[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S Janou se známe asi deset let. Myslela jsem si, že po škole už žádná pevná přátelství nevznikají, ale seznámení s ní mě přesvědčilo o opaku. Dohromady nás svedla práce – ona se rozhodla z jedné firmy odejít a mě vzali na její místo. Dva měsíce mě tam ještě zaučovala a padly jsme si do oka tak, že jsme se dál vídaly i poté, co odešla. A brzy jsme byly skoro nerozlučná dvojka.
Jana měla už v tu dobu dlouholetý vztah, zatímco já byla zrovna sama. Často jsme spolu vyrážely na nejrůznější akce, občas si jen z legrace postěžovala, že přítel má radši kolo a lyže než ji, ale byla to samozřejmě nadsázka.
Díky ní jsem se pak seznámila i se svým manželem – potkala jsem ho na výletě na hrad, kam mě vytáhla. Před čtyřmi lety jsem jí odsvědčila svatbu a rok nato ona totéž zopakovala mně. Vyráželi jsme ve čtyřech na túry, za sportem, několikrát jsme byli i na dovolené.
Samozřejmě že jsme se bavily i o dětech. „Před třicítkou o nich nechci ani slyšet,“ tvrdila Jana. Potomstvo prý samozřejmě plánuje, ale ještě si chce trochu užívat. „Děsí mě, jak pak najednou skončí veškerá volnost.“ Přátelsky jsem ji utěšovala, že trochu přehání, že dítě neznamená konec životních radostí, jen je prostě třeba mít po nějakou dobu trochu jiné priority. S manželem jsme miminko taky ještě neplánovali, hlavně proto, že jsme se rozhodli nejdřív vyřešit bydlení.
Jak se vyvíjel Eliščin příběh, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud chcete znát rychle konec, můžete v úvodu článku kliknout až na poslední kapitolu. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, čtěte jej po kapitolách.