[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pamatujete na legendární šumivý nápoj v malém papírovém pytlíčku? Prášek se rozpustil ve vodě a vznikl nakyslý perlivý nápoj, který měl zřejmě připomínat bublinkovou limonádu. Jenže – pamětníci vědí, že nejlíp chutnal nasypaný na ruku a stačilo ho jednoduše slíznout. Malé krystalky na jazyku báječně prskaly a šuměly. K dostání byl buď červený, nebo žlutý, tedy v příchutích pomeranč a citron. Hromada cukru, kyselina citronová a spousta umělých barviv – jak málo stačilo k radosti! A co teprve ten úžasně barevný jazyk, který tak vydržel až do večera! Dnešním maminkám by se zřejmě udělalo mdlo, kdyby do sebe jejich ratolesti ve velkém sypaly něco podobného.
U mé babičky stála tahle legendární plechovka plná tvrdých sladkých bonbonů pravidelně na okně v kuchyni. Letní a zimní směs, to byla panečku dobrota! Dnes by u dětí tyhle přeslazené cucavé bonbony asi příliš neuspěly, my jsme na ně ale nedočkavě chodili. Jenže dopřávat si je „na tajňačku“ nebylo úplně snadné, protože nenápadné vylovení jednoho kousku bylo téměř nemožné. Sáhli jste do plechovky a vyndali vždy různobarevný slepenec.
Možná jste o této cukrovince slyšeli vyprávět svou maminku, nebo dokonce babičku. Šlo o velký hit, zejména od 50. do 70. let minulého století. Podivná měkká hmota v malé krabičce s nápisem Mejdlíčko prý chutnala překvapivě dobře, byla levná a dlouho vydržela. Nejspíš by vám vstávaly vlasy na hlavě, kdybyste si přečetli složení této cukrovinky určené pro děti. Hlavními složkami byly samozřejmě cukr, škrob a pak ještě hned několik umělých barviv.
Kdo by ho neznal! Rozpustný ovocný nápoj v prášku jsme jako malí kradli doma nenápadně z pixly a po lžičkách si ho sypali přímo do pusy. Tento populární instantní nápoj dovážela do tehdejšího Československa jugoslávská firma Podravka už od 80. let a pro spoustu z nás znamenal něco jako „dotek Západu“. Šlo o luxusní záležitost a vzpomínám si ještě dnes, jak božsky tento jemný prášek chutnal. Nejoblíbenější příchutí byla mandarinková, sehnat se dal také pomerančový a broskvový.
V 80. a 90. letech minulého století snad všechny děti milovaly tzv. žvýkačkové cigarety. Ty už dnes ale neseženete, neboť byly zakázány. Údajně protože nabádají nevhodným způsobem malé děti ke kouření. Balení vypadalo opravdu věrohodně, samotné žvýkačky byly příšerně sladké a za chvíli bylo po chuti. A jedna malá zajímavost: i přes oficiální zákaz se i dnes dají sehnat. Když je náš osmiletý syn objeví čas od času v Normě, samozřejmě po nich okamžitě skočí. A co ho na nich baví úplně nejvíc? Když se „cigárko“ rozbalí a foukne se na něj, jemný cukr úžasně zapráší celé okolí…
„Čokoláda“ značky Zora ve žlutém papírovém obalu, to byla panečku mňamka! Kromě arašídové a nugátové byla k mání ještě sojová pochoutka ve stejném designu. S čokoládou tyto tabulky neměly sice pranic společného, přesto jsme se po nich mohli doslova utlouct. Hmota plná všemožných i nemožných „éček“, plná levného ztuženého tuku je dodnes nostalgickou vzpomínkou. V současnosti by u výživových specialistů zaručeně neobstála.
Bajo byla československá žvýkačka s ovocnou příchutí vyráběná ve Velimi. Měla tvar malého kvádru bílé barvy se dvěma prohlubněmi. Za chvíli byla sice „vyžvýkaná“ a bez chuti, jenže ke každé byly přibalovány očíslované obrázky se zvířaty nebo pohádkovými postavičkami. Děti je měly sbírat a mohly se tím zúčastnit soutěže a něco vyhrát. Bajo nebylo nejlevnější, stálo 2,50 koruny (pro srovnání: žvýkačka Pedro se v té době prodávala za korunu).
Dorette, to byly svého času velmi populární tvrdé lékořicové bonbony v "kapesní" plechové krabičce. Jejich chuť byla opravdu intenzivní, štiplavou příchuť si vybavím ještě dnes a určitě nejsem jediná. V současnosti se dají občas koupit v různých obměnách na poutích nebo různých akcích, nejčastěji jako pendrekoví hadi. Ani zdaleka už svou chutí nepřipomínají výrazné aroma bonbonků Dorette, nad kterými by se dnešní rozmlsané dětičky nejspíše hodně ošklíbaly.
Kdo ho měl, byl pro své vrstevníky "téměř bůh“. Plastové kuřátko Kalimero neboli sladkost a hračka v jednom. Toužilo po něm nejedno dítko a věřte, že tohle kuře se neshánělo zrovna snadno. Naplněné bylo malinkými kuličkami, které výtečně chutnaly. Ano, v osmdesátkách nám, školákům, stačilo k radosti opravdu málo.