nebo když je zaujatá stavěním lega, a pokaždé jsem šťastná, že ji mám. Že můj život je plný její přítomnosti, jejího smíchu (občas i pláče), jejího nadšení (i vztekání), jejích nápadů (a šplhání do výšek).

Jasně, že jsem ráda, když občas stráví odpoledne nebo večer u babičky, když si si dopřeju víkend jen sama se sebou (a se svým mužem), ale život bez ní by mi přišel fádní a nudný.

Kdo nemá děti, nepochopí. Bude to znít jako to nejstrašnější a nejtrapnější klišé na světě, ale být mámou je podle mě to nejlepší, co mě mohlo potkat. Máte to taky tak?

Autorka je šéfredaktorka časopisu Maminka.

Mohlo by vás zajímat
Porod v USA: „Spíš než v nemocnici jsem si připadala jako na wellness víkendu“
GALERIE: Nádhera! Krásnější fotky miminek jste ještě neviděli
První screening v těhotenství. Co vás čeká a jak probíhá?
Chvíle hrůzy. Lachtan nečekaně stáhl holčičku pod vodu

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu