Maminka.czChování a vztahy

Editorial: Už se nikdy nevyspím do růžova. No a?

, Časopis Maminka
25. 7. 2016
Editorial: Už se nikdy nevyspím do růžova. No a?
„Možná kdybych dopředu věděla, jak to s dítětem bude náročné, tak bych do toho nešla,“ přiznala mi nedávno otevřeně kolegyně. Mimochodem totálně milující máma, která by pro svou dceru udělala první poslední.

Nejdřív mě to překvapilo, ale pak jsem o tom začala přemýšlet. Měla bych dítě, kdybych věděla, že porod „fááááákt hooooodně“ bolí? Že už se pravděpodobně nikdy nevyspím dorůžova? Že budu chodit čurat a koupat se zásadně jen s otevřenými dveřmi? Že mi zachutná nealko pivo a bezkofeionové kafe? Že se budu bavit v podniku, který nemá v názvu bar, ale Mimískov nebo Batolíkov?

Že dokážu vést hodinové diskuse o plenkách a o nočníku? Že místo kosmetické taštičky s sebou stále nosit křupíny a piškoty? Že přestanu definitivně nosit podpatky? Ano! Měla!

Jasně, že jsem milovala svůj starý, bezdětný život. Tu pohodu, kteroou jsem si uměla užívat. Ty nohy nahoře, když jsem přišla z práce. Ty prohýřené večírky, cestovatelská dobrodužství a shoppingové nájezdy do Milána. Jenže... být mámou je mnohem, mnohem lepší.

To jsem si uvědomila už v porodnici, když jsem si svou dceru Adinu prvně pochovala. Držela jsem ji jak malý uzlíček, byla celá růžovoučká a zmuchlaná a já si říkala v duchu: „Tak tenhle pocit už nikdy nic nepřetrumfne! To je nejvíc!“ Ale nakonec přetrumflo. To, když se poprvé přisála k prsu (to se zaradovaly i sestřičky v porodnici), když se postavila na vlastní a začala chodit okolo nábytku (a my začali olepovat všechny rohy), když prvně řekla máma (i když o měsíc dřív řekla táta), když mě objala a dala mi pusu nebo když se vedle sebe ráno probudíme (i když je to dost často v šest hodin), usmíváme se na sebe, hladíme po vlasech a víme, že máme jedna druhou.

Chodím se na ni dívat, když spí nebo když je zaujatá stavěním lega, a pokaždé jsem šťastná, že ji mám. Že můj život je plný její přítomnosti, jejího smíchu (občas i pláče), jejího nadšení (i vztekání), jejích nápadů (a šplhání do výšek).

Jasně, že jsem ráda, když občas stráví odpoledne nebo večer u babičky, když si si dopřeju víkend jen sama se sebou (a se svým mužem), ale život bez ní by mi přišel fádní a nudný.

Kdo nemá děti, nepochopí. Bude to znít jako to nejstrašnější a nejtrapnější klišé na světě, ale být mámou je podle mě to nejlepší, co mě mohlo potkat. Máte to taky tak?

Autorka je šéfredaktorka časopisu Maminka.

Témata: Časopis Maminka, Chování a vztahy, Rodina, Maminky blogují, Nealko, Malý uzlíček

Mohlo by vás zajímat
Doma beránci, ve školce vlci. A mohla jsem za to já, perfektní matka!
Miminko po císaři mějte co nejvíce u sebe. Co vás po operaci čeká?
Záhada jménem syndrom ruka-noha-ústa. Pozor na záměnu
Od narození do puberty. Táta točil své děti každý týden. Výsledek je skvělý
11 symptomů, které prozradí, že jste těhotná
Syndrom náhlého úmrtí kojenců má zřejmě i biologickou příčinu
Šikanu dcery zavinila třídní učitelka! Vyhlašovala koktu týdne a podobně
Matka kojila dceru neuvěřitelných devět let! Čekala, až se sama odstaví
Problémy se spánkem má třetina dětí. Chce to režim, říká odborník

Horoskopy

Váhy Víkend se nese v duchu veselí a času stráveného s rodinou. Váhy mohou pomýšlet i na větší nákupy.…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Radana, Radovana, Ivica





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu