[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Výběr jména pro budoucí miminko je aktivita, která někomu zabere dlouhé týdny. Někdo má už od svého dětství jasno: natolik miloval kamarádku Terezku, že tak jednou pojmenuje svoji dceru. A možná je to nejjednodušší cesta. Pokud se totiž příliš dlouho rozhodujeme a k diskusi jsou přizváni i sestřenice a budoucí pradědeček, dosáhnout shody je téměř nemožné. Jméno si ale dítě ponese celý život, takže nás rozhodně čeká krásný zodpovědný úkol – vybrat to nej.
„Odmítám se bavit o klučičím jménu, bude to určitě holčička, jsem si jistý,“ slýchám denně od 30. Týdne těhotenství, kdy běhám doma s kalendářem a knihou o významu jmen. A ačkoli jsme se rozhodli pro překvapení, manžel si je evidentně jistý. Tak dobrá. Barborka, tu jsem k tříletému Štěpánovi vždycky chtěla. „Maminko, máte kluka, podívejte!“ Tak, a je po Barborce, ale to je mi v tuhle chvíli fuk. I kdyby to mel být Servác, hlavně že je v pořádku. „A jak se bude tedy jmenovat?“ táže se sestřička. Manžel koktá. Mne je to teď jedno. Udivené výrazy, vy to nevíte??? Nevíme. Takže po tátovi, Jirka. Babička vždycky říkala, že to chlapům udělá radost. Tak i takhle se dá přijít ke jménu.
Pominu fakt, že mě jeden Jirka tahal za cop už od školky, a že kdybychom bývali vybírali zodpovědněji (tedy vlastně vůbec nějak vybírali), tak bychom bývali možná… vybrali líp? Asi ne. Jakékoli jméno je totiž krásné, když ho dáte s láskou a dítě si už pod jiným neumíte představit.
Jedna z prvních věcí, na kterou naše miminko začne reagovat, je právě jeho jméno. Slyší je totiž pořád ze všech stran. Ve spojitosti s úsměvem a známými obličeji rodičů, sourozenců nebo babiček. Jméno si neseme celý život a jen výjimečně si ho někdo nechává změnit (například umělci). Kde se vzalo křestní jméno? Jeho udělením při křtu se v minulosti dítěti zároveň vybíral křestní patron. To byl světec, po němž bylo dítě pojmenováno. Každý musel také rozlišovat, podle kterého světce své jméno dostal (například Jan mohl být po Janu Nepomuckém či třeba Janu Křtiteli).
Při vybírání jména bychom se měli zamyslet nad několika základními fakty: ó Chceme hezké české, či neobvyklé? V prvním případě hrozí „několik Elišek“ ve třídě, v druhém bude nový človíček každému zapamatovatelný a nezaměnitelný, občas se ale neobvyklé jméno stává terčem kritiky.
Česká republika je k výběru jmen poměrně benevolentní a matrikářka Renata Němcová potvrzuje, že u variant „neobvyklé“ se dají povolit opravdu zvláštní jména. „Za poslední dobu to byla například jména Bahija, Pavelina a Tekin,“ říká. V naší zemi neexistují žádná zákonem povolená a nepovolená křestní jména.
Možnosti výběru jsou velké, a pokud námi vybrané jméno nenajdeme v kalendáři, doporučuje paní matrikářka knížku „Jak se bude vaše dítě jmenovat“ od PhDr. Knappové, kde jsou k nalezení veškerá jména, která lze zapsat. Pokud bychom přece povolili uzdu fantazii na plné obrátky a rozhodli se pro něco opravdu raritního, i to je možné. „Když jméno není ani v knížce od paní doktorky, musí být vydaný posudek, zda toto jméno zapsat lze. Posudky vydává PhDr. Knappová anebo Ústav pro jazyk český,“ vysvětluje Renata Němcová. I když můžeme vymýšlet neobvyklé varianty jmen, existují určitá zákonná omezení.
Paragraf 18 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, totiž říká: „Zapsána mohou být dvě jména, která nesmí být stejná; dítěti, které není občanem a jehož rodiče nemají státní občanství České republiky, lze zapsat více jmen. Zápis jmen zkomolených, zdrobnělých nebo domáckých nelze připustit. Rovněž není přípustné, aby osobě mužského pohlaví bylo dáno jméno ženské a naopak, aby jako jméno bylo dáno dítěti jméno neosobní (tj. označení věcí, dnů apod.) anebo jméno, které má žijící sourozenec.“
Dlouhodobě jsme ale jako rodiče ve výběru jmen poměrně konzervativní a na žebříčcích se drží stálice. Chlapci: Jan, Jakub, Adam. Dívky: Eliška, Tereza, Adéla. Janů tak v republice najdeme skoro 300 000, Elišek asi 60 000. A jak je na tom se jmény Evropa? Na žebříčcích oblíbenosti se drží jména, která známe i u nás. Například Emily, jedno z nejčastějších holčičích jmen v Anglii, se už objevuje i u nás. V Polsku zase najdeme Annu (ta je mezi prvními i v Rakousku) a Mariu, mezi kluky pak i našeho oblíbence Jana či Andrzeje, tedy našeho Ondřeje.
„I u nás se cizí jména dávají už poměrně často,“ potvrzuje kosmopolitního ducha Němcová. Naštěstí už ale podle ní pominuly doby, kdy jsme vybírali pod vlivem televizních seriálů. Nějaká ta Brenda nebo Manuela už jsou tedy spíše výjimkou.
Pátrali jste někdy po významu jmen? A věříte tomu, že dítěti se jménem vštěpujete nějaké vlastnosti? Pak je namístě další studium. Například na webu krestni-jmena.cz se dozvíte ledacos zajímavého a při výběru toho pravého vám může hodně pomoci. Oblíbené klasické české jméno ANNA znamená milostná, milostiplná, líbezná, milá a je to jméno původem hebrejské.
Věříte-li, že novorozenci dáváte se jménem do vínku i jeho význam, pak je třeba zrovna Anna pro vaši holčičku určitě to pravé. Být od narození „milá“ pak bude jistě znamenat otevřené dveře, kamkoli vaše Anička v budoucnosti vejde.
Pavlína s Honzou vybírali jméno dlouho a zodpovědně. Od pátého měsíce těhotenství, kdy se dozvěděli, že čekají holčičku, se na rodinných setkáních nemluvilo o ničem jiném. A co hlava, to názor. „Jedna babička se nechtěla smířit s Haničkou, protože má jednu kolegyni v práci a nemají se rády, druhá zase koulela očima nad Sylvií, což byla její nesympatická sousedka,“ vypravuje Pavlína. „Nakonec jsme se naštvali my s manželem, že takhle se nedá dohadovat, ale zas nám bylo hloupé říct všem příbuzným, že do toho nebudou mluvit a rozhodneme se sami.
Tak jsme si z toho udělali trochu legraci, vybrali tři jména, která nikomu nevadila, a nechali jsme širokou rodinu hádat, které zvolíme. To všechny bavilo, my jsme udrželi tajemství, a když se naše Maruška narodila, švagrová vyhrála láhev vína na oslavu miminka, protože to jediná tipovala správně.“ I to je cesta, jak neurazit příbuzenstvo. Vybírání správného jména je zodpovědný, ale milý úkol, jeden z mnoha v těhotenství. Vždyť jméno dítěte bude to nejčastější slovo, které budeme další desítky let znova a znova s láskou vyslovovat.
Článek vyšel v časopisu Maminka 11/2013