S pravdou ohledně svého těhotenství jste šla ven poměrně pozdě. Většina maminek oznamuje světu tuhle radostnou zprávu hned po 1. trimestru.
Jsem trochu pověrčivý člověk a upřímně vám řeknu, že s pravdou ven bych šla klidně až v den porodu. (směje se) S tím velkým přívalem všech zpráv, které jsem dostala, i mediálním zájmem už jdu přes svou osobní hranici, na takový zájem nejsem moc zvyklá.
VIDEO: Legenda mezi porodnicemi: Jak se rodí u Apolináře?
Zdroj: Videoredakce ženských webů, CNC
Přiznala jste, že dojatější byl v prvním okamžiku váš partner…
Kdyby teď vedle mě seděl, určitě mě opraví, protože chlapi nejsou za takové přiznání moc rádi. Ale já to neberu jako nějakou vadu na kráse. Mně se svou citlivostí líbí, myslím, že mě na to i sbalil. Je v tomhle ohledu dost jiný než ostatní kluci. Já věci spíš shazuju a nechci je tolik prožívat. Jsem hodně obdarovaná cynismem a k celému těhotenství se stavím spíš pragmaticky.
Zkrátka „ostravska razovita baba“?
Přesně tak. Ale nejsem necita, jen držím své pocity v sobě. Mám je jen zaobalené racionalitou. Když jsme byli na ultrazvuku a já uslyšela zvuk srdíčka miminka, tak se mi oči zaplavily slzami, to si nemyslete.
Jak je to s vaším apetitem? Jíte teď za dva?
Nejím, jím stejně, i chutě mám stejné. Dám si klidně i pálivé jídlo, které mám ráda, nijak se neomezuju. Tedy kromě cukru, protože na tom mám v rámci nějakých sladkých jídel docela závislost. Ale naštěstí mám od samého začátku chuť víc na slané a kyselé. Je obdivuhodné, jak my ženy dokážeme nosit plod a pořád fungujeme. Přijde mi to jako zázrak.
Máte už pořízené něco z výbavičky?
Jsem ten typ, co rád nakupuje v sekáčích a slevách, mám to tak nastavené od maminky. Ráda utrácím za cestování a dovolené, jinak jsem ale šetřivý člověk a zbytečně nerozhazuju. Nejsem typ holky, co má hodně bot i kabelek. Zjistila jsem, že na těhotných se docela dost rejžuje. Těch všelijakých vymožeností, kurzů, co se nabízí… Naštěstí mám spoustu zkušených kamarádek maminek, které mi řekly, co potřebuju a co ne. Že není třeba dvou tašek do porodnice, když ve finále stačí čokoláda a voda. Takže jsem střídmá a nohama na zemi. Dávám si dohromady, co bude potřeba zajistit, ale jak jsem pověrčivá, tak doma ještě nemám nic. Něco už pořídila ostravská nastávající babička, ale já zatím vyčkávám.
„Vypadá to, že naše dítě bude narozené naštěstí v klidnějším znamení, než jsou jeho rodiče…“
Co různé rady od zkušenějších maminek, berete si je k srdci, nebo dáváte spíš na svou vlastní intuici?
Nenechávám se strašit, mám svou hlavu. Je to moje první těhotenství, tak si občas zjišťuju, jestli je to či ono v pohodě, ale vždycky to musím vyzkoušet sama na sobě. Taková ta forma pokus–omyl. Když mi něco nedělá dobře, tak s tím přestanu. Někdo mi třeba říkal, že bych neměla moc zázvor, ale já ho zkusila a blbě mi nebylo.
Vy jste narozená ve znamení Berana, pokud se nepletu…
Ano, nejen já, i partner je Beran. Navíc narozený ve stejný den…
To je hezké!
Nechutné je to! (směje se)
Aha, tak pardon, já se chtěla zeptat, jestli věříte na astrologii, na postavení planet, až se miminko narodí…
V jakém postavení budou planety, je mi docela jedno, ale na znamení jsem se dívala. Vypadá to, že naše dítě bude narozené naštěstí v klidnějším znamení, než jsou jeho rodiče.
Pořád mluvíme o miminku ve středním rodě, tak to zkusím… Prozradíte pohlaví, případně jméno, jestli už máte vybrané?
