Maminka.czJen pro tatínka

Filip na rodičovské: Soused to považoval za špatné znamení

Regina Rothová 12.  2.  2016
Prožívají nebo prožili úplně jiné období: zůstali na rodičovské a stali se muži v domácnosti. A všichni se shodují: bylo to naprosto super!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Po letech na manažerské pozici jsem zatoužil po kariérní pauze. Chtěl jsem být doma s našimi dětmi a moje žena Monika chtěla po mateřské zase do práce. A oba jsme chtěli do Afriky,“ začíná zajímavý příběh Filipa. „V době LinkedInu a globalizované planety to nebyl velký problém a zanedlouho se ze mne stal mzungu (běloch) na mateřské v keňském Nairobi, kde Monika nastoupila jako šéfka výzkumu u místní pobočky nadnárodní marketingové agentury.

Byl jsem asi první Čech v této roli v dějinách východní Afriky. Pro Keňany jsem byl absolutní mimozemšťan. Chlap, co má všechny končetiny a nevydělává?! Živí ho žena?! Machariovi, sousedovi odnaproti, jsem se svou roli snažil zpočátku poctivě vysvětlovat za jeho souhlasného přikyvování, jenže když mne záhy potkal, jak vleču po schodišti mokré povlečení, lekl se, až málem ztratil kufřík z krokodýlí kůže. ‚U všech rohatých, mzungu Filip, co tu děláš, co je to za zlé znamení?! Proč vám nepere služka?‘

V nákupním středisku Nakumatt, které bylo společenským centrem bohatých Keňanů a kde jsem denně s Adinou a Lelou nakupoval, se mne prvních pár měsíců vytrvale ptali ‚You all alone, bwana, where the hell is mama?‘ A když jsem při hledání peněženky na pult nejdříve vysázel hrst sponek, dudlíků a plínek, rozhlíželi se, odkud vykoukne skrytá kamera, tohle přece není možné, chlap s dudlíky! Dokonce jsem kvůli své mateřské málem skončil v cele předběžného zadržení, když na mne policista na nairobském letišti vytřeštil zrak se slovy ‚V Keni přece jako muž nemůžeš být závislý na ženě!‘ V pase jsem měl totiž místo povolení k dlouhodobému pobytu jen razítko tzv. dependent pass, jehož typickými nositeli jsou ovšem manželky a děti pracujících expatů. Ale nepracující manžel pracující manželky se dvěma malými dětmi? Matriarchální terorista!

Záhy si ale nairobská společnost na mzunga na mateřské zvykla. Můj okruh známých koneckonců nebyl moc velký. Život na mateřské v Nairobi je totiž specifická robinsonáda, která se odehrává v elektrickými ploty a ostnatými dráty chráněných ostrůvcích luxusu (tvořených apartmánem, nákupákem, kanceláří a letištěm) uprostřed africké bídy vůkol. Můj typický den se v mnoha ohledech příliš nelišil od standardního dne na rodičovské v Čechách.

Je pravda, že začátek Adinčiny docházky do keňské školky byl trochu náročnější, protože jsme s Monikou museli naši křehulinku každé ráno přesvědčovat, že stojí za to, jít do školky, ve které je jediná bílá, nikomu nerozumí a kde se k obědu podává kukuřičná kaše ugali a špenát sukuma. Že vás nenapadají žádné argumenty, jak čtyřleté dítko přesvědčit k takové sebevražedné misi? Nás také ne! Snad jen že si tatínek s maminkou musí splnit svůj expatský sen a ona nemůže zameškat rok předškolní docházky.

Každopádně když po měsíci Adinka začala na malé Keňánky u bazénu v našem komplexu pokřikovat ‚Hi, I name Adina, comin and playin?!‘, výčitky, že se na ni dopouštíme zločinu proti lidskosti, nás alespoň částečně opustily. Když byla Adinka ve školce a já zrovna netrápil Lelu autoturistikou, věnovali jsme dopoledne nákupům, přípravě oběda a hraní rozvojových her, tzn. mňoukání a štěkání, kombinovaného s nekonečným spojováním a rozpojováním kostiček lega.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Odpoledne po vyzvednutí Adinky ze školky pak měla socializační charakter buď ve variantě ‚playdate‘, tedy společného programu s některou ze spřátelených expatek, které měly stejně staré děti, nebo ve variantě ‚bazén‘, kdy se Adina s Lelou popelily s Keňánky ze sousedství v červené africké hlíně okolo bazénu na naší zahradě, zatímco já vedl sociálně mírně nevyváženou konverzaci s keňskými chůvami, které na děti sousedů dohlížely. Idyla a vyčerpávající rutina zároveň.

Mnohdy jsem se na konci dne cítil jako pekelně neseřízený chameleon, kterému šlo každé oko i končetina jinam a jehož mozek se vařil protichůdnými pocity. Radost z Adinčiných anglických vět a Leliných prvních krůčků střídala nutkavá potřeba několikrát za den obě děti aspoň na dvacet minut vypnout. Když někdy přišla Monika z práce o trochu později, utrmácená specifickým keňským project managementem, měnil jsem se ve fúrii: ‚Kde jsi?! Copak nevíš, kolik je večer s dětmi práce? Večeři už máš studenou!‘

Dnes se tomu směju, ale řeknu vám, nedělejte si legraci z hysterických manželek, stát se jednou z nich je překvapivě snadné. Koneckonců v mé knize Táta mezi žirafami, která mi po návratu do Čech vyšla, si o tom můžete přečíst víc.“

Filip (??), Adina (4), Lela (1), žijí v Nairobi

Rady pro kamaráda:

  • Plánuj den. Děti mají rády rutinu a dobrá příprava logistiky a zásobování ušetří spoustu sil.
  • Důležitý je pravidelný relax (víno, cigárko, knížka...), třeba když děti dopo/odpo spí.
  • Nezoufej, že tě mateřská nebaví (nevíš, co bude po ní), nejsi dokonalý otec, děti tě rozčilují, že se vlastně nudíš, že ti žena nepomáhá. Stejné pocity má v různé míře KAŽDÁ matka a otec, kteří jsou s dětmi doma.
  • Stačí potlačit mužské ego a nepřemýšlet moc nad finančními dopady. 
Témata: Děti, Časopis Maminka, Mateřská a rodičovská dovolená, Vaše příběhy, Jen pro tatínka, Filip, zločin, Krokodýl, Adinka, Služka, Typický den, Cigárko, LinkedIn, Dobrá příprava, Idyla, Zajímavý příběh, Nutkavá potřeba, Souš, Lela, Razítko, Alon, Keňa, Žirafa, Ostnatý drát, Kufřík