[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Matky jsou příběh, ve kterém se určitě najde většina žen. Čtyři kamarádky, každá úplně jiná, všechny ale řešící podobné věci. Mateřství, partnerství, sex, finance… Vy hrajete nastávající maminku Elišku, která je tak trochu hysterická, plná strachu a obav o budoucnost. Kolik máte s touto postavou společného?
Dost málo. Snad jen ty chápající partnery. Některé těhotenské problémy jsou mi známé, ale na rozdíl od Elišky jsem je prožívala s větší radostí. Moje postava řeší některé situace dost absurdně – tam, kde by stačilo si se svým partnerem popovídat, dá raději přednost tomu, co jí říkají kamarádky, a z toho pak vyplývají různá nedorozumění.
Navíc je Eliška pod vlivem své matky, která je, jak to říct, hodně svá…
Herečka Zuzana Mauréry hraje matku, která je přesvědčená o neschopnosti své dcery. Že se nezvládne postarat o dítě, mít svůj vlastní život, zařídit dětský pokoj… Jednoduše, dělá všechno pro to, aby své dceři v tom křehkém období, které právě prožívá, podkopávala nohy, jak jen to jde.
VIDEO: Jak vzpomíná na natáčení filmu Matky Petra Hřebíčková
Vy sama jste už dvojnásobnou maminkou, v březnu se vám narodil syn. Vsadila jste do příběhu i něco ryze vašeho osobního, zkušenost, postřeh?
Každá postava, kterou hraji, je v podstatě zosobněním nějaké mojí zkušenosti nebo názoru na život jako takový. V případě Matek jsem se snažila zahrát tu nejistotu, která ženu provází celým těhotenstvím, co nejpřirozeněji.
Líbí se mi, že dialogy ve filmu jsou bez všech těch příkras a bonmotů. Otevřeně se tam řeší posilování vaginálních svalů, sex po porodu, komplikovaný vztah s matkou. Některé vtipné scény vás asi musely dost odbourat, nepletu se?
To určitě. Třeba při scéně, kde Viktor Preiss zkoumá Aniball (pomůcka k nácviku vědomého uvolnění pánevního dna – pozn. red.) a popisuje, k čemu všemu by mohl sloužit, jsem měla opravdu namále.
Kromě syna Jakuba máte o dva a půl roku starší Emu. Jak malého brášku vnímá? Přece jen to ještě není úplně ta starší sestra, která mamince pomáhá…
Emka si na příchod nového člena rodiny pořád zvyká. Prožíváme krásné okamžiky, kdy se o brášku stará, zjišťuje, co mu může chybět, když pláče, podá mu hračku. Ale jsou i takové okamžiky, kde by měla nejradši celou naši pozornost jen pro sebe.
Většina matek si stěžuje na nedostatek spánku. S čím se nejvíc potýkáte vy?
Hodně se to mění, ale momentálně je to asi vytváření hranic a pracování s vlastními emocemi. Než se narodila Ema, měla jsem ambice všecko zvládat s klidem, pak jsem si ale řekla, že na sebe nemůžu být tak přísná (usmívá se). Takže ano, snažím se být tím nejklidnějším rodičem a trpělivě děťátku vysvětlovat, proč některé věci nemůže dělat, ale stejně si myslím, že po tisícím vysvětlování musí dojít trpělivost každému. A to pak i zakřičím. Jakub je zatím velmi klidné a nenáročné miminko, ale v následujících měsících, a možná i letech, mě asi čeká výzva spravedlivě rozdělovat pozornost mezi obě děti.