Maminka.czRozhovor

Herečka Denisa Pfauserová o těhotenských hormonech: Narostla mi prsa, bývám hnusná na partnera, pořád brečím...

Dita Mrázková 28.  2.  2023
Přestože bude rodit poprvé, má jasno jako málokterá nastávající máma. Nepřeje si, aby její dítě po porodu odnesli na vážení, rodit chce v poloze, která jí bude příjemná, hlavně ne na zádech a s roztaženýma nohama! Její upřímnost a sebeironie jsou odzbrojující a i díky tomu si zaslouží velký respekt.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Deniso, pokud se nepletu, jste na začátku 2. trimestru. Tak obligátní otázka na úvod: Jak se cítíte? Trápí vás těhotenské neduhy, nebo o nich ani nevíte?

Jsem zrovna v 6. měsíci. A musím zaťukat, nepocítila jsem žádné těhotenské nevolnosti. Ze začátku jsem si těhotenství dost užívala. Nebylo mi zle, a navíc mi narostla prsa. 

Co vás na tom jiném stavu zaskočilo zatím nejvíc, v čem je skutečně "jiný"?

Určitě v tom, jak se mnou cvičí hormony. Nejhorší bylo, že jsem byla hnusná na svoje nejbližší, rodiče, ale hlavně na partnera. Vadilo mi i to, že dýchá mým směrem. (směje se) Nevím, proč to tak příroda zařídila. Možná máme samce odehnat, protože svou roli splnil a má jít oplodňovat další samičky. Pak mi je mé plivání ohně ale zase líto a rozbrečím se, že nevím, co to se mnou je, ať mi to promine. Ano, pláč je teď mým nejvěrnějším parťákem…

VIDEO: MAMINKA V PORODNICI: BONUS Z PORODNICE RAKOVNÍK. MŮŽE BÝT POROD KRÁSNÝ ZÁŽITEK? TATO RODINA JE TOHO DŮKAZEM.

Nebojte, bude líp, zhruba asi tak po šestinedělí... Z vašeho výrazu na vaší gender reveal party je zřejmé, že pohlaví miminka – tedy holčičku – jste si v koutku duše přála.

Holčičku jsem si přála celý život. Ale je pravda, že jsem to tak měla jen do té doby, než jsem začala cítit, že ve mně roste nový život. Protože při představě, jak by muselo být tomu chlapečkovi líto, že jeho maminka chce radši holčičku, jsem tohle nastavení radši rychle změnila. Je to boží záměr, co se nám narodí a má to svůj důvod, tak je dobré to tak brát. Moje kamarádka je jedináček a jednou k Vánocům dostala autodráhu. Vtipné bylo, že ji k ní tatínek pak ale vůbec nepustil. Člověk si spíš přeje stejné pohlaví, jako je on sám, možná proto, že se se svým dítětem vrací do svého dětství. A je pravda, že růžový pokoj plný panenek se mi prostě představoval tak nějak líp. I chlapi to tak mají. 

Jak to vnímal ten váš chlap? Patří do skupiny těch nastávajících tátů, kteří ve skrytu duše touží pro změnu po následníkovi?

Bylo nám to oběma jedno, opravdu. Partner ale měl zase procentíčko k dobru k chlapečkovi, protože má dva mladší bratry, tak je zvyklý spíš na "pindíky." (směje se) A taky je mu samozřejmě jasné, jak si ho ta naše malá omotá kolem prstu.

Během jednoho roku jste se stačila vdát i rozvést, což není přece jen zas tak obvyklé. Je po této zkušenosti svatba na programu dne s vaším současným partnerem? 

Svatba zatím v plánu není. Na děťátko jsme čekat nechtěli, ale co se týče svatby, ono je vážné trochu nepříjemné, když vám ještě teď u zadání mého jména do vyhledávače vyjedou fotky jedněch zásnub, aby vedle nich byly zásnuby druhé. Přece jen se to právě dost propíralo a i já osobně bych se takhle brzy po první svatbě necítila v bílém úplně dobře. Řešila jsem samozřejmě i to miminko a vztah obecně, jak se to bude všude řešit, ale na druhou stranu, je to můj život a já jsem teď šťastná, jako jsem nikdy dřív nebyla, tak je mi celkem jedno, co si o tom kdo myslí…

Máte už jasno, jak dcerku pojmenujete? 

Se jmény máme trochu potíž. Neshodneme se. A nemůžu samozřejmě po partnerovi chtít, aby mi v tomhle vyšel vstříc a celý život říkal své dceři jménem, které se mu nelíbí. Takže, jak občas slýchám obecně lidi říkat "co to zas dali za jméno? To nemáme v kalendáři dost hezkých českých jmen?”, tak bohužel, my ho fakt nenašli. Ne takové, které by se líbilo oběma. V současné chvíli jsme tedy zabrousili dokonce do indonéského kalendáře. Ne že bych si o sobě myslela, že jsem něco extra a musím mít jméno, které nikdo nemá. My jsme zatím uslyšeli jen jedno jméno, které nám hrozně hezky zní a líbí se oběma. Ale to si necháme zatím pro sebe.

 

Určitě nebudu příliš příručková matka. Vidím pak ty úzkostné, často nemocné, rozmrzelé děti, které z toho jsou.

 

Na Instagramu vás sleduje přes 50 000 lidí. Dělala jste si nějaký soukromý průzkum, co za sledující to je?

