[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Zažila jste ve svém životě nějaký „výjimečný“ stav?
Asi když jsem byla v jiném stavu. To byla taková výjimečnost a ten nejkrásnější dárek, co jsem od života mohla dostat! Každá ta novina, že čekám miminko, byla naprosto výjimečná, moc ráda na to vzpomínám. Na ty dny, kdy se vám v životě všechno změní a všechny vaše plány jdou rázem do koše a vy se i tak cítíte jako nejdůležitější bytost na světě!
Jaké vzpomínky máte na porody?
Převážně se na ně vzpomíná jako na něco traumatizujícího, ale pro mě to byly další výjimečné zážitky. Přiznám se, že když jsem pak chodila coby čerstvá matka tří synů, dmula jsem se pýchou a cítila se naprosto výjimečně. (směje se) Kromě Výjimečného stavu, kde hrajete, je v kinech i animovaný rodinný film Život k sežrání. V něm jste propůjčila hlas mamince hlavního hrdiny Bena, dospívajícího kluka, který řeší všechny ty pubertální strasti světa jako image, nešťastnou lásku, neporozumění okolí… Našla jste, jako zasloužilá matka, ve filmu nějaké nuance, které vám přišly povědomé?
Víte, já nemám syny outsidery. Nechci, aby to znělo povýšeně, ale ani jeden z mých synů nemá problémy se zásadními jevy dospívání, tedy že by se trápili svým zjevem, prvními láskami… Neříkám, že nebojují se svými pochybnostmi a nejistotou, to určitě bojují, a k pubertě to patří. Ale hlavní hrdina filmu Ben je klubíčko všech problémů a je nádherné pozorovat, jak se mu podaří je všechny rozmotat a vykvést. Film se dočkal několika uznání, mimo jiné byl nominován na prestižní cenu European Film Academy Award, což je v podstatě obdoba Oscara po evropsku. Na co byste v rámci filmu nalákala rodiny do kina vy osobně?
Je to opravdu krásný, něžný film pro celou rodinu. U nás jsme na něm byli všichni – já s mužem, devatenáctiletý i šestnáctiletý syn, a taky ten nejmladší, a všichni byli spokojení. Ve filmu není žádné násilí, žádná tíseň. Je to bezpečný prostor plný hezkých momentů, ale i těch komplikovanějších, které všichni známe. A pokud doma máte hloubavější náctileté děti, vezměte je i na Výjimečný stav!
Být s dětmi je naplňující, ale vzít někdy roha do práce je nadoblačné!
Odborníci na dětskou duši varují před nešvarem doby – sociálními sítěmi a nadužíváním technologií u dětí. Máte s tím taky zkušenost? Usilujete o to, aby synové využívali svůj čas smysluplněji než „brouzdáním“ na sítích?
Samozřejmě. Sama nemám žádné sociální sítě, takže moji synové vědí, že s žádným pochopením nepochodí. Pro mě pořád vítězí to, společně si sednout a sdílet všechno hezky z očí do očí. Cítit se. Dotýkat se… Takže jste ta „stará škola“, která v tomto ohledu všechno nové odmítá? Nebo se necháte od kluků i ráda poučit?
Já jsem pro ně lidoop, co právě spadl ze stromu a naprosto neumí zacházet s technikou. Ale mně je to jejich vysmívání úplně jedno, protože vím, že když po mně něco chtějí, musejí za mnou přijít, hezky poprosit, dát mi pusu na tvář, pomoct mi třeba odnést nákup a pak na jejich prosbu slyším. Co na mě rozhodně neplatí, když mi napíšou esemesku. Já se totiž tvářím, že si ji neumím otevřít. (směje se) Co jste si díky mateřství uvědomila?
Že bych byla polovičatá, mateřství je má druhá Táňa. A taky, že co dítě, to jiné zacházení. S každým ze svých synů musím komunikovat jinak, každý má jiné nastavení. A teď si vezměte, že je na světě osm miliard lidí a máme se všichni domluvit na jednom řešení! Takže moje největší uvědomění je, že matka větší rodiny musí být hlavně diplomat. No a v neposlední řadě jsem si uvědomila i to, že je fantastické mít práci. Být s dětmi je naplňující, ale vzít někdy roha do práce je nadoblačné!