[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dnešní doba společně se všemi možnými technickými vymoženostmi, které děti nezřídka ovládají už od brzkého batolecího věku, nahrává stále více pasivnímu trávení času. A že děti sledování televize, ovládání tabletu a chytrých telefonů doslova milují!
Pak ale není divu, že jako předškoláci neumějí správně držet tužku, nerady a málo kreslí a vybarvování je vyloženě obtěžuje. Zkrátka mají potíže s grafomotorikou.
A cože se pod tímto slovem vlastně skrývá? „Do grafomotoriky patří vše, co z hlediska funkcí lidského organismu potřebujeme, abychom mohli kreslit, psát a graficky se projevovat. Dítě je postupně schopné zaznamenávat obrazy světa na papír. V určité fázi vývoje kreslí izolované čárky, později se začíná zajímat o kresbu člověka – na řadu přijde hlavonožec. Postupně je schopné s rozvojem jemné motoriky kreslit více detailů. Začne také stříhat, skládat papír, lepit, stavět stavebnice. Je schopné více se soustředit na práci a je jí pohlceno,“ vysvětluje lektorka grafomotoriky Martina Simonidesová s tím, že tyto činnosti přitom rozvíjejí vše, co bude vaše ratolest nutně potřebovat ve škole k učení se čtení, psaní, počítání.
„Všechny zkušenosti jsou důležité. Čím více různých zkušeností dítě má, tím bude pro něj snazší zadaptovat se na obsah školního vzdělávání,“ doplňuje.
S tréninkem grafomotoriky to zkouší dítě vlastně už v době, kdy se začne zajímat o okolní svět. Trénuje ji v podstatě už od ležícího miminka, kdy náhodně uchopuje předměty. A zásadní je přitom aktivita jeho nejbližších.
„Rodina zásadně ovlivňuje vývoj grafomotoriky dítěte tím, že mu poskytuje dostatek podnětů. Rozvíjí tak ty oblasti, které jsou pro budoucí kreslení a psaní důležité. Děti potřebují rozvíjet jemnou i hrubou motoriku,“ říká lektorka.
Základem je podle jejích slov dostatek příležitostí k volnému pohybu, jako je běhání, skákání, kdy se děti učí koordinovat pohyby těla.
Mezi prvním a druhým rokem se děti většinou seznamují s pastelkami a papírem. Tužku drží v dlani, experimentují, střídají ruce. Pohybují v podstatě celou rukou, přičemž pohyb vychází z ramene. Mezi druhým a třetím rokem už pastelku uchopují třemi prsty (a čtvrtým si ji někdy podpírají). Tříleté už nakreslí pěkného „hlavonožce“ a mezi čtvrtým a pátým rokem zvládnou většinou postavu s trupem a končetinami. Předškoláci by pak měli umět nakreslit postavu se všemi jejími částmi, bohatou na detaily, takže pokud se chystáte na jaře k zápisu do školy, máte dost času trénovat!
„Na této vývojové fázi jsou pro děti vhodné kvalitní trojhranné pastelky s měkkou tuhou, trojhranné voskovky a fixy. Většinou je vhodné, aby kreslicí náčiní bylo nejprve silnější, kvůli upevňování správného úchopu,“ podotýká lektorka s tím, že vždy záleží na individuálních dispozicích každého dítěte. Dítko s drobnou ručičkou totiž pak může mít potíže udržet silnou a dlouhou pastelku, je proto dobré to předem vyzkoušet.
Častou otázkou maminek bývá, odkdy by děti měly trénovat správný špetkový úchop. Mnohem důležitější je ale jakýsi „předtrénink“ jemné motoriky. „Některé děti ve dvou letech zvládnou správný špetkový úchop bez problémů a některé pětileté drží tužku v dlani. Je to tedy velmi individuální.
Je potřeba dítě pozorovat a dostatečně procvičovat jemnou motoriku (navlékání, přendávání korálků). Manipulací s malými předměty dítě vytváří špetku, kterou později použije při držení tužky,“ vysvětluje Martina Simonidesová.
Kreslete, modelujte, navlékejte. Tvoření není nikdy dost!
Když se poté dítě rozkreslí, upevní si úchop, který v předcházejícím období vyvodilo. Nesprávné úchopy většinou vznikají právě proto, že děti neumějí efektivně využívat prsty. „Děti pak často vybarvují celou rukou, nikoli pomocí prstů, a stěžují si na bolest v oblasti zápěstí. Jejich kresby a vybarvování jsou nepřesné, přetahují, netrefí se k lince,“ dodává.
