Poučky, pojmy i rady mají u malých dětí v chápání světa mnohem menší moc než emoce.
Krásné, ale bohužel i ty nehezké chvíle si obvykle pamatujeme do nejmenších detailů již od útlého dětství. Do paměti se nám totiž díky prožité emoci vryjí mnohem hlouběji a trvanlivěji. Perfektně si vybavíme drobný vzor na tapetě, když jsme se jako malé děti choulily pod peřinou v potemnělém pokoji a jedním okem vykukovaly směrem ke zdi, kde bylo mnohem bezpečněji než v prostoru pokoje plném temných stínů a snad i bubáků a strašidel. Pamatujeme si i to, co měla maminka na sobě, když nám z pod stromečku podávala krabici, kde byla ukrytá vytoužená hračka.
Emoce však pomáhají nejen paměti, ale dle psychologů též usnadňují malým dětem chápat svět, do něhož se narodily. Děti vyrůstající v prostředí chudém na emoce; na projevy radosti, lásky, nadšení, ale třeba i zklamání pak mohou mít v pochopení okolního světa určitý handicap.
Pocity a emoce jako cesta k pochopení okolí
Psycholožka, terapeutka a autorka několika publikací o výchově dětí, Nessia Laniado, tvrdí: „Dítě nepoznává svět prostřednictvím pojmů jako dospělí, ale prostřednictvím citů a pocitů. Abychom ho poučili a pomohli mu udělat krok dopředu, musíme v něm probudit pozitivní emoce.“
Emoce dle Nessie Laniado pomáhají v poznávání i v učení; nejlépe se učíme věci, které skutečně prožijeme a procítíme, v ideálním případě pozitivně. Kupříkladu název rostliny rostoucí na louce si dítě zapamatuje mnohem lépe, když mu spolu s jejím jménem řeknete i to, že z ní babička vyráběla úžasný voňavý sirup, který uzdravil i ten nejhorší kašel. A že jste sirup chodili tajně ujídat, protože chutnal naprosto báječně. Informaci zkrátka spojíte s emocí a ta pomůže chápat i pamatovat si. Nebo je snad lepší suše oznámit: „Tato rostlina je jitrocel kopinatý a listy jsou léčivé.“ Vždyť podobných informací dostane dítě ve škole ještě spoustu – a kolik z nich si zapamatuje?
Jak se zbavit bolesti hlavy? Jde to i přírodní cestou
Emoce jsou pomocníci paměti
I podle vědců pomáhají emoce ukládat informace i vzpomínky do paměti o poznání kvalitněji, než když je informace podaná bez nich. Alespoň to tvrdí kupříkladu experimenty profesora Turhana Canli z Národní akademie věd ve Washingtonu. Během tohoto experimentu byly dvěma skupinám lidí ukazovány fotografie, reakce (emoce) jednotlivých osob pak byly sledovány prostřednictvím magnetické rezonance, která monitorovala přítok krve do mozku. Po několika týdnech byly obě skupiny vyzvány, aby mezi stovkami jiných fotografií vyhledaly ty, které už viděly. Fotografie, které u jednotlivých lidí vyvolaly nejsilnější emoce, si daní jedinci zapamatovali nejlépe!