Maminka.czSlavné maminky

Gabriela Lašková exkluzivně: Kluci jsou parťáci, ale některé dny jsou prostě vyčerpávající

Dita Mrázková 13.  8.  2021
Její synové se narodili dva roky po sobě. A i když je doma občas doslova "vymalováno", Gábina je šťastná i za dny, kdy zrovna nefunguje všechno ideálně. "Občas běhám od malování dinosaurů k záchraně na schodech a přitom foukám na skřípnutý prst," svěřila se nám mimo jiné sympatická moderátorka.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Na Instagramu jste si postěžovala, jak to občas nestíháte, že vás kluci honí, dům dává zabrat, usínáte za pochodu… Takže obligátní otázku na úvod: „Jak se máte?“ přeskočíme?

Naopak, děkuju! Mám se moc dobře a zrovna dneska všechno funguje, tak snad si to nezakřiknu! Některé dny jsou jednoduše naprosto vyčerpávající, ale to je podle mě úplně normální, to zná asi každá máma, a hlavně ty bez babiček… Jen se o tom pořád dost nemluví, což se snažím změnit. 

Vaše syny dělí od sebe dva roky.  Automaticky vás zařazuji do kategorie „máma hrdinka“. Myslíte, že existuje nějaký univerzální recept na to, jak vychytat to všechno kolem, co obnáší péče o děti, které jsou věkově tak blízko?

Nemám. Já si pořád říkala, že Beník už je parťák a že to zvládneme bez problému, že už není miminko. No, nebylo to a není vždy úplně jednoduché, ale neměnila bych. Většinu času běhám od jednoho k druhému, tam maluju dinosaury, tam zachraňuju ze schodů, vytírám vylitou vodu od vodovek, foukám prst skřípnutý do šuplete, tam záchod, tam plína a tak dále. Až bude Beník ve školce, bude to určitě trochu lehčí, i když je to pro mě zatím bolestná představa. U nás nicméně vždycky fungoval režim obou kluků a maximální kreativita pro zapojení obou.

VIDEO: Gábina byla patronkou naší ankety Maminka roku

Žárlí na sebe kluci? Jak Ben přijal mladšího bráchu do party?

Musím říct, že jsem tak vděčná klukům za to, jak se mají rádi! A Benovi, že je tak trpělivý. Ano, občas cítím, že si říká o pozornost nebo Vincenta provokuje hračkami, ale když bráška pláče, letí za ním nebo za mnou. Když mu něco nejde, pomůže mu, nosí mu hračky, utěšuje ho a teď ho strašně rád učí chodit. Vincent na něj kouká jak na svatý obrázek, honí ho po čtyřech, občas ho kousne do nohy a bere mu úplně všechny hračky. Zatím se neperou! (směje se)

Jsou si povahově podobní, nebo je každý úplně jiný?

Vzhledem jsou asi každý jiný, ale povahově jsou si hodně podobní. Tedy alespoň zatím. Oba jsou plní energie, strašně rádi všechno objevují, jsou velmi citliví a pořád od ucha k uchu, to je až neuvěřitelný! Oba se samozřejmě umí vztekat, ale obecně jsou to fakt hodní a klidní kluci.

Mámy a synové: Jak je vychovat, aby z nich vyrostli skuteční muži a ne bačkory

Už vás viděli v televizi?

Beník určitě ano, ten z toho má vždycky legraci, ale Vincent tam maminku asi ještě nepoznal (směje se).  Jsem zvědavá, jak na mě na obraze bude reagovat časem.

Co jste zatím stihli o prázdninách s rodinou podniknout?

Letošní prázdniny jsme většinu času doma. Před pár měsíci jsme si koupili dům, kterému teď věnujeme většinu našeho času a energie. Je tu opravdu spoustu práce. Ale alespoň na chvíli jsme utekli na Moravu, jednou s rodinou, jednou s přáteli. A bylo to opravdu k nezaplacení.

Jako hrdé Moravačky mně nedá se nezeptat, jak se vám tam líbilo?

Morava je nádherná, tu si musí zamilovat každý. Byli jsme tam na pár dní, ale i tak jsme si je užili. Bítov, Vranov, Znojmo! Užívali jsme si hlavně na chalupě kousek od Znojma u kamarádů, kde bylo tak kouzelně, že se nám vůbec nechtělo zpátky domů. A to víno! (usmívá se)

Máte nějaký tip na cesty pro nedočkavé děti, neustále se dožadující odpovědi na otázku: „Kdy už tam budééém?“

Kluci jsou zatím v autě super parťáci. Snažíme se delší cesty plánovat podle spánku Vincenta, aby většinu prospal, a to zatím funguje. Beník si vyhraje sám. Stačí mu knížka, hračky nebo prostě jen koukat z okna. Kéž mu to vydrží a naučí to jednou bráchu.

Stala jste se dobrovolnou dárkyní kostní dřeně. Co vás k tomu motivovalo?

Příběh sedmileté Natálky, které lékaři diagnostikovali aplastickou anémii a která tak potřebuje dárce kostní dřeně. Když jsem její příběh četla, vcítila jsem se do jejich rodičů a padla na mě tak hrozná úzkost a bezmoc, že jsem neváhala ani vteřinu a registrovala jsem se mezi dárce. S trochou štěstí budu mít někdy příležitost někomu zachránit život. Moc bych si to přála.

Někde jsem si přečetla, že nevylučujete třetí děťátko. Hodila by se pro dorovnání ženských energií holčička?

Já si vždycky přála tři děti, takže ještě jedno miminko nevylučuji, naopak. Uvidíme, zda se naše rodina časem ještě rozroste. Přesto, že jsem si nikdy vyloženě holčičku nepřála, tak by mi určitě ke dvěma klukům udělala radost… Ale to i třetí chlapeček!

Témata: Děti, Slavné maminky, Kojenec, Životy slavných, Rodičovství, Výchova, Instagram, Sourozenci, Mateřská, Sociální sítě, Batole, Gabriela Lašková, Znojmo, Malování, Parta, Gabriel Lašková, Lašková, Hračky, Morava, Kluk, Prst, Parťák, Schody, Bítov, Vranov