No vidíte, to je síla mateřství, dnes už je to přes šedesát tisíc! V poslední době tedy přibyly hlavně maminky. V létě se mi zase zvýšil počet sledujících díky mé pouti do Santiaga de Compostella. Natáčela jsem svoje každodenní zážitky a lidi to bavilo. Z 80 % mě sledují ženy a víceméně stejného věku jako já. Baví mě si číst zprávy od nich, že mají rády můj humor, pozitivní energii, že je ve spoustě věcí inspiruju, a že když mají špatnej den, moje videa jim vždycky zlepší náladu. Moc si toho vážím. A je to pro mě i hnacím motorem pro to, tvořit svůj obsah dál.  Jsou to všechno fajn holky. S "hejtry" se setkávám naštěstí minimálně. 

Spousta známých žen, které otěhotněly a později se staly mámami, má s přílivem sledujících stejnou zkušenost. Máte v plánu s maminkami sdílet své dojmy, zkušenosti, zkrátka mateřství obecně?

Já mám teda pocit, že jsem v tomto světě pořád hrozné tele a nemyslím si, že bych měla někomu radit. Spíš se snažím zůstat taková, jaká jsem. Rozhodovat se intuicí, nohama na zemi, zdravým rozumem. Nepodléhat trendům, ale vycházet ze zásad, z jakých jsem vycházela doposud. Určitě nebudu příliš příručková matka. Vidím pak ty úzkostné, často nemocné, rozmrzelé děti, které z toho jsou. Příroda není blbá, jsem přesvědčená, že budu vědět, co dělat. Samozřejmě ale přípravu na porod a mateřství nepodcením. Jsem už v kontaktu se svou porodní asistentkou a čekají mě i předporodní kurzy v institutu Porod je krásný. Věřím, že to, co mám vědět, se dozvím, zkrátka to ke mně přijde. Ale hlavně se z toho nezbláznit, prostě zlatá střední cesta. No a o to všechno se samozřejmě se svými sledujícími velmi ráda podělím. Zatím je bavím právě tím, v jaké lobotomii se právě nacházím a jaký vliv to má na mé běžné fungování v životě a podobně.

 

Chci, aby moje dítě po porodu minimálně hodinu nikdo neodnášel, zvážit a změřit se může klidně později. Chci taky nechat dotepat pupečníkovou šňůru...

 

Nedávno jsme psali o dětských hvězdách Instagramu. Čistě hypoteticky – dokážete si představit, že budete sdílet dceřiny fotky z běžného života? Nebo se ji od toho virtuálního budete snažit naopak chránit?

Já myslím, že moje dcera nebude mít velkého smajlíka přes obličej. (směje se) Toto rozhodnutí maminek ale naprosto a zcela chápu a plně respektuju. Já jsem ale spíš člověk, co se chce prostě pochlubit. Budu mít určitě sladké děťátko, které budu chtít ukázat. Úplně se neztotožňuju s názorem, že by dítě v takhle raném věku mělo o všem rozhodovat za sebe. Tedy i za to, zda chce, nebo nechce být na Instagramu. Kdyby se nás naši tenkrát ptali, jestli chceme to, či ono a prostě nás na ten tenis nebo tanečky nepřihlásili, možná bychom jen celé dětství seděli na gauči a koukali na pohádky. Takže zase, zlatá střední cesta. Nechci, aby se někde moje dítě trápilo a já ho do něčeho nutila, chci z něj vychovat osobnost, která se sama rozhoduje. Ale jako rodič chci taky o něčem rozhodnout – s tím, že dítě poslechne. Protože maminka a režisér mají vždycky pravdu.

Není tajemstvím, že ráda cestujete. Kam byste chtěla vzít jednou dcerku, jaké místo vámi rezonuje?

Je vtipné, že právě teď se chystám do Málagy, kde chceme s mamkou udělat takový okruh jižním Španělskem. Dokud ještě můžu lítat. Naše malá s námi ale určitě ještě tento rok pojede do Provence. Naši tam mají domek a my tam jezdíme každé léto jako na chatu už od mých desíti let. Miluju to tam. A věřím, že bude jednou i ona. Rádi bychom tam jeli třeba v září, kdy už tam není takové vedro. Budu tam mít rodiče, dcera bude dýchat mořský vzduch, prostě nádhera...

Zajímají vás alternativní způsoby porodu? Nebo se naopak svěříte do rukou porodníků hezky v teple porodnice?

Jsem přihlášená do porodnice v Rakovníku. Je to jedna z mála porodnic, kde dělají přirozené porody. Snaží se matce ve všem vyhovět a udělat pro ni maximum. Na nic se nespěchá, což mi u většiny porodnic chybí. Všechno má svůj čas, příchod miminka na svět o to víc. Chci rodit v poloze, která je mi příjemná, rozhodně ne na zádech s roztaženýma nohama. Chci, aby moje dítě minimálně hodinu nikdo neodnášel, zvážit a změřit se může klidně později. Chci nechat dotepat pupečník... A tak podobně. Vím, že asistentky a duly nic neriskují, a když se u domácích porodů cokoli začne komplikovat, i ony s maminkou okamžitě jedou do porodnice. Takže nechci říct, že bych se doma rodit bála, a příští porod už možná doma bude. Jak je to ale poprvé a já vůbec nevím, co mě čeká, tak mě představa porodnice uklidňuje víc. A hlavně tedy mého partnera. Jsem ráda, že v Rakovníku je možné porodit co nejpřirozenější cestou. 

Témata: Těhotenství, Porod, Láska a vztahy, Slavné maminky, Rodina, Výchova, Životy slavných, Sociální sítě, Rozhovor, Cestování, Porodnice, Tipy a rady porod, Instagram, Dcera, herečka, tatínek, Vánoce, mateřská láska, partner, matka a dcera, Druhý trimestr, Jména, První trimestr, Denisa Pfauserová, Španělsko