[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Davídkovi budou letos v červnu dva roky a přes všechny mé plány a předsevzetí ho stále kojím, a to jsem se ho od jeho šesti měsíců pokoušela odstavit už třikrát!
Ano přiznávám, jsem tak trochu „krkavčí matka“, která se ani na mateřské nezřekla své profese a půl roku po porodu syna jsem začala pracovat na poloviční úvazek. (I proto jsem ho chtěla v jeho šesti měsících odstavit.) Aby ale nedošlo k omylu, Davča není žádný „závislák“, který by se mi každou chvíli soukal pod triko; kojím ho nyní jen před spaním a ráno.
Video: Do kdy je dobré děti kojit a proč?
A opravdu jde o kojení, a ne o nějaké „dumlání“! David totiž naprosto odmítá jiné mléko než moje a žádné finty na něj nezabírají! A tak jsem si nakonec řekla, že možná intuitivně ví, proč mé mléko stále tolik potřebuje, a rezignovala jsem. Koneckonců jogurty jí rád a vápník a bílkoviny nejsou jen v mléčných výrobcích.
Nejzajímavější na tom všem ale je, že vždy, když jsem chtěla syna odstavit, tak si „pořídil“ nějakou nemoc – prostě ví jak na mě! Jako správná krkavčice totiž nejsem příliš „ťuťuťu a ňuňuňu“ maminka, ale když je mrně nemocné, bývám strachy bez sebe.
Nechci se nikoho dotknout ani být zajímavá, ale dodnes netuším, co je mimo praktických hledisek na kojení tak báječného. Pro mne je kojení nutnost, běžná činnost, která do určitého věku zajišťuje ideální dětskou výživu.
A tak jsem se po půl roce „kvalitního základu“ rozhodla, že syna odstavím. Davča byl zdravý, jeho pediatr nebyl proti a já nechtěla komplikovat mé mamince plánovanou dopolední péči o vnoučka, o něhož se měla starat, až budu v práci. Jenže synátor měl jiný názor. Absolutně odmítal nejen všechna náhradní mléka, ale i první příkrmy!
Oba jsme ale tvrdohlaví, a tak Davídek „pochopil“, že na mě musí jinak. Bylo tehdy léto a syn dostal vysoké horečky a průjmy – kdo to s malým miminkem zažil, ví, jak velký strach o děťátko v takové situaci máte. Jelikož nám na pohotovosti „pohrozili“ hospitalizací, místo ukončení kojení jsem kojila za dva.
Což se nakonec hodilo, byla jsem tak rozkojená, že jsem neměla absolutně žádný problém odstříkávat mléko do zásoby, aby naše „hlídací babí“ měla Davídka čím nakrmit. O příkrmy jsme se sice snažili, ale až na malé výjimky byly velmi dlouho v nemilosti.
Pro dokreslení příběhu pouze podotknu, že další půlrok byl syn opět zdravý jako řípa, vyrovnaný, spokojený, šikovný. Jednoduše po všech stránkách skvěle prospíval.
Nebyl tedy z mého pohledu důvod, proč bych v kojení musela nutně pokračovat. Opět jsem tedy začala s odstavováním, které se příliš nedařilo. Nakonec jsem použila i metodu „sejde z očí, sejde z mysli“ a odjela s manželem na tři dny do lázní. Jenže ani David, ani má prsa nic nezapomněli.
Davča mou nepřítomnost sice zvládl, i když některé chvíle, hlavně večery, prý byly náročnější, ale po mém návratu okamžitě onemocněl. Tentokrát si pokračování kojení nepojistil průjmy, ale oboustranným zánětem středního ucha s vysokými horečkami.
No nedejte bolavému mrněti to, co ho zaručeně uklidní a ukonejší… Zvlášť když v nemoci odmítá jiné jídlo než mléko od maminky v originálním obalu. A tak byl s plánem na odstavení opět „šmitec“.
Tentokrát se „do akce“ nevložila babička, ale manžel, na kterém v roce a půl syn doslova visel. „Táta a auto“ byla v té době nejfrekventovanější slova synova slovníku. Manžel prohlásil, že je David už dost velký, aby se připojil ke každoroční víkendové akci „Apalucha“, kam jezdí naši kamarádi se svými dětmi – pochopitelně bez maminek, které kazí legraci a chtějí po dětech nesmyslné věci (například čištění zubů či nošení čepice).
No, co vám budu povídat! Kluci mi volali již ten večer z pohotovosti z Liberce. Malého opět po půl roce absolutně bez nemocí rozbolela ouška, a tak se samozřejmě jelo domů.
Po příjezdu se mi můj násoska přicucnul k prsu jako klíště a mně tento třetí a poslední pokus o odstavení stačil k tomu, abych přestala odstavení malého řešit. Dobrák manžel mě uklidnil: „Neboj, než půjde do školy, tak se určitě sám odstaví!“ A má maminka přidala své oblíbené: „Odříkaného chleba největší krajíc!“ Nejbližší opravdu dokáží potěšit..
Video: Kojení jako něžné pouto mezi matkou a dítětem