[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Eriku znám od dětství, občas jsme si spolu, než se odstěhovala, hrály. Erice je 36 let a jako holčička úžasně skákala „gumu“. Dnes skáče stále skvěle, ne však přes gumu, ale okolo tříletých dvojčat – Ely a Emy.
Po náročném porodu holek se Erika topila ve vlnách endorfinů a při surfování na napěněných vrcholcích vln myslela, že již zdolala pomyslný mateřský Everest. Ale kdeže! Už druhý den po porodu se topila podruhé, ne však v záplavě hormonální blaženosti, ale v temných vodách zoufalství. Jak bude proboha doma kojit ty dva hladovce, když to v porodnici horko těžko zvládá s asistencí dvou dětských sester? To má povolat maminku ze Slovenska a tchýni?
Proboha, tchýni nevolat! Sice existuje mnoho vlídných a milých tchyní, avšak jsou i takové, po jejichž asistenci a „odborné radě“ by se novopečené mamince pravděpodobně zastavila laktace. Mnohem lepším způsobem, jak kojení dvojčat zvládnout je, na vše v rámci možností připravit. A pozor, raději s předstihem, neboť dvojčata bývají často nedočkavá a v mnoha případech přicházejí na svět před stanoveným termínem porodu.
ČTĚTE TAKÉ: Odmítla jsem odběr plodové vody... i přes katastrofický triple test
Pravděpodobně nejfundovanější informace dostanete u laktační poradkyně (www.kojeni.cz/poradci.php) nebo třeba na předporodních přednáškách pořádané Klubem dvojčat a vícerčat (www.dvojcata.org). Bude-li vám kontaktovaná laktační poradkyně sympatická a přeskočí-li pomyslná jiskra, bude vám její číslo v mobilu dodávat v těžkých začátcích jistoty, že to společně zvládnete.
Kojení dvojčat není, alespoň z počátku, vůbec jednoduché, zvlášť kojíte-li naprosto poprvé. A není rozhodně žádná ostuda, pokud se vše nakonec nepovede. Odsuzovat vás nikdo nebude, naopak, sklidíte pochvalu za každý týden či měsíc snažení. Rok kojená dvojčátka už budou doslova raritou, některé méně znalé osoby na vás budou dokonce koukat jako na exota – o tom by ostatně Erika mohla vyprávět.
Ale povídat by mohla i o tom, jak ji postupně začalo docházet, kolik času jí kojení ušetřilo. Nepřipravovala umělou výživu, nevyvařovala lahvičky, nestarala se o správnou teplotu mléka, když kamkoliv s manželem a miminky jeli, nemusela plánovat přípravu mléka – vše bylo po ruce, vždy v optimální formě a kvalitě.
Což potvrdila i Erika: „Dva měsíce jsem takřka každý den pochybovala a neustále přemýšlela, zvlášť v noci, zda děti nepřevést na umělou výživu. Nakonec mě vždy přesvědčil dostatek mléka a chuť holek sát. Po třech měsících jsme už byly sehraný tým a já začala vidět i jasná pozitiva. Nyní jsem na sebe strašně pyšná.“
Samozřejmě, že nelze mateřství přepočítávat na peníze, nicméně je rozdíl, zda peníze máte, nebo ne. A dvojčata násobí všechny výdaje dvěmi, tedy i výdaje na umělou dětskou výživu, což dá každý měsíc dohromady nezanedbatelnou sumu.
Eričin manžel nezapomíná na toto téma (lehce nevkusně) vtipkovat; děti jsou dobře živené a manželka dobře stavěná a stálo ho to jen peníze na mléko! Rafinovaně si však zavtipkovala i Erika. Místo obřích „melounů“, jejichž vidinou manžela doma záměrně děsila, si své dříve velmi bujné vnady nechala pouze domodelovat, implantáty rozhodně nechtěla. A tak je nyní spokojena nejen Erika a manžel, ale Eričina unavená páteř.