Maminka.czDěti a mateřství

Eva (38): Kvůli postižení nám lékaři radili interrupci. Narodilo se nám krásné zdravé dítě

Michaela Karavarakis 31.  12.  2013
Eva (38): Kvůli postižení nám lékaři radili interrupci. Narodilo se nám krásné zdravé dítě
Eva s Markem se o dítě snažili už řadu let a pomalu se začínali smiřovat s tím, že jim prostě není souzeno. Oba jsou věřící, takže to brali jako znamení od Boha. O umělém oplodnění ani jeden neuvažovali, příčilo by se jejich víře a životní filozofii.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Když to nechce Bůh…

„Pokud Bůh rozhodl, že nemáme mít děti, má pro to svůj důvod a není na mě, abych ho zpochybňovala či pátrala po tom proč, jakkoli je to pro mě bolestné,“ vysvětluje Eva svoje přesvědčení. „Nezazlívám jiným párům, že umělé oplození podstupují. Nedivím se jim. Dokonce je i chápu. Pokud bych se ale Marka, svého manžela, snažila k něčemu takovému přemluvit, zradila bych všechno, čemu jsem doposud věřila, život, který jsem žila. Byla jsem smířená s tím, že my děti mít prostě nebudeme.“

Dvě čárky

A pak se to stalo. Jeden měsíc Eva nedostala menstruaci. Najednou jí bylo špatně od žaludku, točila se jí hlava, nemohla cítit určité pachy. „I když jsem nikdy před tím těhotná nebyla, věděla jsem hned, co se stalo. Ještě pár dní jsem si hýčkala tu úžasnou novinu v nitru jen sama pro sebe a pak jsem si teprve udělala těhotenský test. Dvě čárky naběhly okamžitě, syté a rudé. Nebylo pochyb.“

Pozitivní výsledky

Do nevýslovné radosti z toho, že se na ně konečně usmálo štěstí a čekají miminko, ale přišla špatná zpráva. Evě – sedmatřicetileté prvorodičce - udělala její gynekoložka standartní vyšetření nazvané triple test. Triple test se provádí z krve matky a má odhalit případné genetické postižení dítěte. Bohužel Evě se výsledky vrátily pozitivní.

Amniocentézu ne

„Bylo to hrozné,“ vzpomíná Eva. „Moje lékařka mě sice uklidňovala, že na výsledky triple testu se nedá spoléhat a že bývají nepřesné, ale já se od začátku těhotenství vznášela na růžovém obláčku a ani na chvíli si nepřipustila, že by něco mohlo být špatně. A tohle byl pro mě drsný pád na zem. Lékařka mi doporučila aminocentézu (odběr plodové vody za účelem dalšího vyšetření). Přečetla jsem si o tom na internetu spoustu článků a lékařských publikací, ale v hloubi duše jsem už od začátku byla rozhodnutá, že ji nepodstoupím. Riziko potratu bylo sice „jen“ 1 %, ale i kdyby to bylo 0,01 %, nešla bych do toho. Nechat si do břicha - do miminka píchat jehlou? Věděla jsem určitě, že by se mu to nelíbilo.

Potvrzení výsledků: vaše dítě se narodí postižené

Při svém hledání na internetu jsem ale objevila něco jiného. Genetické vyšetření z krve matky, které bylo bezpečné a neinvazivní a fungovalo jako varianta pro ty, kdo z nějakého důvodu zavrhli amniocentézu. Jedinou nevýhodou byla jeho cena. Skoro patnáct tisíc. Několik nocí jsme o tom s Markem přemýšleli a nakonec jsme se rozhodli, že ano, že chceme vědět, na čem jsme. Na výsledky se čekalo dva týdny. Dva nekonečné týdny. A když se vrátily, byly devastující. Lékař nám oznámil, že naše děťátko se s největší pravděpodobností narodí postižené.

Dítě si necháme

Byla jsem ve dvacátém týdnu a lékař nám doporučil interrupci. Řekl, ať si to doma všechno promyslíme, a dáme mu do dvou dnů vědět. Když jsme vycházeli z ordinace, nemohli jsme ani mluvit. Pak mi ale Marek stisknul ruku a já jemu a oběma nám to bylo jasné. Interrupce pro nás byla nepřijatelná. Doma o tom nepadlo ani slovo a já hned druhý den zavolala na kliniku a oznámila jim, že jsme se rozhodli si dítě nechat.

Nepochopení, odsouzení, hněv

Až do porodu jsem pak byla vedená jako ta riziková, což s sebou neslo mnohem větší množství vyšetření a návštěv nemocnice. Musím říct, že v pohledech spousty sester i lékařů jsem vnímala odsouzení, nepochopení, dokonce i hněv. Nesla jsem to špatně. Tehdy na mě celá ta situace začala opravdu doléhat.

Den D

A pak konečně přišel den D. 27. prosince 2012 se ve čtyři hodiny ráno narodil náš Honzík. Porod byl celkem hladký, trval necelých pět hodin a Marek tam se mnou byl celou dobu. Lékař samozřejmě věděl o naší diagnóze, byl připravený neonatolog a ještě další lékař, kdyby hned po porodu nastaly komplikace.

Je to zázrak

Jenže k úžasu a musím říct, že i dojetí všech zúčastněných se náš chlapeček narodil úplně zdravý. My s Markem to samozřejmě obrečeli nejvíc, ale na krajíčku měl i pan doktor. Všechny testy, které Honzíkovi hned udělali, se vrátily negativní.

Medicinské vysvětlení bylo jasné – žádný test není stoprocentní a my měli zrovna tu neskutečnou kliku, že jsme byli v oněch pár procentech, kdy se mýlí.
Pro mě je mé dítě ale zázrak a není dne, kdy bych si neuvědomila, jak jsem vděčná, že ho mám.“

Témata: Děti, Postižení, posti, Interrupce, Lékař, Národ, Genetické vyšetření, Řád, Špatná zpráva, Post, Lék, Zdravé dítě