[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Dnes děcka nevědí, co by samou roztažitostí do té pusy dala. Dřív byly děti rády, když dostaly do ruky vitacit, dnes jim nevoní sušenky..." Tohle je reálné postěžování si jedné důchodkyně té druhé. Zřejmě se coby babička cítila dotčeně, že by její vnoučata mlsala něco "víc" než sušenku.
Možná ale měla paní pravdu. Za předrevoluční éry opravdu nebylo příliš z čeho vybírat. Vajíčko s překvapením nebo čokoláda od fialové krávy? Ano, ale to jste museli mít rodiče, kteří měli buď někoho známého v cizině, nebo v Tuzexu.
VIDEO: Retro kočárky, které vás překvapí
Drops, roks, furé, dražé... Prostě a dobře bonbony. Ty byly za odměnu. Spoustu z nich znají i naše děti, spousta rodičů si ale stěžuje, že ty z dob jejich mládí chutnaly prostě líp. V posledních dvou desetiletích československého socialismu se mimořádné oblibě těšily krekry. Zásoba slaného zobání nesměla chybět na žádném stole ani u vody. A nutno říct, že po sladkém mlsání byly jakýmsi zpestřením i pro nejmenší. Oblibě se u dětí těšilo i Granko. Tam, kde se tento evidentně nesmrtelný nápoj zrodil – v kolínském závodě Čokoládoven Soja – vznikl i další dětský hit pozdního socialismu, a to oříškový krém Nugeta. Jestliže byla vanička k dostání a v kapse byly dvě koruny, potom to poslední, co malý socialistický nedočkavec řešil, byly čisté ruce. Nejčistší prst nahradil lžičku na jedničku.
Jak uvařit v krátké době vydatné jídlo? Odpověď na otázku všech zaneprázdněných maminek měla Vitana. Původně se tak jmenovaly polévky z podniku Polévkové přípravky, pak se ale název vryl už navždy do paměti všech Čechů. Vitana ovládla výrobu širokého spektra potravin od polévek přes bujony, dětské instantní kaše po předvařenou rýži... Čím méně mohli Čechoslováci v době temna svobodně cestovat, tím víc si chtěli dopřávat cizokrajných jídel alespoň ve svých bytech. Vitana jim pomohla tu kari rýží, tam pizzou v prášku a další "exotikou". O opravdové italské pizze si tak mohly nechat dětičky jen zdát...
Velký boom zaznamenala pochopitelně i hluboce zmrazená jídla. "Čerstvá" jarní zeleninka, špenát, kapři, to vše, jako když hospodyňka v hluboké zimě najde. Zatímco těsně po válce se u nás prodalo za rok pouhých 500 tun mraženého zboží, třicet let poté to už bylo bezmála padesát tisíc tun v charakteristických voskovaných krabicích a plastikových sáčcích, tedy skoro stonásobek!
Jahody, 1984
Hotová jídla v plechovkách a sklenicích dodávaly do obchodů podniky Konzerváren a lihovarů, což bylo tradiční spojení sortimentu už v předválečných časech. Dnes jsme asi na polovině vrcholné socialistické spotřeby, tento rozdíl ovšem způsobila nesrovnatelně lepší nabídka čerstvého ovoce a zeleniny. Po zavařovaných už zkrátka není dnes taková poptávka. S nápaditostí a reklamou si výrobci oproti dnešku taky moc nelámali hlavu. Místo lákavých potisků „zdobila“ víčka pokrmů strohá informace „jahody, 1984“.
Zkrátka, bylo toho dost. A to doslova. Když si občas postěžujeme, proč u nás není k dostání víc čerstvých ryb nebo že ta mrkev od farmáře nebyla dostatečně bio, budiž naše galerie připomenutím, že zas tak špatně se nemáme...