Svět řeší nesmysly... A já s ním, podlehl jsem totiž debatě o tom, jestli dát do zákona zákaz bití dětí. Přitom kolika z nich se u nás fyzické tresty týkají? Existuje podobná statistika? Vidíte, asi ne. Jenže mně vadí něco, co práva dítěte pošlapává mnohem víc, a nikdo ze zákonodárců se o tom nebaví. Že by i oni měli máslo na hlavě?
Jistě, děti se bít nemají, mám potřebu objasnit hned na začátek, abyste se na mě nevrhly a nezabily mě, případně nepsaly do redakce, že takový hnusný kruťas, jako jsem já, nemá psát do mírumilovného časopisu Maminka. Na druhou stranu je fakt, že občas mám pocit, že bych své ratolesti nejradši zabil. Naštěstí se považuju za natolik inteligentního člověka, že dokážu emoce vydýchat, případně nasměrovat jinam, a nikdy jsem své děti nezbil. Lupnutí přes plenku, když sahaly na horký hrnek čaje, v batolecím věku ale dostaly, stejně jako pár na zadek, když opakovaně vbíhaly do vozovky. Pochopil jsem totiž, že občas je jedna výchovná lepší než hodinová debata, a za svým názorem si stojím. A asi se mnou budete i souhlasit (můžete tiše, aby vás sousedé neslyšeli). Na druhou stranu jsem své potomky nikdy nezmlátil páskem tak, jako se v dětství několikrát přihodilo mně.
Použít hrubou sílu na dítě by se mi příčilo a svými devadesáti kilogramy mu způsobit jelita, když ono má k obraně nějakých dvacet, mi opravdu přijde nehorázné. Je mi jasné, že podobné chování ze strany rodičů může způsobit nevratné změny na duši ratolesti, takže ta nejenže se bude pomočovat ještě na druhém stupni základní školy, může se ale stát i to, že v dospělosti bude opět hrubou sílu používat jako výchovný prostředek.
A chcete, aby za třicet let někdo bil vaše vnoučata? Tak vidíte… Proč ale o tom všem píšu? Protože jsem naštvaný na zákonodárce, kteří chtějí právě i ono plácnutí přes zadek u dětí do čtyř let postavit mimo zákon a rodiče trestat.
Pokud tomu tak bude, půjdu se přiznat, že jsem svým dětem párkrát na zadek dal, a že když selhalo vše ostatní, zafungovalo aspoň plácnutí, takže už do silnice neběhají.
A co je horší?
Dnes jsem se ráno předpisově rozloučil s manželkou, rozdal správný počet pusinek dětem a vyrazil do práce.
Přemýšlel jsem o tom, jestli jsem krutý otec, když jsem včera vynadal potomkovi za to, že matlá nutellu po kuchyňské lince a zjevně si v této činnosti libuje. Zastavil jsem na světlech a čekal, až mi naskočí zelená. Otočil jsem hlavou vlevo, tam si v autě slečna dodělávala make-up, usmál jsem se na ni a zamával, ona mi pozdrav opětovala. Otočil jsem hlavou vpravo a vedle mě stálo auto s pootevřeným předním oknem, za volantem otec, vedle něj matka, vzadu v sedačkách dvě děti.
Evidentně na cestě do školky.
To by až tak nevadilo, děti nemohou za to, že zaměstnavatel chce mít rodiče v zaměstnání brzo, ale zděsil jsem se nad činností, kterou oba rodiče provozovali. Kouřili. Beztrestně tak zabíjeli své děti. Nikdo na ně sociálku poštvat nemůže, a že jejich ratolesti mohou v pětadvaceti zemřít na rakovinu plic? Koho to dnes zajímá? Hlavně šluka dáme, toho je zapotřebí… Proč zákonodárci vykážou kuřáky z restaurací, autobusových zastávek, ale ne z blízkosti malých dětí? Může si snad pětileté či menší dítě vybírat, jestli chce být po ránu cítit jako nevymytý popelník a usínat obklopeno cigaretovým kouřem… Proč tohle nikomu nevadí? Nejsou lidi, nebo chybí politická vůle? Přece jenom je dostatek voličů, kteří svým ratolestem vylepšují vzdoušek nikotinem, tak je radši nenaštveme, mohli by hodit do hlasovací urny volební lístek někoho jiného.
Druhý pohled na věc
Pokuta za prodání cigaret osobě mladší 18 let je 500 tisíc korun. Podle platného zákona. Nedávno jsem díky manželce (je jimi posedlá :-)) viděl v TV podivnou reality show, ve které se vypečení rodiče chlubili tím, že jejich šestnáctiletá dcera s nimi už dva roky kouří. V kuchyni, protože na balkoně je moc velká zima. A že v místnosti je s nimi i malé dítě? Koho by to zajímalo? Nechápu, proč rodiče, kteří vědomě zabíjejí svého potomka, neplatí pokutu stejně jako někdo, kdo dítěti cigarety prodá. Dokážete si vy představit, že za pár let, až vaše ratolest odroste, budete mít na misce, na které jsou dnes želé bonbonky, třeba směs cigaret? Že svému pubertálnímu synovi/ dceři připálíte a zatlučete mu/jí tak hřebíček do rakve? Podle mého soudu (a nemusíte se mnou souhlasit) je přesně tohle věcí, které by se naši legislativci měli věnovat mnohem víc než nějakému plácnutí přes zadek a snižování dětské důstojnosti.
Malé dítě si totiž nevybere, jestli bude dýchat s rodiči stejný vzduch, nebo ne, ale to, jestli bude zlobit a vyslouží si tak pár výchovných na zadek, ovlivnit může.
A víte co, asi se na to dívám optikou člověka, který si dá cigaretu jednou za půl roku v hospodě s kamarády a po zadku plácne v okamžiku, kdy jde jeho ratolesti o život. Já se totiž o její život bojím. Velmi.
Slovo závěrem
Celá tahle debata je stejně jenom pro nás, kteří čteme Maminku a nad výchovou našich dětí přemýšlíme. Těm, kteří své potomky mlátí neustále hlava nehlava a přitom mají v ruce zapálenou cigaretu, budou zákony na ochranu dětí srdečně jedno. A že své ratolesti ničí? To je nezajímá, hlavně aby na cigarety bylo a haranti moc neřvali…