[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Jsem maminkou dvou dětí. Když mi bylo 25 a synovi 1,5 roku, diagnostikovali mi lymfom. Zhoubné nádorové onemocnění bylo vyřčeno 14 dní od nálezu karcinomu prsu mojí mámy. Zahajovaly jsme chemoterapie spolu, a přesto vzdálené od sebe 130 km. Za 3 měsíce si vyslechl diagnózu také dědeček. Rakovina ten rok ochromila celou naši rodinu a já začala psát blog maminysrakovinou.cz. Když děda zemřel, zakládala jsem stejnojmennou neziskovou organizaci, která zajišťuje rodinám to, co jsem potřebovala tehdy já – klidnou mysl a harmonickou domácnost. Lékař mě označil za polymorbidního pacienta. Nehezké slovo skrývá diagnózy od endometriózy přes celiakii, regurgitaci aortální chlopně po diabetes a další obtíže související s léčbou. V roce 2020 jsem potratila a pak vyhořela. Díky osobnímu rozvoji a velkému přání být znovu mámou jsem toto období překonala. Dcery Elišky jsem se dočkala v listopadu 2021. Opakovaně jsem si dokázala, že pravá přání s odhodláním se vyplní i přes všechny překážky," vypráví Šárka.
"Postupem do finále jsem velmi mile překvapena, protože já osobně jsem si ve svém nabitém harmonogramu především s otevíráním třetího centra Clubu Maminy s rakovinou nenašla čas na to, sama za sebe dát vědět, že jsem v soutěži. Celé je to zásluha rodiny, komunity a především našich pacientek, které aktivně hlasování sdílely. Patří jim mé vřelé díky, protože jenom díky nim dokážeme posunout do povědomí problematiku onkologicky nemocných maminek, dostat ji mezi širokou veřejnost v jiném směru, než kterému se nyní každý den usilovně věnujeme s celým týmem. Jsem opravdu potěšená, že hlasování ukazuje zájem o naše náročné téma a zároveň dokázalo přinést příjemné propojení s dalšími maminkami ze soutěže. Moc se těším, až se společně se všemi osobně potkáme," prozradila své pocity Šárka.
"Chci dodat sílu všem maminkám na světě. Naše role není jednoduchá. Jsme kuchařky, herečky, uklízečky, pečovatelky, učitelé i psychologové. V dětství jsem mateřskou lásku nezažívala, protože jsem vyrůstala v dětském domově. Dostávala jsem lásku od vychovatelky, která mi byla vždy vzorem, a chtěla jsem být jako ona. Po základní škole jsem se rozhodla, že půjdu studovat pedagogiku a jednou budu jako ona pomáhat dětem v dětském domově. V roce 2009, když jsem byla ve třetím ročníku, porodila jsem syna. Bála jsem se stát se matkou, nevěděla jsem, co mě čeká. Přestože jsem musela pečovat o syna, školu jsem dostudovala. V roce 2015 se mi narodila dcera s Downovým syndromem. Nevěděla jsem, co dělat. Nenáviděla jsem se… Tímhle chci všechny maminky podpořit. Někdy vše chceme vzdát nebo utéct, ale láska našich dětí nám dodává sílu a energii. I když je péče o mou dceru psychicky náročná, tak přesto jsem si splnila své sny a pracuji v dětském domově," říká Simona.
Co říkáte na to, že jste se dostala až do finále, a jak se těšíte?
S postupem do finále jsem vůbec nepočítala. Měla jsem své favoritky, kterým jsem držela palce, a finále jsem přála jiným maminkám než sobě. Zároveň mě to těší, jsem překvapena a nemohu se dočkat, až poznám nejen ostatní soutěžící, ale i patronky.
„Jsem maminkou dvou synů: 17letého Filipa a 7letého Vojty. Vojtíšek se narodil bez pravého ouška, s asymetrií obličeje, parézou lícního nervu, srdeční vadou a postižením krční páteře. Zpočátku jsme vůbec netušili, jestli na levé ouško slyší. Informovanost rodin v ČR byla v té době skoro nulová. Vojtovi byl diagnostikován Goldenharův syndrom. Pracujeme s manželem jako zdravotníci a celý život pomáháme lidem, kteří bojují o záchranu života, proto jsem nechtěla Vojtův sen o oušku jen tak vzdát. Založila jsem sbírku na operaci a rekonstrukci boltce v USA. Po úspěšné operaci našeho syna jsem společně s kamarádkou založila spolek na pomoc rodinám dětí narozených s mikrocií a atrésií boltce. V současné době je po rekonstrukci boltce v Americe několik dětí. Mám okolo sebe přes 80 rodin takto narozených dětí, společně se podporujeme, pomáháme si a předáváme si nové informace o možnostech řešení mikrocie v ČR a ve světě. Jsem moc ráda, že se na mě a na náš spolek může každá maminka obrátit, může zde najít potřebné informace a užívat si svého miminka, protože ví, že tento handicap má řešení. Víme, že jedno ucho nestačí,“ popisuje Kateřina.
Jsem moc ráda, že mám okolo sebe tolik milých lidí a vlastně i rodin dětí s mikrocií a atrésií boltce. Dostat se do finále pro mě znamená možnost větší osvěty pro náš spolek Mikrocia Czech Republic a zároveň další pomoc pro tyto rodiny a děti.
O vítězkách jednotlivých kategorií a absolutní vítězce rozhodne porota složená z redakce, patronek a partnerů soutěže. Vyhlášení proběhne během slavnostního galavečera 17. října 2023.
Maminka roku 2023 Finalistky Maminky roku 2023: Toto jsou Maminky blogerky