Maminka.czBatole

Fuj, to se neříká!

Zuzana Labudová 30.  7.  2010
„Do pudele, to sem posual,“ vyřkl sotva tříletý chlapeček na pískovišti a mně spadla čelist. Čeština je na jadrné výrazy bohatá a jejich používání se bohužel nevyhýbají ani naše děti. Co s tím?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Zhruba do tří let děti neznají významy sprostých slov, a proto pokud takové slůvko někde uslyší, klidně si je uloží do paměti a později (přirozeně v tu nejnevhodnější chvíli) použijí.

Absolutně přitom neberou ohled na nějaké společenské konvence. Je to jednoduše proto, že vůbec nevědí, že slova, která někdy každý dospělý z úst vypustí, se vlastně používat nemají.

Kolem třetího roku dítěte se tak mnoho rodičů dostane do situace, kdy jejich ratolest úplně nevinně použije slovo, jehož pravý význam buď vůbec nezná, nebo jej odvozuje z nějaké okolnosti. Přitom ale neví, že je takový výraz nežádoucí. Chlapeček z úvodu prostě jen použil tatínkova slova za podobné situace.

Táta při pokusu o opravu elektrického spotřebiče přeštípl špatný drátek, chlapeček při hloubení tunelu zbortil celý pracně stavěný hrad. Je možné se na něj vůbec zlobit?

V téhle fázi ještě ne - je v tom skutečně nevinně. Děti se, jak známo, učí nápodobou. S oblibou přejímají zejména ty vzorce chování, které by před nimi rodiče raději skryli. Zlobit se proto můžete až poté, co dítěti opakovaně vysvětlíte nevhodnost použití takových slov, a ono je přesto (nebo možná právě proto) používá.

Jsem sprosťák. Kdo je víc?

Mnoho batolat přijde velmi záhy na to, že sprostá slova jsou prima způsob, jak rodiči manipulovat. Když blonďatý andílek v růžových šatičkách trvá na třetí zmrzlině, mamince jistě nebude příjemné, pokud k tomu použije neodolatelnou výzvu: „Tak koupíš mi do prdele tu zmrzlinu?!“ Celá cukrárna se dozajista rozesměje.

Zčásti je taková situace opravdu zdrojem pobavení, zvláště maličké a nevinně vyhlížející bytosti působí při vyslovení sprosťárny velmi komicky, svou roli ale sehrává i škodolibost. Málokdo by totiž chtěl být v kůži maminky té sladké holčičky. Takové chování je jednoduše způsobem, jak dospělým ukázat, že už nejsem miminko, ale dokážu jasně a nekompromisně vyjádřit svůj postoj a trvat na něm.

Většina dětí má navíc v sobě zdravou soutěživost, která při neúspěchu vede k vnitřní agresi. Tu je pak velmi jednoduché uvolnit takovým peprným výrazem, po jehož vyslovení dospělí doslova zkoprní. Navíc zde hraje roli i řevnivost mezi dětmi, a kdo objeví opravdovou sprosťárnu, ten je teprve kabrňák.

Zachovejte klid

Je to těžké, ale nezbytné. Když takové slovo dítě řekne poprvé, asi se hodně podivíte (pokud ho tedy doma nepoužíváte běžně) a možná se neubráníte smíchu. Není třeba si to vyčítat, robátko ohánějící se slovníkem dlaždiče je opravdu směšná kombinace.

Potom je ale potřeba jasně vyslovit svůj názor na používání vulgárních výrazů.
Nezastírejte, že taková slova existují a že je dospělí občas říkají. Zkuste ale dítěti vysvětlit, že mnoha lidem, a to zejména těm, které zná a má rádo, by nedělalo dobře, kdyby je od něj slyšelo.

Dejte si pozor, abyste peprné výrazy před svým potomkem nepoužívali. Pokud vás moc láká je vyslovit, zkuste to jen v duchu nebo někde o samotě. Někteří rodiče zkoušejí taktiku ignorace - prostě dělají, že nic neslyšeli. Někdy to funguje, někdy je to kontraproduktivní.

Třeba když v plném autobuse váš potomek zvolený výraz opakuje stále silnějším hlasem, protože si myslí, že špatně slyšíte. A koneckonců, pokud by dítě tuhle taktiku rodičů přijalo, mohlo by pak zkoušet, jestli taky neuvidíte, když něco ukradne. Jiní dospělí vyhrožují přísnými tresty.

To ale funguje obvykle jen do té doby, než přijde období vzdoru, kdy dítě začne zkoušet, kde jsou hranice a co všechno vydržíte - a tady byste se velmi rychle mohli dostat do úzkých. Účinnější bývá odvádět pozornost jiným směrem, nejlépe k něčemu, co dítě opravdu zajímá a baví. Jestliže ale k vyhlášení sankcí přistoupíte, uplatňujte je i na sebe, když vám nějaká peprnost uletí.

Některé maminky nebo učitelky ve školce pak používají zajímavou taktiku, při níž dítěti vysvětlí, že po vyslovení takového zakázaného slovíčka mu bude hrozně smrdět pusinka. Když to doplní ošklivým obličejem nebo třeba zacpaným nosem, mnoho dětí si propříště podobné zpestření slovníku raději odpustí.

Kde se ta slova berou?

Sprosté výrazy tak trochu připomínají strašidla - nikdo je nikdy neviděl, natož aby se s nimi kamarádil, přesto se ale nad námi neustále vznášejí jako potenciální hrozba. Kde se ty sprosťačiny vlastně berou? Velký problém v tomto ohledu představují někteří rodinní příslušníci a jejich zaběhnuté zvyky a dlouholeté vzorce chování.

Když váš tchán svého vnoučka počastuje láskyplným označením „ty hajzlíku vyčuranej“, pravděpodobně vás neuklidní, že vašeho syna bezmezně miluje. Podobně fungují bezdětné kamarádky, které by na prvním rande se svým panem Božským sprosté slovo nevypustily z úst ani za zlaté prase, před vašimi dětmi si ale servítky neberou.

Tady pomůže jen vytrvalé a trpělivé opakování, že takhle se prostě nemluví. Mnoho provinilců vás v takovém případě ujistí, že své robátko stejně dlouho neuchráníte a nejpozději ve školce se neslušným slovíčkům přiučí.

Bohužel je to pravda. Školka a škola jsou ústavy vzdělávací, kde děti kromě potřebných znalostí občas pochytí i věci, bez nichž byste se raději obešli. Moje kamarádka dodnes vzpomíná, jak před lety přišla prvního září pro svého tříletého synka do školky. Ještě před paní učitelkou se jí optal, co znamená výraz, kterým někteří naši spoluobčané nazývají ženský pohlavní orgán.

Možná se budete divit, ale jeho statečná matka neomdlela v šatně mateřinky, ale vysvětlila synáčkovi, o co jde. Řekla mu, že máme i jiná a hezčí slova, která v tomto případě můžeme použít. A to je zřejmě nejlepší přístup - pokud možno bez emocí vysvětlit, co dané slovo znamená (protože mnoho dětí to opravdu netuší), a okamžitě dodat, že mezi prima lidmi se to prostě říká jinak a lépe.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Batole, Blonďatý andílek, Plné auto, Vulgární výraz, Drátek, Škodolibost