FN Brno – Obilní trh

Já sem na Obilňáku rodila v říjnu 2009 a můžu jen doporučit....skvělej tým na porodním sále a naprosto příjemný prostředí...Všichni jsou miloučký a ikdyž to u nás skončilo císařem, nemůžu říct ani půl křivýho slova....Jen "DÍKY"

Ja jsem na Obilnaku rodila v roce 2008. Co se tyce porodu, byl opravdu bez problemu. Nadherne prostredi, asistentka velice prijemna a mila, doktorka taky mila. Sestinedeli - obrat o sto osmdesat stupnu. Zenske sestry i doktori byli sice velice prijemni, ale detske sestry i doktorky, to byla nocni mura. Kdyz nemate zadny problem s kojenim a nijak sestry nepotrebujete, verim, ze pak se zdaji byt prijemne. jenomze jakmile nastane problem s kojenim (coz u vetsiny prvorodicek nastane), tak nez se dockate nejake pomoci, musite si poslechnout sahodlouhou prednasku o vasi neschopnosti a citite se tam jako naprosto neschopny idiot, ktery odmita dat najist vlastnimu diteti. Po porodu je zenska plna hormonalnich vykyvu, citliveji reaguje i na kychnuti. Sestry maji spoustu prace, ale presto by nemely zapominat byt aspon trochu lidske, protoze sestinedelky potrebuji pomoc hlavne po psychicke strance, a ne odchazet z porodnice totalne zdeptane. A coz me mrzi, lepsi pristup nemely ani detske doktorky, ktere vas narkly z neschopnosti uplne stejne, akorat to byly schopne zabalit do kultivovanejsiho obalu. Opravdu prijemna tam byla jen jedna sestra, jeji jmeno bohuzel neznam, nenosily zadne jmenovky, ale byla to takova drobnejsi usmevava pani, a taky jedna detska doktorka. Podruhe tam urcite nepujdu.

Na Obilňáku jsem rodila 10.11.2010, takže čerstvá zkušenost Musím vám všem říct, že lepší to být opravdu nemohlo.Všichni byli úžasní, strašně milí, když viděli, že jsem jako prvorodička docela nervózní, tak mě povzbudili, pohladili a hezky si popovídali.Jsou strašně příjemní jak při porodu, tak i na oddělení šestinedělí.Nechápu, jak si na ně někdo může stěžovat.Sestřičky se chovají opravdu hezky i když za nimi maminky chodí i pětkrát za noc pro radu-všem hezky pomáhají a poradí.Já měla docela depky, byla jsem poprvé v nemocnici, plus jsem byla po porodu docela hodně na měkko a sestry si se mnou povídaly a mohla jsem za nimi přijít kdykoliv během dne i noci jen tak si popovídat-krásně mě utěšily a za to bych jim chtěla opravdu moc a moc poděkovat.Byl to nádherný zážitek a děkuju za něj všem sestrám i doktorkám Tuto porodnici doporučuji všem, sice vybavení vypadá lépe v Bohunicích, ale určitě tam nenarazíte na tak příjemný personál..a po porodu jste vděční za každé hezké slůvko a milé gesto, takže maminky, pokud se rozmýšlíte, určitě volte Obilní Trh <3

Rodila jsem na Obilňáku v r 2005 syna a bylo to super letos čekáme druhého potomka a rozhodně tam budu rodit zase.Byla sem tam moc spokojená.

Ahojky tak tedy asi takto, letos 14.04.2012 jsem porodila v této porodnici. Začalo to asi takto mam dvě deti jednoho to ho prvorozeného jsem rodila v roce 2009 v Bohunicích, a nedokázala jsem si představit že porodím další dítě jinde. Bylo to úžasně skvělý personál, i bez nějakého nadstandardu. Všichni byly velice ochotní i když to nebyly čeští lékaři, ale byly na jedničku. Vše jsem zvládla bez nějakých velkých bolestí. Druhé dítě které jsem darovala mojí kamarádce z Prahy protože nemůže mít děti jsem porodila letos v dubnu v porodnici na Obilním trhu. Tam jsem měla nadstandard a bylo to taky skvělé i když jsem rodila předčasně v 7 měsíci, Sestry byly velice ochotné a doktorka potom taky. i Když jsem ten asi nejhorší a nejumrčenější pacient tak jsem baly velice spokojená. musím říct že je to skvělé že v česku máme tak dobrou zdrav. péči. <

V této porodnici jsem rodila 3x, v roce 2004, 2007 a 2010 a vždy jsem byla maximálně spokojená! Nikdy jsem neuvažovala o změně porodnice, vždy jsem chtěla rodit tady, a nikdy jsem toho nelitovala Dodnes ráda vzpomínám na všechny tři porody, u kterých byl vždy přítomen i můj manžel. Lékaři i sestřičky byli moc fajn a vždy rádi poradili nebo pomohli. Tuto porodnici všem kdo váhají jen doporučuji!!! flower

