[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jak byste zareagovali, kdybyste coby rodiče, zjistili, že si vaše milované dítě fyzicky ubližuje? Toto citlivé, a bohužel hodně aktuální téma, řeší stále více dětských psychologů. Co při takovém zjištění dělat jako rodič? A jak pomoci svému dítěti?
Psycholožka z neziskové organizace Nevypusť duši Klára Lampová k tématu sebepoškozování říká: "Emoce, jako vztek, strach a zoufalství jsou ve chvíli, kdy u dítěte zjistíme sebepoškozování, přirozené. Důležité je však v takovou chvíli zachovat klid. Pokud dítěti vynadáme nebo na něj budeme vyvíjet tlak, jen těžko si navzájem vybudujeme důvěru, která je pro řešení podobných obtíží klíčová. Se sebepoškozováním se navíc velmi často pojí pocity studu, které mohou bránit ve vyhledání pomoci nebo svěření se a necitlivá reakce je může prohloubit. Můžeme nabízet prostor ke sdílení a rozhovoru. Vyjádřit, že jsme tu pro ně, kdyby potřebovali a opět se společně zaměřit na alternativy a vyhledání odborné péče. Dítěti také můžeme předat kontakt na Linku bezpečí (116 111)."
"Pokud se dítě sebepoškozuje, je potřeba vyhledat odbornou pomoc v oblasti péče o duševní zdraví (možnosti jsou k nalezení v rozcestníku Nevypusť duši zde). V obou případech by to tedy bylo: Nezůstávejte na to sami, říct si o pomoc není ostuda nebo slabost, je to naopak známka odvahy!" doporučuje psycholožka.
Obecně se sebepoškozování může objevit v kterémkoli věku, nejčastěji je to však mezi dospívajícími a mladými dospělými . až 17 % adolescentů uvádí, že má se sebepoškozováním zkušenost.
Podle jejích slov je důležité s dětmi mluvit především o tom, co mohou dělat místo toho, aby si ubližovaly, a jak mohou tuto potřebu zvládnout. Třeba si bouchnout do polštáře, zatínat a uvolňovat pěsti, zacvičit si, zkusit ze svých pocitů vypsat nebo třeba zavolat někomu, komu důvěřují. V Nevypusť duši ale tým psychologů děti a dospívající teenagery především povzbuzuje, aby na to nebyli sami, svěřili se blízké dospělé osobě, které důvěřují a vyhledali společně pomoc, pokud se s tím potýkají.
Psycholožka Klára Lampová by ráda povzbudila i rodiče a dospělé, aby nezapomínali na své duševní zdraví a péči o něj. Být oporou pro dítě nebo blízkého s duševními obtížemi je velmi náročné, pokud se člověk cítí sám vyčerpaný a přehlcený. V případě nouze se mohou také obrátit na odborníky nebo na Linku první psychické pomoci (116 123, funguje nonstop, je zdarma a anonymní). Další kontakty jsou k nalezení na stránkách https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/
Z výzkumů vyplývá, že výskyt sebepoškozování je častější u dívek.
Herečka Kateřina Ujfaluši, která v seriálu Ulice ztvárňuje dospívající dívku řešící rozvod svých rodičů a další rodinné peripetie sebeubližováním, si myslí, že k takovému kroku vede mimo jiné i nedostatečná komunikace s okolím, především tedy s rodinou.
V Ulici hrajete dospívající studentku Žofku, která se potýká s rodinnými problémy ne zrovna šťastným způsobem – sebepoškozováním. Její rodiče se rozvádí, maminka na ni klade vysoké nároky... Jak jste se na tuto roli připravovala? Přece jen jde o závažné téma.
Zpočátku jsem byla velmi nervózní, jak zahrát tak důležité a křehké téma, aby to vypadalo věrohodně a zároveň ne přehnaně. Každý režisér, který dané díly seriálu natáčí, měl jinou představu o tom, jak si přeje, aby sebepoškozování vypadalo. Takže mě před natáčením jejich představou provedli a já se ji poté snažila ztvárnit, tak jak jsem cítila, že se to hodí. S psychologem jsem se nesetkala, ale štáb Ulice je v kontaktu s Linkou bezpečí a tak veškeré informace mi byly předány z ověřeného zdroje. Jsem ráda, že Ulice toto téma otevřela, protože je v dnešní generaci a v mé věkové kategorii velmi časté a je dobré šířit o něm povědomí, aby se ti, co se s tím potýkají, nebáli vyhledat odbornou pomoc nebo se s tím někomu svěřit.
Jak vám bylo, když jste držela žiletku v ruce a měla si, byť imaginárně, ubližovat?
Snažila jsem se do Žofčiny situace vžít, co nejlépe to šlo, tak doufám, že se mi to povedlo. Vůbec si nedokážu představit, jak se člověk v takovém stavu cítí, ale před natáčením jsem se snažila najít si prostor pro sebe a vytvořila jsem si kolem sebe takovou bublinu, abych byla v roli už před klapkou a líp se tak do role dokázala vcítit. Hodně jsem se o téma zajímala, hledala si sama informace a doteď to dělám. Sama znám pár lidí, kteří si tím prošli...
Myslíte, že je to i určité selhání rodiny a nejbližších, když se člověk, který si takto ubližuje, nikomu nesvěří?
Myslím, že sebepoškozování souvisí s nějakým nedostatkem komunikace v rodině a strachu být upřímný. Stejně jako v případu Žofky si myslím, že i rozvod může hrát velkou roli, ale opravu asi záleží na člověku a na tom, jak moc je senzitivní a jak moc se ho věci dotýkají. Je tam i faktor, že se děti bojí se svým problémem rodině svěřit, protože v ní nenacházejí pochopení...
Co na „sebepoškozovací“ scény v seriálu říkali vaši rodiče?
Samozřejmě jsme se o tom spolu bavili a i přesto, že jsou na mě moc pyšní, protože takové scény jsou velmi náročné i psychicky, mi říkali, že v roli Žofky vidí pořád svou vlastní dceru. Taťka ty scény ani nedokoukal do konce... O tomto tématu spolu ale často diskutujeme a mamka mi pomáhá s přípravou.
Co byste vzkázala teenagerům, kteří se na Ulici dívají a třeba se potýkají s podobným problémem? Vzkázala bych jim, že v tom nejsou sami a že se s tím potýká spousta lidí, jen si to nechávají pro sebe a bojí se s tím někomu svěřit. Určitě bych jim vzkázala, aby se s tím někomu svěřili, nemusí to být žádná autorita, stačí kamarád nebo někdo blízký a i když si myslíte, že nikoho takového nemáte, vždycky vás někdo vyslechne, i to je krok vpřed. Samozřejmě je zde i možnost kontaktovat Linku bezpečí, která se s případy potýká dennodenně a ví, jak vám poskytnout potřebnou pomoc.
Nestátní nezisková organizace Nevypusť duši se zaměřuje především na prevenci v péči o psychiku, šíří praktické a ověřené informace a usiluje o to, aby se konverzace o duševním zdraví stala součástí běžného života ve společnosti, ve které se nikdo nestydí říct si o pomoc. Hlavní činností organizace jsou preventivní aktivity v podobě workshopů, skrze které šíří informace a edukuje o duševním zdraví. Ve spolupráci s veřejnými institucemi také dlouhodobě prosazuje systémové změny v oblasti péče o duševní zdraví. Více na nevypustdusi.cz