[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jako každý rok i letos nastalo rozhodování, co s dovolenou. Jak ji nejlíp využít, kam a kdy se podívat. Dceři jsou dva a půl roku, s cestováním nemá nejmenší problém, a tak jsme si chtěli troufnout i na delší let. Jenže problém nastal s letenkami. Žádná „akce“ se zrovna nekonala, a tak jsme brouzdali po internetu a hledali jiné možnosti. Až jsem objevila nabídku na letenky na Maledivy, jednu z mých destinací snů. Za 11 tisíc zpáteční letenka z Prahy, s jedním krátkým přestupem v Dubaji. Ideál. A tak jsme se během pár dnů rozhodli. Splníme si sen - letíme na Maladivy.
Letenky jsme měli, ale co dál? Začalo zuřivé googlování a zjišťování možností, kde a jak se ubytovat. A hlavně za kolik. O Maledivách jsem věděla jen velmi málo, ale představa vilek na kůlech nad křišťálově průzračnou vodou byla celkem jasná. Jenže se ukázal jeden podstatný zádrhel – zjistili jsme, že na to prostě nemáme a že to vlastně ani nechceme.
Chápu lidi, kteří si tam jedou odpočinout, ale my cestujeme proto, abychom poznali co nejvíc místní atmosféry, ochutnali místní pokrmy a mluvili s místními lidmi. Navíc ceny v řádu většinou desetitisíců za noc byly prostě moc.
Pak jsem ale objevila, že se pár posledních let dá na Maledivách cestovat po tzv. lokálních ostrovech, tedy těch, kde nejsou žádné luxusní komplexy, ale žijí tu „normální“ Maledivci. Jsou tu obchody, bistra a ubytování tu seženete pro dva klidně za 50 dolarů. Prostě něco pro nás.
Maledivy tvoří téměř 1200 ostrovů a zhruba 200 z nich je obydlených. Takže skutečně bylo z čeho vybírat. Chtěli jsme toho za 15 dní naší dovolené poznat co nejvíc, tak jsme se snažili zkombinovat několik ostrovů. Pohyb mezi nimi jsme se rozhodli absolvovat také co nejúsporněji, tedy běžnými trajekty. Stojí kolem dvou dolarů za osobu, ale jezdí v omezeném provozu, většinou jen 3x týdně. Dostat se na vzdálenější atoly, které vždy několik ostrovů tvoří, tak byla otázka mnoha dní.
Ty jsme neměli, a tak naše volba padla na tři atoly a čtyři jejich ostrovy blízké hlavnímu městu Malé, u kterého je letiště. S organizací nám pak – stejně jako mnoha dalším lidem, kteří na Maledivy cestují – pomohla Lucka Mohelníková, Češka, která se na Maledivy vdala a žije tam už několik let.
A tak jsme vyrazili. Věděli jsme, že jídlo i většinu dalších potřebných věcí tam koupíme. Cestovali jsme tedy skoro nalehko. V kufru jsme měli plavky, pár triček a kraťasů, a pak plyšáky, bábovky a další „nezbytností“ pro naši Adélku.
Cestování Adélka snáší dobře. Polovinu cesty v letadle spala, druhou se zabavila jídlem a pohádkami. Po příletu sice celkem vydatně pršelo, ale to byl skoro jediný déšť, který jsme zažili. A to byl přitom začátek období monzunových dešťů.
Naše první cesta vedla na ostrov Dhiffushi v Severním Malé atolu. Cesta trajektem trvala necelé 3,5 hodiny a Adélka ji opět téměř celou prospala. Loď se ukázala jako dokonalý uspávací prostředek na našeho jinak pěkného čertíka.
Čekal na nás malinký ostrov, velký zhruba km2, téměř nový hotýlek a před ním krásné velké hřiště, jaké nevidíte skoro nikde ani v Praze. Tam se Adélce moc líbilo a během chvilky měla první kamarády.
Procestovala jsem toho už hodně, ale nikde jsem ještě nezažila dvě věci: všichni Maledivci jsou příjemní (a není za tím to, že jste Evropan a chtějí z vás tahat peníze) a neskutečně milují děti. Všechny, i cizí.