V porodnici na Obilním trhu jsem strávila měsíc a půl. Byl to pro mne měsíc a půl plný strachu a hrůzy. Za tu dobu se u mne prostřídali snad všichni lékaři a měla jsem možnost dobře poznat celý systém porodnice. Nikdy jsem ještě recenzi na internet nepsala, ale tohle mi nedá, a tak se chci o svůj příběh podělit.
Ve 31. týdnu těhotenství jsem byla hospitalizována z důvodu hrozícího předčasného porodu (lehké špinění, krátký čípek, sraženina, časté tvrdnutí břicha). Byl mi podán Tractocil a miminku provedena maturace plic. Po Tractocilu jsem ležela na kapaném magnesiu.
Nejprve jsem ležela na JIP porodního sálu. Porodní asistentky, které se zde starají o ženy na rizikovém těhotenství, jsou vesměs velice příjemné a ochotné. Staniční sestra tohoto oddělení Mgr. Miloslava Kameníková je člověk na svém místě. Velice mi pomohla, stará se o pacienty jako o ,,vlastní“. Co se týče lékařů, byla jsem velice zklamaná. Tolik arogance bych na tomto místě rozhodně nečekala. Střídají se zde mladé lékařky a lékaři, kterým je naprosto jedno v kolikátém týdnu těhotenství jste, staví se k situaci tak, že rodit ve 31. týdnu těhotenství je v pohodě. Nic o pacientech neví, když se střídají, ani si nepročtou zprávu pacienta. Vyslechla jsem zde i rozhovory lékařů, že se chtějí pacientky ,,zbavit“ a tak jí udělají zátěžový test apod. Po necelých dvou týdnech na tomto oddělení jsem byla přesunuta o patro výš na jiné oddělení, na udržení těhotenství. Zde byli ti stejní lékaři a lékařky. Bohužel už zde nebyly porodní asistentky, ale sestry, které se starají o ženy po porodu. Ty chodily i na náš pokoj. Člověk měl často pocit, že je obtěžuje a že je tam ,,navíc“. Když jsem měla bolesti, trvalo jim velice dlouho, než přišly na pokoj a ještě se tvářily, že je člověk obtěžuje. Lékaři mají snahu po pár dnech vysadit všechny kapačky a poslat člověka domů. Že jsem měla stále kontrakce a to v noci tak silné, že jsem byla otevřená na dva prsty, je opravdu nezajímalo. Horšily se mi i monitory, na kterých občas na pár sekund klesalo miminku srdíčko. Bylo to doprošování, abych mohla v porodnici zůstat a aby udělali maximum pro to, aby moje těhotenství pokračovalo a miminko bylo na monitorech pod dohledem. Poklesy nebyly nijak dramatické, ale bylo potřeba miminko hlídat, aby se mu v bříšku dařilo. Měla jsem ale velké štěstí. Po delší nemoci se do nemocnice vrátila asistentka MUDr. Zuzana Hodická, Ph.D., která je vedoucí lékařkou a která se mne ujala. Jako jediná mi vysvětlila celou situaci, domluvily jsme se na dalším postupu, najednou mne nikdo propouštět domů nechtěl… Díky paní asistentce jsme to dotáhli až do 36. týdne. Porod byl 11. 3. 2015, byl velmi komplikovaný, miminku na monitoru velice poklesly ozvy, a když jsem byla otevřená na 8cm, musela našeho chlapečka paní asistentka vytáhnout kleštěmi. Díky její rozhodnosti a profesionalitě, nám zachránila dítě. Patří jí moje velké poděkování. Stejně tak i paní Mgr. Kameníkové, která také u porodu byla. PA byla Bc. Soňa Švestková, se kterou jsem byla také naprosto spokojená. Po porodu jsem byla dost vyřízená a skvěle se o mne postarala. I jí děkuji. Byla jsem šťastná, že je moje miminko v pořádku.
Po té vší hrůze jsem netušila, co mne ještě čeká. Po porodu jsem měla hrozné bolesti. Lékařům jsem to říkala stále dokola, že je mi opravdu špatně, že mě porodní rána hrozně bolí… Slyšela jsem stále stejnou odpověď – těžký porod, nemůžete se divit. Za pár dní mi přinesla MUDr. Petrová propouštěcí zprávu. Opět jsem si stěžovala na bolesti, ale nejen že mne nevyšetřila, ani mi nechtěla dát lék proti bolesti. Protože jsem se nemohla udržet na nohách, vyžádala jsem si paní asistentku Hodickou. Ta mne vyšetřila a zjistila, že se mi po porodu vytvořil hematom. Následovala operace, evakuace hematomu pod úplnou narkózou. Operovala mne přímo paní asistentka. Za pár dní po operaci jsme šli domů. Nyní mám měsíc po porodu a dávám se stále dohromady. Můj stav je však již nesrovnatelný. Za pár týdnů budu úplně v pořádku.
V mém případě naštěstí vše dobře dopadlo. Mám doma zdravého Martínka. Bohužel, však na tohle období strachu a tragický přístup a chování lékařů nikdy v životě nezapomenu. Ještě, že zde byly dvě osoby, které mi zachránily miminko, asistentka MUDr. Zuzana Hodická, Ph.D. a Mgr. Miloslava Kameníková. Patří jim můj obrovský dík.
Ráda bych vzkázala všem budoucím maminkám, pokud máte nějaký problém, nedejte se. Jenom díky naší neodbytnosti (mojí a mé rodiny) se podařilo moje těhotenství udržet. Je potřeba žádat o vysvětlení situace, o vyšetření, o pozornost tak dlouho, dokud se Vám někdo nezačne věnovat. Většina lékařů je zde velice laxních a nemají špinavé svědomí z toho, když se k Vám obrací zády a posílají Vás s problémem domů. Je to opravdu smutné, ale je to tak. Přeji všem hodně štěstí. Lucie Urbanová