[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nic to sice nevyřeší, ale potřebuji se vypsat, třeba má někdo podobný problém jako já. Můj exmanžel se chová jako nevyrovnaný a nezralý jedinec. Nerozpakuje mi ubližovat na tom nejcitlivějším místě – a tím je naše dcera. Nechápe, že nejvíc neubližuje mně, ale svému dítěti! Jak? Trochu kuriózním a těžko napadnutelným způsobem – nekvalitním jídlem a nezdravým životním stylem.
Dcerka je samozřejmě nadšená. U táty jsou totiž hlavními chody pizza z mrazáku a půl litr kečupu navrch, hamburger z drůbežího separátu, mastné koblihy polité cukrovou polevou, sladké bublinkové nápoje, brambůrky, čokoláda, nejlevnější mastné křupky a tvrdé cucavé bonbony.
Navíc „ex“ dcerce říká, ať nejí zeleninu, že není králík nebo koza! Proč mi to tak vadí? Dceru má bývalý muž dohromady skoro 8 dní v měsíci – dva prodloužené víkendy! Dcera má nadváhu a já se moc snažím ji v jídle nenápadně krotit a vést jí k lásce ke sportu a ke zdravému jídlu.
S manželem jsem se rozvedla před rokem, důvodem nebyla nevěra, ale nepřekonatelné rozdíly v pohledu na život. Nebylo tomu tak vždycky, manžel prodělal jakousi podivnou transformaci brzy po svatbě – tedy v době, kdy mě měl z jeho pohledu jistou. Během naší známosti byl vcelku aktivní člověk, dokonce sportoval, cestoval a občas byl ochotný vyrazit za kulturou – tomu už dnes ani nevěřím. Po svatbě se můj skvělý muž proměnil v kus nábytku, v nehybný inventář domácnosti.
Jelikož pracoval z domova, probouzel se okolo oběda, pak pracoval až do večera a v noci hrál počítačové hry. Vlastně jsem ho vídala jen v posteli nebo u počítače, kde i jedl. Během rozvodu mi jeho rodiče otevřeně řekli, že takto vlastně žil už mnoho let před svatbou – byli z něj zoufalí! Náš vztah pro ně byl velkou nadějí. Bohužel manžela nezměnil ani náš vztah, ani narození dcerky, kterou nyní naprosto programově vede ke stejnému životnímu stylu.
Dcerka byla neuvěřitelně hodné miminko, měla jsem dostatek času na péči o ni, domácnost i manžela – ano, to poslední myslím vážně! V té době jsem byla ještě bláhově hrdá na to, jak vše skvěle zvládám. Když nastoupila dcerka do jesliček a já zpět do práce, začalo mi docházet, že žiji vlastně úplně sama. Manžel mi v ničem nepomáhal, jen s naprostou samozřejmostí přijímal mou péči. Buď drobil jídlo do klávesnice a pracoval, střílel „mutanty“ nebo spal.
Nicméně se pak rád u rodičů chlubil s šikovnou dcerkou, které se vůbec nevěnoval. Maximálně si ji posadil na klín, pustil krtečka a krmil jí nezdravými pochutinami, které celé dny konzumoval. Kompletní péče o dceru i domácnost byla mou záležitostí. Já ji vozila do jeslí a školky, vyzvedávala ji, dělala snídaně i večeře, nakupovala, chodila s ní na plavání a vozila na výtvarný kroužek. Když byla nemocná, musela jsem zůstat doma, manžel nebyl ochotný se o ni starat, prý má moc práce. Když jsem podala žádost o rozvod, nikdo se mi nedivil, ani manželovi kamarádi, ani jeho rodiče. Ti byli jen velmi smutní.
V současné době jsem ze svého bývalého muže zoufalá a nemohu jeho chování pochopit. Přijde mi, že se mi tak mstí. Ale proč tak odporným způsobem? Vždyť škodí především naší dceři. Kromě naprosto šíleného stravování ji totiž odmítá také vozit na sportovní kroužek - prý to dceru nebaví.
A tak jsou celé dny zavření doma. On sedí u počítače, ona u televize a cpou se! Schválně dává fotky s rádobyvtipnými komentáři na facebook.
Domů si dcerka veze vždy plný batoh těch nejlevnějších pochutin. Dcerka se začíná v poslední době kulatit, bývalý má už snad 150 kilo, a já se děsím toho, co bude dál!
Neexistuje žádná páka, která by ho donutila, aby něco změnil. (Na sociálce se mi vysmáli.) Dcera je u něj ráda, protože od rána do večera kouká na pohádky a konzumuje věci, které já prostě nekoupím. Snažím se jí vše úměrně věku vysvětlovat, ale čtyřletá holčička prostě zatím nemá vůli, říct nezdravé dobrotě „NE!“.
Ani já nechci vše točit kolem jídla, mohlo by ji to v budoucnu poškodit. A popravdě se také snažím, aby měla s tátou dobrý vztah – koneckonců jsme manželství nezvládli my, ona za nic nemůže. Ona přišla o úplnou rodinu, o domov – a já z toho všeho přijdu o nervy!
( Saša K., 31 let)