[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vzlety i pády jedné z našich nejúspěšnějších popových zpěvaček sledují miliony diváků v televizní minisérii Iveta, kterou momentálně vysílá televize Nova. Snad žádná jiná zpěvačka nevzbuzovala tolik emocí a zájmu u novinářů jako právě ona. Možná i to byla poslední kapka jejího předčasného odchodu ze světa.
Jaká byla Iveta Bartošová máma? S čím se, kromě komplikovaných vztahů s muži a alkoholem, prala nejvíc? A jaké vzpomínky naskočí jejímu jedinému synovi Arturovi (27) při vzpomínce na mámu a tátu, hudebníka a podnikatele Ladislava Štaidla?
„Nebudu opakovat, co říká každá máma, tedy jak moc ho mám ráda a že je pro mě dnes to nejdůležitější a nejkrásnější stvoření na světě. Věděla jsem, že to bude znamenat velkou změnu i v mé profesi, ale netušila jsem, jak velkou a pozitivní změnu mi přinese v životě. Pořád jsem se zamýšlela jen nad svým zpíváním, jak dál a co dál budu zpívat. Byla jsem se sebou vlastně nespokojená, několik let jsem měla mrtvé období, prostě se mi vůbec nedařilo. Nakonec jsem pochopila, že co mi v životě scházelo, nemělo s profesí nic společného. Dnes vím, že to bylo dítě..." prozradila na adresu svého syna v rozhovoru pro magazín Vlasta v roce 1997.
Iveta byla i tváří časopisu Maminka, a to hned dvakrát. Poprvé ve vánočním čísle roku 2001, podruhé v březnovém vydání o dva roky později. V obou případech na titulní straně nemohl chybět ani malý Artík. V rozhovoru mimo jiné prozradila, že jsou se svým synem sehraná dvojka a že se u nich doma žádné hvězdné manýry nekonají. „Artur má normální mámu," předeslala zpěvačka.
V rozhovoru pro Vlastu prozradila také to, že Arturův táta byl doma spíš na hraní a legrácky, zatímco praktický provoz musela obstarávat Iveta sama. Postěžovala si také na chůvy, které prý domácnost opustily pokaždé v té nejméně vhodné době. To se změnilo až s nástupem Goldy, dlouholeté hospodyně, kterou pokládal Artur za svou „skoro babičku".
Přestože se Iveta snažila být svému jedinému dítěti tou nejlepší mámou, okolnosti ji přinutily vzdát se v roce 2011 jeho výchovy a přenechat ji jeho otci. Důvodem dohody bylo i to, že nechtěla dál vystavovat tehdy dospívajícího Artura už tak velkému tlaku ze stran médií, která denně informovala o Ivetině alkoholismu a jejích eskapádách s ním spojených (soudní tahanice o chlapce začaly už v roce 2009, kdy se soud zabýval vleklými spory jeho rodičů, tehdy soud však rozhodl ve prospěch matky).
„Je to správné rozhodnutí. Budu mít čas sama na sebe a dát si věci do pořádku. Strašně jsem to obrečela, ten stesk, bolest, přece jen, byli jsme spolu patnáct let vlastně pořád. Snažila jsem se mu dát všechno, co jsem mohla, absolutní maximum, a jsem za to na sebe hrdá. Artur měl vždy přednost,“ nechala se slyšet v rozhovoru pro Blesk jen pár měsíců po rozhodnutí soudu.
Jak ale na své dětství a dospívání vzpomíná sám Artur? Při vzpomínce na otce se mu prý vybavují většinou šťastné vzpomínky ze společných dovolených. „Ty byly skvělé. Procestovali jsme toho hodně, poznávali jsme nové kultury,“ prozradil před rokem pro iDnes.cz na premiéře televizní minisérie Iveta.
S maminkou si často zpívali, nejvíc prý koledy. „S mámou mám ve vzpomínkách spojené převážně Vánoce, zdobení celého domu a stromečku. Na to si vzpomínám dost. Je pravda, že pak jsem roky Vánoce ani neslavil. Až teď se k tomu zase pomalu vracím..."
Při příležitosti k uvedení třídílného dokumentu Málo mě znáš ale přiznal, že jeho dětství nebyla jen procházka růžovým sadem. „Nebylo to jednoduché. Mám nepříjemné vzpomínky," řekl otevřeně s tím, že právě kvůli své matce byl na základní škole terčem posměchu spolužáků.
Dnes sedmadvacetiletý mladý muž, který měl jednu dobu muzikantské ambice, studuje a žije se svou partnerkou ve společné domácnosti. Kariéru v kapele Behind the Mirror pověsil na hřebíček před šesti lety.
Další společné momentky Artura a Ivety najdete v naší galerii.