[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Obě vaše děti nedávno oslavily narozeniny. Dcera Justýna patnácté, synovi Teodorovi bylo osm. Jak moc patrný je ten sedmiletý rozdíl mezi nimi? Ano, jsou skoro na den přesně o sedm let. Má to spoustu výhod i nevýhod. Každé z mých dětí má soustředěnou péči od miminka, jsou to oba tak trochu jedináčci. Bylo těžké v určitých obdobích najít hřiště nebo místo, které by vyhovovalo oběma, vždycky se jeden musel přizpůsobit, ale zase se díky tomu naučili toleranci. Bohužel si spolu nikdy moc nehráli, ten věkový rozdíl je velký. Ale zase mi Justýnka pomáhala s miminkem a dneska díky tomu už máme hlídačku na večer. A když je trpělivá, vznikají mezi nimi i moc hezké dialogy.
VIDEO: Takhle vypadá sourozenecká láska v podání čtyřčat
Pojďme teď k mužům. Myslíte si, že může žena přežít svého muže? Nemyslím tím, že se dožije vyššího věku, ale že přežije všechny ty mužské atributy, co dělají muže muži a kterým my ženy někdy ale vůbec nerozumíme?
Žena přežije úplně všechno. Navíc já mám na mužích tu jinakost ráda, že jsou jiní než my ženy. Že jinak voní, myslí, chovají se. I když ty fousy na umyvadle jsou opravdu příšerné. Ale v mé knize Jak přežít svého muže jde hlavně o to, kolik mužů nebo žen člověk musí potkat, než potká toho pravého. To hledání a setkávání se s nimi mi přijde na životě krásné, ale zároveň vysilující. Jsem ráda, že jsem vdaná a v určitém směru to mám už jasné. Teda doufám! (směje se)
Myslíte, že i proto, že jste se nebála odkrýt různá společenská tabu, měla kniha takový ohlas?
Myslím si, že ano. Čtenáři mají rádi otevřenost, upřímnost a prožitek. Já mám zase ráda, když se mluví upřímně a autenticky o problémech, které nás trápí. Klišé a všeobecné řečičky nikoho nezajímají. Je důležité jít na dřeň a nazývat věci přesně. Navíc všichni máme v sobě pochybnosti a touhy, o kterých nikdo neví. Stydíme se za ně. A když je zveřejním, tak jsou ženy nadšené a říkají: „Mluvíte mi z duše.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Jana Bernášková (@jana_bernaskova)
Příspěvek sdílený Jana Bernášková (@jana_bernaskova)
Hlavní hrdinka Lucie je svobodná matka, zoufale se snažící najít toho pravého. Kde jste pro příběh hledala inspiraci?
Sama v sobě, u svých kamarádek, ve vlastní fantazii. Ráda poslouchám příběhy a pamatuji si je, a to velmi dobře. Nasávám je, kde se dá. Hlavně jsem byla jeden čas taky samoživitelka a této problematice trochu rozumím.
Jak na toto období vzpomínáte?
Bylo jedno z nejtěžších v mém životě, ale zároveň i díky němu vím, že co mě nezabije, to mě posílí. Když je člověk sám s dítětem, je to náročné hlavně v tom, že si prostě nikdy neodfrkne. Ale zase i díky tomu máme s dcerou velmi pevný vztah. Byly jsme v tom světě samy a to se do nás vepsalo. Věříme si.
Justýna je mimochodem velmi žádaná u modelingových agentur. Jste jako matka v pozoru, nebo ji necháváte, ať si jde sama za štěstím?
Necháváme ji si plnit své sny, vše pozorujeme zpovzdálí a pomáháme jí se smlouvami, ale jinak si ty věci okolo castingu a práce musí řešit sama a být samostatná, aby jednou mohla vycestovat a byla připravena. Nemá smysl dětem něco nařizovat. Musí si najít svou pracovní vášeň. Je krásné to pozorovat.
Kdy naposledy (pokud vůbec) jste si připadala jako coura, v duchu názvu své nové knihy?
Občas si připadám divoce, někdy je to po sklence alkoholu, jindy přijde vlna lásky a divokosti vůči manželovi, jen tak, zničehonic. Kus coury má v sobě asi každá žena. Je ale třeba s ní umět pracovat. Jinak vám může pěkně zkomplikovat život.
O čem kniha Coura bude a kdo se v ní najde tentokrát?
Právě o té divokosti v nás ženách. Ženy jsou báječné bytosti, jsou laskavé, milující, krásné a vtipné, ale zároveň v sobě mají mnoho temných řek a dokáží být nebezpečné samy sobě i okolí. Kniha Coura je o lásce, která dokáže zabít jinou lásku. O mateřství, které není pro každou ženu samozřejmostí, a taky o tom, že kariéra je pro život důležitá. A hlavně o tom, že je třeba najít vnitřní štěstí.