Maminka.czRozhovor

Exkluzivní rozhovor se sestrou sportovkyně Andrey Absolonové: O filmu Její tělo, neplodnosti i mateřství

Dita Mrázková 22.  11.  2023
Upřímně a bez zábran dokáže mluvit o ne úplně šťastném rozhodnutí své starší sestry i o její předčasné smrti, kdy v pouhých sedmadvaceti letech podlehla agresivnímu nádoru na mozku. Lucie Andělová Absolonová je mámou dvou synů a úplně nejvíc ji mrzí, že neměli možnost svou úžasnou tetu poznat osobně...

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Film Její tělo, který je inspirován osudem vaší sestry a potažmo celé rodiny, je právě v kinech. Jaké z něj máte dojmy? 

Je to pro mě i pro celou naši rodinu opravdu těžké... Jde o pohled zpět do naší minulosti, nejen na to hezké, ale i na to velmi bolestivé. Těžko vám na tuto otázku můžu objektivně odpovědět.

Chápu. Tak se zeptám jinak. Co se vám jako první vybaví při vzpomínce na svou sestru? 

No bohužel to nejhorší. Její velmi bolestivé umírání, to byla pro mě šílená bezmoc. Na to se nedá nikdy zapomenout. Pokud se mi podaří toto všechno od sebe odehnat a zavzpomínat na lepší časy, tak je tu naše společné dětství, to jsme měly krásné.

VIDEO: TRAILER K FILMU JEJÍ TĚLO

Pro ty, kdo ještě film neviděli a vaši sestru neznají: Andrea Absolonová byla úspěšnou skokankou do vody, která musela kvůli zranění předčasně ukončit kariéru. Vydala se směrem, který není úplně běžný. Začala natáčet porno. Co jste tehdy na její rozhodnutí coby mladší sestra říkala? Přece jen nešlo o běžnou profesi...

Bylo to pro mě něco nepochopitelného. Styděla jsem se za ni i za sebe. Okolí mi tehdy dávalo dost zabrat a já ve svých dvaceti letech nevěděla, jak se proti tomu bránit. Veškeré domlouvání bylo marné, byla už rozhodnutá jít do toho po hlavě navzdory všem nepříjemnostem. Nechtěla od nás žádné požehnání, chtěla jen, abychom její rozhodnutí respektovali. K tomu jsem ovšem musela dospět.

Vy obě jste se věnovaly skokům do vody na velmi vysoké úrovni. Proč zrovna tento sport a jak moc jste v něm vy konkrétně chtěla uspět?

Měly jsme na výběr ještě krasobruslení, kterému jsme se současně věnovaly, ale na skocích byla lepší parta a vodu jsme obě milovaly. Já neměla nikdy moc velké ambice, skákala jsem, protože mě to bavilo. Neměla jsem žádný stanovený cíl a bylo mi vlastně jedno, jestli vyhraju, nebo ne. Byla to ve finále hrozná výhoda, protože jako většina sportů i skoky do vody jsou hlavně "o hlavě". Vyhrávala jsem tedy především proto, že jsem to zvládala dobře psychicky. V devatenácti jsem odjela trénovat do Ameriky, tam jsem to teprve začala brát opravdu vážně. Dělají to tam trošku jinak, když ve vás vidí talent, tak si vás opravdu váží a nabídnou vám ty nejlepší podmínky. Mým snem se staly olympijské hry v Aténách 2004. Bohužel mi o pár bodů utekla nominace, tak jsem chtěla zkusit ještě tu další olympiádu, ale po smrti sestry jsem se už ke skokům vrcholově nevrátila.

Úplně jste ale sport na hřebíček nepověsila.

To ne. Věnuju se extrémním skokům do vody ve volné přírodě. Tento sport jsem si oblíbila hlavně proto, že to není pouze dril, ale je to spíše show pro lidi a zábava. Panuje tam uvolněná atmosféra, a to je úplný opak vrcholového sportu. Jsem i součástí realizačního týmu Highjump Crew, který každoročně organizuje závody ve skoku do vody v zatopeném lomu v Hříměždicích. Všichni z týmu mou sestru znali. Byla v podstatě u zrodu tohoto sportu u nás. Jezdila na první ročníky jako rozhodčí a dala tomuto závodu určitý řád a pravidla. Právě proto se Highjump stal jejím memoriálem. Tohle všechno je součástí mého života, ale celoživotním posláním je moje rodina.

 

MLadší syn leze do vany po hlavě a oblečený. Asi tam něco po mamce mít bude...

 

Jste mámou dvou synů. Jde některý ve vašich stopách? 