Mezi třetím a čtvrtým rokem už se děti, co se kresby týče, zaměřují více na detaily, proto jim přestává stačit dlaňový úchop. Pro dítě je kresba důležitým komunikačním prostředkem a vyhledává ji mnohem intenzivněji. A právě tady bychom měli začít nastavovat správný špetkový úchop. „Děti jsou schopné vytvořit si skutečně neuvěřitelné a někdy obtížně popsatelné prstové úchopy,“ doplňuje lektorka své zkušenosti z praxe. Špatně fixované držení tužky se pak ale nenapravuje snadno.
Kromě samotného psacího a kreslicího náčiní záleží hodně i na tom, v jaké pozici dítě u této činnosti sedí. Při kreslení by mělo sedět u malého stolku, když kreslí u velkého pracovního nebo jídelního, měli by mít malí umělci rostoucí židli, aby mohli využít pohybu celé paže od ramene až po prsty.
„Některé děti při kresbě pohybují celým tělem. Nesprávné sezení u kreslení a později u psaní ovšem může vyvolávat bolesti hlavy a zad,“ podotýká lektorka. Dítko by mělo mít lokty ve stejné výšce, jako je deska stolu. Rostoucí židle mu navíc zajistí pevné podložení nohou. Nezapomeňte ji proto správně nastavit. Je možné kreslit také vkleče na zemi na větší kus papíru nebo na papír umístěný na svislé ploše. Větší formát papíru (přibližně A3) dítě vždycky ocení, může se pak rozmáchnout a pohybovat ramenem i zápěstím.
Myslete také na to, v jaké poloze dítě při psaní sedí. Zkuste rostoucí židli
Jedním z varovných signálů, že může mít dítě potíže s grafomotorikou, je jeho nezájem o kreslení. Zkušenosti ukazují, že pokud dítě do konce pátého roku života nezačne samo intenzivně vyhledávat kreslení, má většinou grafomotorické obtíže. „Dále jsou často ukazatelem obtíží v grafomotorice obtíže logopedické.
Motorika paže, motorika mluvidel a očních pohybů spolu souvisejí,“ vysvětluje Martina Simonidesová. Právě potíže s grafomotorikou můžou být důvodem pro odklad školní docházky. Pokud se potíže projeví až ve škole, může to být pak pro dítě velice frustrující, začít s nápravou je proto důležité co možná nejdříve. Vždycky je ale nejúčinnější prevence.
Ať už máte doma batole, dítko už školkou povinné nebo dokonce předškoláka, nešetřete kreativními činnostmi. Vypněte televizi, zavřete tablet. U nás je často tablet vybitý a nabíječku ne a ne najít! Místo toho tvořte společně z modelíny, stříhejte látky, skládejte papír, lepte koláže, stavte stavebnice, společně kreslete…
Ani nevíte, jak moc tím své ratolesti prospějete a kolik sama sobě ve finále můžete ušetřit problémů. Navíc to může být i skvělá terapie pro vás samotnou! „Pokud připravíme činnost, kdy dítě používá aktivně ruce, aby spontánně tvořilo nebo napodobovalo činnosti dospělého, aktivně se učí. Hru s provázky nebo šátky můžeme využít při učení vázání uzlů a později tkaniček. Mnoho dětí je vázat neumí, ale pouze proto, že nemělo příležitost se to naučit. Navíc na této činnosti dítě výborně natrénuje spolupráci oka a ruky,“ dodává Martina Simonidesová.
Jen jeden úchop je pro lidskou ruku ten nejpřirozenější a nejefektivnější z hlediska pohybů dlaně a prstů, jedná se o úchop špetkový. Účastní se jej tři prsty. Palec a ukazováček jsou bříšky prstů proti sobě a prostředníček hranou bříška podpírá psací náčiní zespodu. Prsteníček a malíček jsou přitisknuté k prostředníčku, dlaň zůstává volná. „Vizuálně může vypadat u každého jedince špetkový úchop jinak. Někdo má prsty více natažené, někdo více pokrčené. Záleží na délce palce a ostatních prstů, vždy se však jedná o vytvoření špetky. Všechny ostatní úchopy znesnadňují grafický projev,“ říká lektorka grafomotoriky Martina Simonidesová.