[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
No znáte to – mlíko na mozku neznamená, že by člověk nechápal všechno to ostatní z okolního světa, to je dost nepřesný. Znamená to spíš, že ho nic z okolního světa, co se netýká jeho miminka, nemá pořádně šanci zaujmout. Aspoň dočasně. (Proto taky, předpokládám, čtete tenhle časopis a web. Je nám blíž než módní story z pouště, tipy na kosmetiku a rady, jak sbalit chlapa na párty…) Berte prosím v potaz, že jsem ve světě svého miminka lapená nejvíc, co to jde. Jsou nám teprve dva měsíce.
Ano, nám. Tenhle tvar mi vždycky zaváněl něčím legračním. Copak vám rostou zoubky, když „vám“ rostou zoubky? Copak máte taky prdíky? A brečíte? A pokakali jste si plínku? Tak proč, proboha, ty ženy takhle mluví, říkala jsem si vždycky.
No pochopila jsem… Tak by se mimochodem mohly souhrnně jmenovat všechny moje budoucí fejetonky na tohle téma. Jak moc pochopíme všechny věci, co jsme vždycky viděly zvenku, až když jsme V TOM.
Pochopila jsem, s velkým překvapením, že tohle slovní spojení není nějaká trapná póza. A že to tak neříkají všechny ženy proto, že to tak od sebe odkoukaly nebo že jim snad v porodnici sestřičky poradily, aby odteď už používaly tuhle společnou gramatiku.
Pochopila jsem, že takhle to my maminky říkáme proto, že to ani jinak říct nemůžeme. Vyjadřuje to nejen naši lásku a naše zaujetí každou drobností ohledně děťátka, ale vyjadřuje to i fakt, že to prostě nejde říct jinak. V tomhle (trochu směšném) gramatickém tvaru je skryté, že alespoň do určité doby jsme jeden celek s naším miminkem. Možná to i říká, že jsme se po porodu rozpadly na dvě půlky a ta druhá půlka je ONO, naše milované, a všechno, co se děje, se teď děje nám. Není to fyzikálně možné, ale na čerstvé mámy fyzika neplatí.
Lidé zvenku vidí ženu, která se dívá na své plačící miminko. A my mámy víme, že ať se děje, co se děje, málokdy se dokážeme podívat zvenku. Objektivně, nezaujatě. Nezaujatě? Jak by po nás, proboha, někdo mohl chtít dívat se na tu malou dokonalost nezaujatě?!
Sledujete nás na Instagramu?
Zobrazit příspěvek na Instagramu "Byly jsme s Alfrédkou vyladěný a v pohodě, a jakmile jsem začala něco dělat jen proto, že mi to řekl někdo fundovaný, tak vždycky v tu chvíli to bylo špatně, brečela, rozhodily jsme se a já jsem se vystresovala," přiznává v rozhovoru v aktuálním čísle @dolezalova.marie. Zažila jste někdy něco podobného? @casopismaminka #coverstory #peceodite #materskalaska #materstvi Příspěvek sdílený Časopis Maminka (@casopismaminka), Lis 18, 2018 v 11:48 PST
"Byly jsme s Alfrédkou vyladěný a v pohodě, a jakmile jsem začala něco dělat jen proto, že mi to řekl někdo fundovaný, tak vždycky v tu chvíli to bylo špatně, brečela, rozhodily jsme se a já jsem se vystresovala," přiznává v rozhovoru v aktuálním čísle @dolezalova.marie. Zažila jste někdy něco podobného? @casopismaminka #coverstory #peceodite #materskalaska #materstvi
Příspěvek sdílený Časopis Maminka (@casopismaminka), Lis 18, 2018 v 11:48 PST
No a tím se trochu dostáváme k tomu, co všechno je v našem životě jinak. Přiznejme si to, matky, pro toho, kdo není matka, jsou tyhle naše stavy otravný. Lidi se nám smějou. Když vidí pískoviště plný děcek a kolem posazené mámy, nevidí na tom nic kouzelného. Nevidí budoucnost, péči, strach a lásku. Vidí tu šílenou nudu a prudu hovorů o malých miminkách.
Marie Doležalová: Proč skončila se svým úspěšným blogem?
A proto jsem zajásala, když mi v Mamince nabídli tuhle možnost se jednou měsíčně vypovídat na papír. Věděla jsem, že tady se mi nikdo smát nebude. Věděla jsem, že tady jsem mezi svýma. Mezi střelenýma ženskýma, který se o mateřství, těhotenství a porodech dokážou bavit do skonání věků a pak si ještě zavolat a doprobrat to, co se nestihlo. Tady se mi nebudete smát, když použiju slovo „my“. Anebo kašlík. Prdíky, brouček, myšička, plínky, čůrání, mlíčko… a tak.
O tom zase příště, máme toho k probrání ještě dost, ale teď není ten správný čas. Momentálně jdete stranou, dámy, protože my... jsme se právě probudily a chceme trochu mlíčka.
Marie Doležalová