Mladší syn Hugo teď oslavil jeden rok. Je to velice živé dítě, začal brzo běhat a vypadá to, že bude mít rád adrenalin. Dost teď teda trénuje i ten můj. (směje se) Vodu má moc rád, ale musí být teplá. Nejraději  leze do vany po hlavě a oblečený. Asi tam něco po mamce mít bude. Starší syn Maxmilián právě vstupuje do puberty, tak se moc těším, až ho to za pár let přejde. Vodu úplně zbožňuje, v jednom roce už uměl plavat a ve dvou letech do bazénu skákal něco jako salto. Tam jsem viděla hodně svoje geny, ale bohužel nám v Pardubicích, kde bydlíme, udělali ze skokanského bazénu aquapark, takže tento sport u nás skončil. Hraje tedy hokej, začal hrát i ragby, které ho hodně baví, tak uvidíme, u čeho a jak dlouho vydrží.

Klepněte pro větší obrázek

Film Její tělo poukazuje i na to, jak ke svému tělu my ženy přistupujeme a jak ho vnímáme. Jak se díváte na dnešní trend, kdy mladé dívky v honbě za dokonalostí dokážou svá těla změnit k nepoznání, ať už různými chirurgickými zákroky, tvrdými dietami nebo extrémním sportováním?

No, co se diet týče, těch už mám osobně za sebou tisíce, stejně tak i toho extrémního sportování. Všechno jsem to dělala, protože jsem se necítila ve svém těle dobře. Pokud to tedy někdo dělá z těchto důvodů, tak to dokážu pochopit. U chirurgických zákroků ale už moc pochopení nemám. Je to ale každého věc.

V jednom rozhovoru jste přiznala, že vaše cesta za početím nebyla úplně jednoduchá. Myslíte, že za tím mohlo stát extrémní sportovní přetížení?

Je pravda, že jsem si to tehdy myslela a přikládala jsem tomu velkou váhu. Nikdo z doktorů to tehdy nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Vzhledem k tomu, že vrcholové skokanky do vody běžně rodí děti bez nějakých problémů, tak teorii o tom, že by tvrdé dopady těla do vody mohly nějak výrazně ovlivnit plodnost, moc nevěřím. Ale je fakt, že tělo na tento druh sportu musí být opravdu silné, každý dopad do vody z výšky větší než deset metrů bolí. Neduhy se projeví až ve stáří, ale to všichni sportovci dobře znají. Je to klasické opotřebení materiálu.

 

Sestra měla moc ráda děti, těsně před svou nemocí chtěla založit rodinu...

 

Vy jste se také věnovala kaskadérství, což je další extrémně náročná disciplína…

Kaskadérství je hlavně hrozně zajímavá disciplína, kde využíváte svoje sportovní zkušenosti v úplně jiném prostředí. Pokud je někdo dobře trénovaný a má kolem sebe perfektní koordinační tým, tak bych to nějakým extrémem nenazývala. Krásně zde zužitkujete svoje sportovní dovednosti a potkáte mnoho zajímavých lidí. Je to super práce a takový "pokariérní" bonus.

Lucie, přemýšlela jste někdy o tom, co by vaše sestra řekla na své synovce? Měla ráda děti, toužila po nich?

Měla moc ráda děti, vlastně těsně před svou nemocí chtěla založit rodinu. Hodně přemýšlím nad tím, jaká by byla teta, strašně mi i po této stránce chybí. Věřím, že by byla super, byla hodně akční, a to mají děti rády. Představovala jsem si vždycky naši budoucnost takto: my dvě, naše děti, společné výlety, vzájemné hlídání...
(odmlčí se) Bohužel...

Co jednou svým dětem o jejich tetě povíte?

Max ví o své tetě všechno, mluvím s ním velice otevřeně, a co nevěděl, to si zjistil na internetu. Chtěl se mnou jít na premiéru filmu, když jsem mu ale řekla, že je ještě moc mladý, odpověděl: "Prosím tě, mami, já už všechno viděl, co řešíš?" Takže asi tak. A stejně, jako jsem byla otevřená k Maxovi, budu otevřená i k mladšímu synovi. Fotku tety Andrey máme na pianu, a tak se na svou tetičku zatím alespoň kouká...

Témata: Láska a vztahy, Rozhovor, Mateřství, Chování a vztahy, Rodičovství, Kariéra, Dospívání, herečka, Rodiče, Sport, Plodnost, Filmová novinka, role, Andrea Absolonová, filmová role, Odvaha, film, sportovci, Pardubice, Její tělo, kino, Dívka, Sestra, olympiáda, Lucie Andělová Absolonová, Sport na Heureka.cz