Obojí si chceme nechat pro sebe, tak se nezlobte. S Petrem ale malinko válčíme se jmény. Já jsem ve výběru trochu za „cikánku“ a moje tipy mu přijdou přehnané. Nepotřebuji mít doma Kasandru, ale třeba mám předvybrané jméno, které je odnoží českého jména. Oba se ale shodneme na tom, že chceme, aby se dalo dobře vyslovit. Třeba v Ostravě se teď narodila Análie. To mi přišlo trochu zvláštní…
Prozradíte, kde proběhne den D?
Rodit budu v porodnici U Apolináře, kterou tímto zdravím. Je zajímavé, že jsem si ji vybrala intuitivně, neměla jsem od nikoho žádný tip. Ta staromilsky vyhlížející budova se mi strašně líbí, je to nejstarší porodnice v republice a cítím, že tam budu v dobrých rukou. Cestou z ní vznikla i fotografie, kterou jsme s Petrem postovali v rámci oznámení těhotenství.
Co nějaký alternativní druh porodu, ten v plánu nemáte?
Nepotřebuju rodit v mechu ani do vody, nepotřebuju mít kolem sebe ani aromalampy. Mám ráda čistou postel, sterilní prostředí by mi při porodu rozhodně nevadilo.
Jak jste vlastně těhotenství oznámila kolegům z Ulice?
Postupně a musím říct, že mě vedení moc mile překvapilo svou loajalitou, tím, že počkali do doby, než s tím půjdu sama ven. Udržet to v tajnosti muselo být těžké. Výborné byly i reakce některých mých kolegů. Třeba Vašek Svoboda, který hraje Lumíra Nykla, když jsem mu oznámila, že jsem těhotná, se mě zeptal: „A kde?“ Krásné reakce měla i Martina Randová, která mi v Ulici hraje maminku. Ta je z toho rozcitlivělá hodně, bere mě tak trochu jako svou dceru, často mi píše a prožívá to se mnou…
V Ulici tvoříte pár s Jirkou Hložánkem. Seriálové miminko by se tak mohlo hodit, ne?
To záleží na tvůrcích, zatím moje bříško skrýváme. Ale kdo ví, jak to s nimi bude. (usmívá se)
Natálie v roli Jeleny v tragikomedii A. P. Čechova Strýček Váňa (2019)
Do povědomí jste se dostala právě díky seriálu, na kontě ale máte i celou řadu divadelních rolí. Mrzí vás, že se nějakou dobu na divadelních prknech neobjevíte?
To je hezké, že se na to ptáte, mám pocit, že tohle nikoho moc nezajímá. U nás je to obecně nastavené tak, že herec, který nehraje v televizi, jako by neexistoval. Je to trochu smutné, protože divadlo podle mě dává hlubší zážitky než televize. Chybět mi bude role Hany Krupkové v inscenaci Tělo tajné agentky. Je to příběh podle skutečné události. Hlavní hrdinka u sebe nechávala za druhé světové války přespávat parašutisty, na druhé straně spala s nacisty, aby přežila. Po válce se zase musela přizpůsobovat režimu. Je to zajímavá a krásná role. Divadlo mi po třinácti letech působení bude moc chybět…
Tak mě napadá, jak zvládáte pendlovat na trase Praha – Hradec Králové, kde v tamním Klicperově divadle působíte?
S Petrem žijeme v Praze, on jezdí do plzeňského divadla, já do hradeckého, takže se v Praze naše cesty vždycky rozdělí. Nemám řidičák, takže jezdívám vlakem, a někdy je to docela peklo. Často cestuju v noci, zrovna dnes máme představení, které končí v deset večer, takže pak sednu na vlak, jedu do Pardubic, kde čekám na vlak z Budapešti, který ale mívá strašné zpoždění. Domů se tak dostanu až po jedné ráno. A od šesti už natáčím Ulici. Někdy je to hodně zajímavé…
Jakou byste chtěla být svému dítěti mámou?
Tím, že mě zřejmě trochu poznamenala rodná Ostrava, budu spíš asi přísný rodič. V pohádce Mach a Šebestová říká Mach, že jeho babička je přísná, ale hodná. A to vystihuje i mou podstatu osobnosti. Doufám také, že budu svému dítěti i inspirací, stejně jako je moje rodina mně. A že se mnou bude i nějaká ta legrace!
Dita Mrázková
12. března 2024