[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Helena Bonham Carter se narodila 26. května 1966 v Golders Green v severním Londýně. Pochází z vlivné rodiny s mnoha významnými předky. Její prapradědeček lord Asquith byl v letech 1908–1916 britským ministerským předsedou, babička Violet Bonham Carter byla také známou političkou a vlivnou členkou Sněmovny lordů. A strýc Anthony Asquith je pro změnu režisérem legendárních klasických snímků jako Jak je důležité míti Filipa, Vlivní lidé nebo Žlutý Rolls-Royce. Přestože více britské předky by snad ani mít nemohla, Heleniny kořeny jsou směsí více národností. Její otec Raymond Bonham Carter totiž odmítl pokračovat v tradici „čistě britské krevní linie“, jak se smíchem říkal, a vzal si Elenu, která pochází ze španělskofrancouzské židovské rodiny.
Když bylo Heleně pět let, její matka se nervově zhroutila a tři roky se léčila. Nakonec jí pomohla psychoterapie a po této zkušenosti vystudovala psychologii a sama se stala psychoterapeutkou. „Dnes je na mé výplatní listině,“ říká herečka. „Platím jí za to, že čte moje scénáře a píše mi psychologické profily postav, které bych měla hrát.“ Pár let poté, co se matka vyléčila, utrpěla rodina další ránu. Po zpackané banální operaci zůstal teprve padesátiletý Raymond ochrnutý na polovinu těla. Oba starší bratři (dnes jsou bankéři) studovali na univerzitách, matka zůstala dlouho v šoku, a tak se Helena o otce musela starat prakticky sama.
„Najednou jsem si uvědomila, že všichni kolem včetně mě samotné jsme smrtelní, a chtěla jsem na otce rychle udělat dojem. A nenapadlo mě nic lepšího než se stát herečkou,“ říká Helena. Za peníze, které vyhrála v soutěži poezie, si zaplatila agenta a rozeslala castingovým agenturám svou fotku. Pomohla jí náhoda: když doprovázela kamarádku na casting do hororu, všiml si jí jeden z producentů: „Řekl mi, že jsem přímo stvořená pro postavu ducha, a tak jsem měla svou první roli,“ směje se Helena.
Těžko říct, jestli byla opravdu tak dobrá, ale režisér James Ivory jí hned poté nabídl hlavní roli ve svém Pokoji s vyhlídkou na motivy románu E. M. Forstera, kde hrála po boku takových hvězd, jako je Judy Dench, Daniel Day-Lewis nebo Julian Sands. Film měl obrovský úspěch, z osmi nominací na Oscara vyhrál tři, a Helena se rozhodla místo plánovaných studií na Cambridgi věnovat se herectví na plný úvazek. Na pár měsíců odjela do USA, kde si v seriálu Miami Vice zahrála snoubenku Dona Johnsona. Amerika jí ale nijak neučarovala a brzy se vrátila domů. Objevila se v divadelní produkci Shakespearovy Bouře v Oxford Playhouse a poté na filmovém plátně po boku Mela Gibsona a Glenn Close jako Ofélie v Hamletovi režiséra Franka Zeffirelliho.
Pak přišla na řadu další adaptace románu E. M. Forstera od režiséra Jamese Ivoryho, drama z počátku 20. století Rodinné sídlo (Howards End), za něž Emma Thomson vyhrála Oscara. „Všechno to bylo velmi britské. Dokonce i Hamlet, kde Australan hrál Dána,“ směje se Helena, která se brzy stala vyhledávanou herečkou do historických dramat. Tento trend potvrdil i na Oscara nominovaný Frankenstein Kennetha Branagha, kde si sešívané monstrum zahrál Robert De Niro. Recenzenti se rozplývali nad Heleniným „gotickým zjevem“, ona však měla jiné starosti – při natáčení začala chodit s Branaghem, který se právě rozváděl s Emmou Thomson.
A přísun historických rolí pokračoval. V jedné z mála výjimek ze současnosti se v Mocné Afrodité vdala za Woodyho Allena, ale ani nestihla jít na premiéru, protože už si musela zkoušet kostýmy Olivie do Večera tříkrálového režiséra Trevora Nunna. V dramatu Křídla vášně si zahrála intrikánskou Kate, která se seznámí s osamělou a velice zámožnou Millie. Když zjistí, že starší žena je nevyléčitelně nemocná a líbí se jí Katin milenec Morton, rozhodne se dát ty dva dohromady, aby s Mortonem shrábla dědictví. Všechno ale samozřejmě dopadne jinak, než si naplánovala. Za roli získala nominaci na Oscara a Zlatý glóbus.
Co možná nevíte
Pokračování >>>