[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jste poměrně akční, běháte, cvičíte jógu, posilujete… Do toho dvě malé děti. Kde berete tolik energie, prozradíte?
Snažím se je do všeho maximálně zapojovat, i když někdy je to tedy výzva. Třeba dřepovat s Rose na zádech a Kevina držet v náručí. (směje se) Navíc, samotné lítání za nimi po hřišti, nebo kdekoliv jinde, je sám o sobě dost intenzivní pohyb! Ale pravdou je, že teprve nyní se vracím do nějakého fyzického režimu a práci na sobě sama. Děti jsem kojila do roku a ten rok jsem byla u obou dětí dost vyčerpaná a unavená. Dokud kojím, nechce se mi nic! A to noční vstávání... Ale konečně nadešel můj čas, protože Kevin oslavil nedávno rok a tak je nejvyšší čas začít makat, protože v září budu nevěsta!
VIDEO: Thriller promlčeno se odehrává reálném čase
Tak to gratuluji! A co babičky, pomáhají vám, když je potřeba?
To bohužel ne. Pocházím z Moravy a moje maminka pořád pracuje, takže v týdnu jen tak na otočku, aby přijela na hlídání, je nemožné. Ale když potřebujeme pokrýt víkend, babička se zapojí a obě děti krásně zvládne. V Praze nám pomáhá chůva taková tetička a babička v jednom. Je s námi už dva roky a fakt nás dost zachraňuje...
Když se podívám na Rose, vidím v ní celého tatínka. Tedy v té fyzické podobě. Má i něco po vás?
Ano, Rosálie je fyzicky podobná na tatínka, ale povahu má po mně. Je to tsunami, průvan, nával energie! S ní se člověk nikdy nenudí, ale taky nezastaví.
A co Kevin? Ten má geny po kom?
Kevin je pravý opak. Extrémně klidný, rozvážný sám si vyhraje... Což u Rose vůbec neznám, ta když byla malá a ještě pomalu ani neviděla, já už jí hrála loutkové divadlo. (směje se) Takže ta je od malička zvyklá, že se ji plně věnuju. U druhého dítěte už tolik času není, to zná asi každá máma. Občas mívám výčitky, tak loutkové divadlo pro Kevina doháním, když je Rose ve školce.
Žárlí Rose na mladšího bráchu?
Žárlila dost, teď už je to o něco lepší. Kevin je taky den ode dne větší parťák. Když byl ale miminko a měl víc pozornosti, i když jen spinkal, to se jí moc nelíbilo. I přesto, že jsme ji na to připravovali. Měla jsem nastudované knihy, webináře, „Nevýchovy“, ale chce to svůj čas.
Jste typ mámy, co děti před světem spíš chrání, nebo jim ho ukazuje bez příkras?
Když se s Rose bavím, ať už je to o čemkoliv, snažím se být maximálně upřímná. Před pár lety ji moje máma brala na výlet autem. Rose nechtěla sedět v sedačce, tak ji babička všemožně lákala, na zmrzlinu a sladkosti... "Říkám jí, mami, prosim tě co blbneš?!" A Rose říkám: "Je to pro tvoje bezpečí Rose. Musíš sedět v sedačce. Chceš proletět předním sklem? Nechceš! Takže žádné odmlouvání. A žádné úplatky." Děti se snažím vždycky vpravit do aktuálního dění.
Na Instagramu máte hodně fotek ze všech koutů světa. Jaké to je cestovat s dvěma malými dětmi? Používáte k zabavení dětí nějaká ta zakázaná lákadla?
Nejsem zastáncem technologií a už vůbec ne u dětí. Telefon u Rose v ruce neuvidíte. Ale existuje místo, kde moje přesvědčení neplatí - a to je letadlo. Tam má Rose povolený tablet. Stejně tak mlsání a všemožné sladkosti. Když sedáme do letadla, Rose ví, že ji čeká „pohodička“. (směje se) Na pohádky se tak vydrží dívat docela dlouho a užívá si to.
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Julie Šurková (@dzulees)
Příspěvek sdílený Julie Šurková (@dzulees)
Máte v rámci vašich cest nějaký zážitek, který stojí za zmínku?
Před půl rokem jsme byli na Maledivách. Při zpáteční cestě hydroplánem, který nás měl dopravit z malého ostrova na letiště, nám pilot oznámil, že po cestě budeme mít ještě pár zastávek, kde nabereme další cestující. Den předtím ale byla strašná bouřka a vítr neustával ani ráno, a tak se kvůli větru nedařilo na vlnách přistát. Hydroplán lítal nahoru dolů jako zběsilý a to už bylo něco na mě. Udělalo se mi strašně zle. Pilot přistál na vlnách, protože letiště se kvůli počasí zavřelo. Houpali jsme se uprostřed oceánu v malém letadýlku a já jsem mela co dělat, abych se nepozvracela. Musela jsem si lehnout na zem a nehýbat se. Ještě že tam s námi byl tatínek a dokázal se o děti perfektně postarat. Být sama s dětmi, nevím, co bych dělala.
Za pár dní jde do kin nový český film Promlčeno, ve kterém hrajete. Napínavá podívaná, v níž se v přímém rádiovém přenosu řeší téma jednoho téměř promlčeného zločinu. Musím říct, že když jsem film viděla, nebála jsem se přirovnat ho ke kvalitnímu americkému thrilleru. Po všech těch třeskutě vtipných komediích docela fajn žánr.
Ano, je to bomba, že se v Čechách natočil takový počin, jakým je Promlčeno. I když tam tedy mám jen malou roli asistentky v rozhlase, celý proces natáčení jsem si užila a jsem šťastná, že jsem součástí takového projektu.
Téma promlčeného zločinu se dotýká i vás osobně. Před několika lety se ztratil váš tatínek…
Ano, stalo se to před šestnácti lety a dodnes se neví, kde táta je. Jestli vůbec je, nebo je mrtvý. Tohle téma je mi opravdu hodně blízké. Myslím, že i to je důvod, proč jsem se dala na umění - na tanec a později tedy herectví. Dokážu tak své emoce zpracovávat a vypouštět skrze tanec.
Děti jsou ještě malé, ale řeknete jim jednou o jejich dědečkovi pravdu?
Zatím má Rose s Kevinem spoustu tetiček, babiček a dědečků a dokonce i jednu úžasnou prababičku, takže na otázku, kde je "tento" děda, ještě nedošlo. Ale až asi budeme prohlížet nějaké album a bude tam můj táta a Rose se bude ptát, kdo to je a kde je, tak budu jako vždy maximálně upřímná...