Rodiny tu mají běžně 5-7 dětí a byť žijí ve velmi skromných podmínkách, vypadají šťastně. Umí se radovat z maličkostí, děti bavilo i půl dne nosit Adélce mušličky, kterými byla fascinovaná. Dospělí ji pořád hladili, „štípali“ do tváří (což se jí, pravda, moc nelíbilo) a dávali ovoce, čerstvý kokos a drobné sladkosti.
Všechny děti na Maledivách mají hned od prvního ročníku ve škole angličtinu, takže domluvit se tu není problém. Všichni tu jsou neskutečně zvídaví. Diskuze o politice, náboženství, životě v jejich zemi i v Evropě nebo třeba otázce Islámského státu se tak staly každodenní součástí našeho pobytu. A byly to debaty moc zajímavé.
Ekonomiku Malediv tvoří z 60 % turisté a ze 40 % rybolov. Trochu překvapením tak pro nás bylo třeba to, že přestože jste v tropech, mimo hlavní město si tu čerstvé ovoce moc nekoupíte. Nejvíc jablka a malé sladké banánky. Sortiment v obchodech je celkově dost omezený. Ale jídla v bistrech jsou skvělá. Jde téměř výhradně o ryby nebo kuřecí maso a k tomu rýže nebo nudle. Všechno pikantní, verzi „no spicy“ pro dítě ale po pár dnech taky pochopili.
Maledivy jsou stoprocentní muslimskou zemí, a tak je tu třeba dodržovat několik zásad. Mimo luxusní rezorty nekoupíte alkohol, žádný se nesmí ani dovážet. Dalším tabu je samozřejmě vepřové maso. Na lokálních ostrovech je pak dobré dodržovat i omezení v oblečení. Neměly by být krátké sukně nebo hluboké výstřihy, na veřejně přístupných plážích ani plavky. Každý ostrov má ale vyčleněnou malou “bikini beach“, kde jsou dovoleny.
Pláže na lokálních ostrovech nejsou tak úplně čisté a bez odpadků, ale i tak je písek skutečně tak bílý a voda tak průzračně čistá jako na reklamních fotkách z katalogů.
Odplavete pár desítek metrů od břehu a už vidíte korály, hejna pestrobarevných rybiček, ale i malé žraloky nebo rejnoky. Šnorchlování se proto pro nás stalo na Maledivách posedlostí. Za cca 25-30 dolarů vás místní vezmou lodí hned na několik míst, a tak můžete během jednoho dne plavat se želvami, pozorovat obrovská hejna rybiček všech barev nebo třeba dovádějící delfíny. Prostě ráj na zemi.
Dalšími našimi „domovy“ se pak staly ostrovy Gulhi a Maafushi v Jižním Malé atolu. Každý ostrov úplně jiný a oba krásné. Gulhi je malý, klidný, s naprostým minimem turistů. Maafushi je proti tomu víc podobný středomořským letoviskům, má promenádu, větší výběr hotelů, penzionů a míst, kde se najíst, ale taky víc turistů. Živější atmosféra ale byla zpestřením.
Posledním ostrovem, na kterém jsme se na pár dní ubytovali, pak byl Fulidhoo v atolu Vaavu, malinký ostrůvek o rozměrech 200x600 metrů, kde byl dalšími turisty jen pár Belgičanů na svatební cestě.
Nevidět za celou dovolenou jediné auto, asfalt nebo uspěchané nervózní lidi, moct chodit 15 dní naboso v písku a koupat se v teplé a neskutečně čisté vodě plné pestrého podmořského života je prostě balzám na duši. Navíc nás sto nestálo statisíce jako přes cestovku. Ale jen 27 tisíc na osobu za nezapomenutelných 15 dní.
Maledivy jsou ideální místo se zastavit a znovu si uvědomit to, jak žijeme, jestli si toho vážíme a jestli jsme v tom našem životě skutečně šťastní. Protože tihle lidé jsou. I když jejich domy tvoří holé stěny a matrace na zemi, i když většina z nich za celý život neprocestuje ani svou vlastní zemi a jet jednou do Evropy je pro ně nesplnitelný sen.
Foto: archiv rodiny