Maminka.czChování a vztahy

Editorial: Už se nikdy nevyspím do růžova. No a?

, Časopis Maminka
25. 7. 2016
Editorial: Už se nikdy nevyspím do růžova. No a?
„Možná kdybych dopředu věděla, jak to s dítětem bude náročné, tak bych do toho nešla,“ přiznala mi nedávno otevřeně kolegyně. Mimochodem totálně milující máma, která by pro svou dceru udělala první poslední.

Nejdřív mě to překvapilo, ale pak jsem o tom začala přemýšlet. Měla bych dítě, kdybych věděla, že porod „fááááákt hooooodně“ bolí? Že už se pravděpodobně nikdy nevyspím dorůžova? Že budu chodit čurat a koupat se zásadně jen s otevřenými dveřmi? Že mi zachutná nealko pivo a bezkofeionové kafe? Že se budu bavit v podniku, který nemá v názvu bar, ale Mimískov nebo Batolíkov?

Že dokážu vést hodinové diskuse o plenkách a o nočníku? Že místo kosmetické taštičky s sebou stále nosit křupíny a piškoty? Že přestanu definitivně nosit podpatky? Ano! Měla!

Jasně, že jsem milovala svůj starý, bezdětný život. Tu pohodu, kteroou jsem si uměla užívat. Ty nohy nahoře, když jsem přišla z práce. Ty prohýřené večírky, cestovatelská dobrodužství a shoppingové nájezdy do Milána. Jenže... být mámou je mnohem, mnohem lepší.

To jsem si uvědomila už v porodnici, když jsem si svou dceru Adinu prvně pochovala. Držela jsem ji jak malý uzlíček, byla celá růžovoučká a zmuchlaná a já si říkala v duchu: „Tak tenhle pocit už nikdy nic nepřetrumfne! To je nejvíc!“ Ale nakonec přetrumflo. To, když se poprvé přisála k prsu (to se zaradovaly i sestřičky v porodnici), když se postavila na vlastní a začala chodit okolo nábytku (a my začali olepovat všechny rohy), když prvně řekla máma (i když o měsíc dřív řekla táta), když mě objala a dala mi pusu nebo když se vedle sebe ráno probudíme (i když je to dost často v šest hodin), usmíváme se na sebe, hladíme po vlasech a víme, že máme jedna druhou.

Chodím se na ni dívat, když spí nebo když je zaujatá stavěním lega, a pokaždé jsem šťastná, že ji mám. Že můj život je plný její přítomnosti, jejího smíchu (občas i pláče), jejího nadšení (i vztekání), jejích nápadů (a šplhání do výšek).

Jasně, že jsem ráda, když občas stráví odpoledne nebo večer u babičky, když si si dopřeju víkend jen sama se sebou (a se svým mužem), ale život bez ní by mi přišel fádní a nudný.

Kdo nemá děti, nepochopí. Bude to znít jako to nejstrašnější a nejtrapnější klišé na světě, ale být mámou je podle mě to nejlepší, co mě mohlo potkat. Máte to taky tak?

Autorka je šéfredaktorka časopisu Maminka.

Finále
Témata: Časopis Maminka, Rodina, Chování a vztahy, Maminky blogují, Nealko, Malý uzlíček

Mohlo by vás zajímat
Hračky, které se nepovedly. Výběr z těch nejšílenějších
Takhle vypadá porod! Neuvěřitelné detaily, dojemné první momenty, intimita
Matky influencerky. Které vládnou sociálním sítím? Znáte je všechny?
Nejčastější mateřské hříchy: Tímhle brzdíte vývoj dítěte a možná to nevíte
Hysterický záchvat: Zvládněte ho bez stresu! Tohle na vzteklouny platí
Maminka roku: Miluši Smékalové bylo 23, když se rozhodla postarat se o sourozence
9krát o bolestech břicha v těhotenství. Víte, co která bolest znamená?
Vendula Pizingerová: Těhotná ve dvaadvaceti a v osmačtyřiceti? V čem má být rozdíl?
Od početí k porodu. Fascinující snímky zrození, jak ho viděl známý fotograf

Horoskopy

Štír Hlavou se vám honí nespočet plánů, které byste chtěli do konce roku stihnout. Díky dostatku energie…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Svatoslav, Svatomír, Javier





Aktuální vydání

Aktuální číslo časopisu

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Výhodné předplatné

Objednat předplatné