[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Negativní projevy dětí bez vlastní rodiny se až příliš často připisují jejich genetické výbavě, kterou získaly od biologických rodičů. Odborníci se ale přiklánějí k názoru, že hlavním důvodem je tzv. porucha attachmentu neboli citového přilnutí.
„Dlouhodobý výzkum pod vedením pana prof. Matějčka, který sledoval ohrožené děti, které vyrůstaly v různých typech zařízení, potvrdil, že u dětí v ústavních zařízeních se velmi často projevuje tzv. psychická deprivace.
K ní dochází, pokud po delší dobu nejsou uspokojovány základní psychické potřeby. Výzkum ukázal, že skupina dětí z dětských domovů měla např. nejnižší dosažené vzdělání, nízkou úroveň životní spokojenosti, perspektivy, zaměstnání a profesního uplatnění, tyto děti měly vážné problémy v partnerských, mezilidských a rodinných vztazích.
Prokázalo se, že následky psychické deprivace spojené s pobytem dětí v dětských domovech přetrvávají až do dospělosti. Současně se potvrdilo, že existují zásadní faktory, které ovlivňují charakter a rozsah pozdějších problémů.
Je to především věk dětí, ve kterém byly do ústavu přijaty, doba strávená v ústavu a zejména neexistence jedné osoby, ke které by v nejranějším věku mohly děti navázat hluboký a bezpečný vztah.
V současné době se již nehovoří tolik o psychické deprivaci, ale zejména o významu tzv. attachmentové vazby, což je právě navázání onoho hlubokého bezpečného vztahu s jednou osobou,“ vysvětluje socioložka, předsedkyně Asociace Dítě a Rodina a ředitelka Střediska náhradní rodinné péče PhDr. Věduna Bubleová.
Podle psychologů a neurofyziologů si dítě navázáním pevného pouta k blízkému člověku zajišťuje možnost přežít, získat to, co potřebuje, přivolat si pomoc a pozornost, skrze pečující osobu zažít blízkost, radost, podporu, ochranu, přijetí, lásku, respekt, naladění, limity atd.
Pokud má dítě v raném věku takto kladnou zkušenost s pečující osobou, umí si poté vytvořit vztah i s dalšími. Ukazuje se, že pro schopnost navazovat vazby s ostatními jsou nejdůležitější první roky, měsíce, a dokonce i dny života dítěte.
Přestože se úroveň ústavní péče nesmírně zvedla, nedokáže plnohodnotně nahradit pobyt v rodině, byť náhradní, jednoduše proto, že to není možné technicky, lidsky ani organizačně.
„Navzdory kritice ze strany světových organizací, jako jsou Unicef, Světová zdravotnická organizace (WHO) či Výbor OSN pro práva dítěte, je Česká republika poslední postkomunistickou zemí, která připouští umísťování novorozenců do ústavní péče. Ročně je jich do kolektivních zařízení pro nejmenší děti přijato více než 1,5 tisíce,“ dodává Věduna Bubleová.
Asociace Dítě a Rodina je sdružením více než 60 neziskových organizací působících v oblasti náhradní rodinné péče a péče o ohrožené děti. Svými aktivitami naplňují přání, aby každé dítě mohlo vyrůstat v rodinném prostředí. Pomáhají především ohroženým dětem, které se ocitly v obtížné životní situaci.
Asociace rovněž usiluje o to, aby se zvýšilo povědomí o náhradní rodinné péči a náhradní rodiny získaly společenské uznání a vyšší prestiž. Více informací o činnosti organizace na www.ditearodina.cz.