[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na Instagramu jste nedávno sdílela „uslzenou“ fotku ze situace, kdy jste vy a dcera Josefína ztratily na letišti kufr. „Já si prostě ty dovolený umím užít! Ale jsou dny, kdy si připadám jako totální kráva… Ale co, nejde o život!“ napsala jste. Tak jak vypadají ty „kravské dny“, prozradíte?
Myslím, že to všichni známe. Občas je prostě den "na Pikaču". Druhý den je zase skvělý, můžeme mu říkat třeba "na Popelku". (směje se) To je prostě realita života. A příčina? Všechno a nic. Zvednuté prkénko na toaletě, nevyndaná myčka, neposlušné dítě, ztracené kufry, špatné počasí na dovolené. Moc horko, moc vítr. Cokoli může pokazit den. Když už něco sdílím na sociální síti, tak si víc a víc uvědomuji, že chci sdílet tu realitu. To, že se někdy cítím královsky a jindy jsem zase úplně down.
VIDEO: Modelka Jitka Nováčková pro časopis Maminka: Šestinedělí jsme proplakaly obě
Josefíně je devět, po prázdninách půjde do 4. třídy. Jaká je? A v čem je vaším otiskem?
Takhle, začnu od konce – můj otisk to rozhodně není. Na letišti nás vždy lustrují, protože vypadám dost podezřele, jako bych ji chtěla unést. Vizuálně jsme každá úplně jiná. A upřímně si myslím, že to má holka těžký. Já miluju módu, krásné věci, upravenost, všechno hezký – její otec zase úplný opak, kempování, voda, skauti, malý batůžek na celý týden. Takže má od všeho trochu. Se mnou se parádí, chce nosit croptopy, umělý nehty. Ale dá nám to zabrat. Vybrat sandálky na letošní léto bylo fakt těžký, to byla i scéna a hádky. O džínách radši nemluvím. Co přijde s pubertou, nechci vidět. Ale do jedné věty bych to shrnula. Moje Josefína je skvělá holka.
Pozorujete u ní herecké geny?
Já jsem herečka, otec producent. Odmala je v uměleckém prostředí. Zkusila si i někde zahrát. Je chaotická, éterická, lehce hysterická, neorganizovaná, krásně kreslí, zpívá, má cit pro detail a ladění – všechny předpoklady má. Tak uvidíme, jak se to vyvine.
Vzpomenete si ještě na těhotenství, jaké bylo?
Těhotenství jsem měla krásný. Ani jsem o něm nevěděla. Neměla jsem žádný chutě a normálně pracovala. Ještě v 7. měsíci jsem hrála představení, kde jsem byla v plavkách, a nebylo to moc poznat. To asi proto, že jsem dříve nebyla tak štíhlá jako dneska. (směje se) Poslední dva týdny před porodem jsem si naopak přála, aby to dítě ze mě okamžitě někdo dostal. Už to bylo dost neúnosný. A pak jsem během dvaceti minut porodila. A pak přišlo období, které jsem vytěsnila. Nemám schovanou pupeční šňůru ve skleničce, nejedla jsem svou placentu. A zážitky z prvních týdnů sžívání se s miminkem si nechám pro sebe, protože bych nerada vyděsila některé čtenářky, které to všechno teprve čeká. (směje se)
Vybavujete si třeba nějakou zásadní radu od zkušenějších?
Nevybavuji. Z mého okolí jsem to byla já, která byla docela brzo těhotná. Takže kamarádky neradily. A moje máma mi naštěstí rady neudělovala, nestrašila mě a nekecala mi do výchovy. Tedy... Čím je její vnučka starší, tím je to trochu horší. Ale protože vím, že to myslí dobře a chce pro ni i pro mě to nejlepší, tak si rady poslechnu, někdy o nich popřemýšlím a pak si to udělám stejně podle sebe.
V seriálu Ulice hrajete už několik sezon roli dvojnásobné maminky. Jedno dítě adoptovala, to druhé má se svým mužem. Tomu začala být ale jinak starostlivá Karla nevěrná a svou rodinu kvůli tomu začala zanedbávat. Kde jste čerpala inspiraci?
Podle toho, jak se usmíváte, asi čekáte nějaké peprné vyprávění. A já ho pro vás mám. Takovou výraznou změnu v charakteru postavy jsem našim scenáristům navrhla sama. Už jsem nechtěla hrát jen ufňukanou, unavenou a hodnou matku. Chtěla jsem, aby bylo co hrát. Aby to bylo jiné, aby se otevřela nějaká témata, která se často na veřejnosti neotevírají. Když se řekne nevěra, častokrát se dává rovnítko, že nevěrný je muž, že žena by to nikdy neudělala. Nemám osobní zkušenost, ale lákalo mě si to zahrát. Být trochu jiná. Mrcha. Nebo žena, která touží „jen“ po vášni, chtíči a po životě před dětmi…
Nesetkala jste se kvůli této roli s odporem u divaček? Protože Karla musí být trnem v oku asi mnoha maminkám...
Přiznám se, že tohle jsem podcenila. V mnoha směrech. Já si tu změnu mé postavy přála, těšila se na to, že bude co hrát. Ale nebyla jsem připravená na tu vlnu hejtů, nenávisti. Ani na to, kolik lidí má tu potřebu na sociálních sítích sdílet hnusy a jedy. Nechápu, že lidi nedokážou odlišit, že já, Markéta, nerovná se postava, kterou hraji. A pak neumím – ale pracuji na tom – oddělit to více od sebe, vím, že je potřeba se nad to povznést, brát to jako součást mé práce. Tady musím ještě zapracovat.
Co na vaši "pouliční nevěrnici" říkají vaši blízcí?
Máma neříká nic. Dítě taky ne. Přítel víc řeší, že v divadle ukazuji prsa. S kamarády práci neřeším a v mém milovaném kadeřnictví mě některé klientky přestaly mít rády, to je pravda. Ale snad jim to vynahradím, až tam budu zase o vánočním víkendu na recepci. (směje se)
Hrajete v Činoherním klubu. Pozvěte nás na nějaký dobrý kousek!
Já bych všechny čtenářky nebo i čtenáře ráda pozvala na jakoukoli kulturu, do divadel, do kina, na výstavy, ale i k těm televizím. Samozřejmě se přijďte podívat i na mě do Činoherního klubu, aspoň uvidíte naživo, že nejsem jen ta policistka, že mám i jinou polohu a že nejsem tak velká, jak vypadám v televizi. (směje se) Minulou sezonu jsme měli premiéru představení Linda Vista, které je o krizi středního věku, o vztazích a o životě. Je to nádherná hra a mám to představení moc ráda. Zároveň mě v další sezoně čeká dvojí zkoušení, na které už se moc těším.