[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Zatímco v západním světě se tento jev začal objevovat už v 70. letech minulého století, my za železnou oponou jsme si na podobné otcovské vlaštovky museli počkat. O to překotněji jsme se pak se všemi těmi změnami snažili popasovat. Jak se liší takový nový otec od toho „starého“? Především tím, že nepotřebuje svoji mužskou identitu budovat v opozici k té ženské. Jako rodič úplně v pohodě přebírá i pečovatelské úlohy, aniž by měl pocit, že ho nějak zženšťují. Netvrdíme, že v naší kotlině jde o převládající model, ale (zaplaťbůh) se noví otcové objevují čím dál častěji. A momentálně stojí na vrcholu otcovské evoluce.
„Aktivní otec, to je vždy dar. Když dítě vyrůstá a uvědomuje si, že táta je jeho přítel a parťák ve všech záležitostech, dodává mu to do života sílu a sebevědomí,“ říká dětská psycholožka Lilia Gerber, Ph.D. (liliagerber.com). Upozorňuje ovšem, že aktivním otcem se v tomto případě rozumí nesobecká rodičovská aktivita: „Často se totiž stává, že zájmem o život svého potomka se otec snaží realizovat vlastní dětské nesplněné sny. Čili je připraven kupříkladu vzít dítě každý den na fotbalový trénink, protože ho jako dítě nikdy nehrál, nebo třeba ne tak, jak si představoval on či jeho rodiče. Tyto své sny pak vtělí do toho, že aktivně nutí své dítě dělat něco, v čem sám neuspěl.“ Když se vrátíme k „správné“ aktivní účasti otců v rodinách, tak ta ovlivňuje pozitivně nejen dítě, ale i tatínky samotné. Víte, jak my mámy občas zvedáme oči v sloup, nebo se i mračíme a říkáme, že naši partneři fungují, co se výchovy týče, ve stylu „žaves“, tedy „žádné velké starosti“ (slušná variace na poněkud vulgární, ale o to výstižnější „žádné velké s**ní“). Vypadá to, jako by se muži s tímhle záviděníhodně lehkomyslným přístupem snad rodili. Ovšem není tomu tak. Socioložky Hana Maříková a Marta Vohlídalová pro svoji studii o uspořádání generových rolí v rodinách vedly rozhovory s pečujícími otci, kteří přiznávali, že teprve s touto rolí začali mít o dítě pořádný strach. Že tohle starání je nasměrovalo k tomu, aby reagovali na dětské potřeby a požadavky. Dokonce že je vedlo i k většímu respektu k druhému člověku obecně. To vše vnímají tzv. noví otcové jako dary, které jim zvýšily kvalitu života, i sebeúctu. Upevnili si vztah se svými ratolestmi, stali se i empatičtějšími vůči matce. A pozor – prý tím oni sami dospěli! Tito muži totiž často považují své vlastní otce za spíše negativní vzor a předsevzali si, že oni to budou dělat jinak a budou svým dětem o poznání blíž. Což se jim evidentně daří.
Vyčerpaný kult mateřství
Vyšší míra angažovanosti otců
Gleasonova teorie mostu
Institut střídavé péče
4 kategorie českých otců
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se