[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Když jsem nastoupila na mateřskou, tak jsem se ze dne na den ocitla doma a zjistila jsem, že vlastně kromě péče o dítě nemám co dělat. Já jsem potřebovala ten volný čas něčím vyplnit, a tak jsem začala chodit. Každý den na procházku s dítětem. Stala se z toho taková spíš jako obsese," vypráví Eliška, která si začala měřit kroky a počítala, kolik toho denně ujde.
A nezůstalo jen u procházek po okolí. Jednoho dne ji napadlo přejít Česko od jihu k severu. „Anežce bylo 10 měsíců, Barušce dva a tři čtvrtě a společně jsme vyrazily na pouť napříč Českem. Spaly jsme v předem domluvených ubytováních, denně jsme urazily nějakých 20 až 25 km. Já jsem sdílela svoje zážitky jako on-line deníček a ze všech stran se na mě valily hlasy: Měla bys o tom napsat! A pak jsem šla nakoupit do drogerie, dostala jsem reklamní časopis a na konci byl horoskop. Já si takové věci nečtu, ale v tom horoskopu bylo pro moje znamení Vodnář napsáno: Máte lidem co říct? Vyprávějte své příběhy nebo rovnou napište knihu! S tím už se nedalo nic dělat, musela jsem tu knížku napsat,“ vypráví s úsměvem.
Z celého cestovního deníčku vznikla knížka Máma, co ráda chodí, kterou si Eliška sama vydala. V psaní se rozhodla pokračovat, aktuálně se věnuje svému blogu www.eliskacoradachodi.cz, zásobuje Instagram i Facebook svými postřehy.
A jak přišel nápad na putování k Baltu? „Zase úplně náhodně jsme vzala do ruky mapu Evropy, podívala jsem se do ní a říkám si: No jasně, já navážu tam, kde jsem loni skončila, na nejsevernějším bodě Čech, a dojdeme s holkami k Baltu. Už jsem byla odvážnější a rozhodla jsem se, že tentokrát budeme spát pod stanem, nadivoko. Nevím, jak moc se o mě manžel bál, ale jestli se bál, tak svoje strachy nepřenášel na mě. Spíš než cokoliv jiného mi neskutečně fandil,“ vypráví.
Eliška je jasným důkazem, že s dětmi život nekončí, jen se proměňuje. „Ve chvíli, kdy jsem poprvé otěhotněla, tak mě o tom celé moje okolí přesvědčovalo, že s dětmi je všechno jinak. Nemůžeš s nimi chodit po horách. Vlastně proto to sdílím, aby i ostatní lidi viděli, že s dětmi se dá dělat úplně cokoliv, a jestliže ta máma je v pohodě s pohorkami na nohou někde na cestě, tak ty děti jsou pak spokojené taky," uzavírá.
Jaké strachy musela během putování překonat? Podívejte se na video medailonek v úvodu článku a nezapomeňte 17. října sledovat finálový galavečer.