[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dovedete si představit, že by například vévodkyně Kate pořádala před porodem veřejný konkurz na kojnou své roztomilé princezničky Charlotte? Kolik žen by se asi přihlásilo? Jaká by byla kritéria a jakou dámu by asi nakonec vybrali?
Média by měla měsíce o čem informovat a z kojné malé princezny by se nepochybně stala celebrita – a jistě by se našel i nějaký skandálek či pikantnost z jejího dospívání či z rodiny.
Televizní štáby by obcházely rodinné příslušníky, sousedy, kamarády z dětství, jen aby se o kojné dozvěděly co nejvíc. Eso z rukávu by jistě vytáhl štáb, který by první přinesl fotografii jejího nahého poprsí.
VIDEO: Do kdy je dobré děti kojit a proč?
Samozřejmě, že žádný podobný konkurz moderní aristokracie nechystá. Dříve tomu však bylo jinak! Kupříkladu do konkurzu na kojnou potomka půvabné habsburské arcivévodkyně Marie Luisy a Napoleona I. Bonaparte se údajně přihlásilo 1200 žen!
Nakonec byly vybrány dvě. Kritéria byla přísná, posuzujících lékařů bylo v nejužším kole údajně pět. Hlavní kojná byla krásná, dvaceti tříletá maminka čtyřměsíčního chlapečka, toho dokonce nějaký čas kojila spolu s princátkem!
Ve starověku i středověku byli pochopitelně největšími odborníky na kojení muži. Již ve 2. století př. n. l. vypracoval starověký lékař Sóranós z Efezu jakýsi dekret, ve kterém podrobně sepsal seznam kritérií pro správný výběr potencionální kojné.
V dekretu byly popsány nejen fyzické předpoklady (věk, tvar prsů, vzezření, zdraví, minimální počet vlastních odkojených dětí apod.), ale i vzhled kvalitního mléka a morální předpoklady kojné.
Na kojnou byly dále kladeny speciální nároky ohledně stravy i fyzického cvičení. Nicméně dobrá kojná se v dobré rodině mívala obvykle velmi dobře.
Kojnou mělo z mnoha důvodů takřka každé vznešené nemluvně. Urozené Řekyně, Římanky i Egypťanky si nechtěly „ničit“ postavu, ztrácet čas „malichernostmi“ – jednoduše nechtěly a být omezovány ve společenském životě.
Nicméně i ve starověku existovalo na institut kojné více názorových proudů, jedni pro kojení horovali, jiní jej odsuzovali. Mezi jeho odpůrci byli například známý starověký lékař Galénos či sám slavný Aristoteles a dokonce i papež Řehoř Velký!
Faktem je, že život nekojených dětí býval ve starověku krátký; oslí, kozí či kravské mléko, mnohdy podávané přímo ze struků, nemluvňátkům příliš nesvědčilo a obvykle brzy umírala.
Kojení i pohled na institut a povolání kojné podléhaly ve středověku mnoha vlivům. Vztah ke kojení formovaly módní trendy, názory církve, pověry a později i názory lékařů. Kojnou se stávaly ženy a dívky z materiálních důvodů, s rodinou pak obvykle sdílely i obydlí, někdy i několik let jako chůvy či služebné.
Mezi kojnou a jejím svěřencem vzniklo v některých případech silné citové pouto na mnoho let, bohužel často na úkor vlastních dětí.
Kupříkladu již zmíněný Napoleon daroval své kojné Camille, manželce lodníka v Ajacciu, za její služby vinici. Zatímco bohaté dámy, nejprve šlechtičny pak i bohaté měšťansky, rády přenechávaly kojení kojným, mnozí ctnostní vzdělanci pro kojení vlastní matkou naopak horovali.
Mezi nimi například J. A. Komenský, který považoval odstavení novorozence matkou za škodlivé a Bohu odporující. Osvícenský filozof J. J. Rousseau pak zdůrazňoval nejen zdravotní prospěšnost, ale i citové pouto, které si dítě s kojící a pečující matkou vytváří – v tom měl ostatně pravdu a předběhl tak značně dobu.
5. června roku 1924 vydalo Národní shromáždění republiky Československé zákon O částečném zákazu námezdného kojení, v němž se v §1. usneslo, že: „Matka žijícího dítěte, mladšího 4 měsíců, nesmí býti přijata za kojnou a nesmí místa kojné přijmouti, leč by jí byla dána možnost pravidelně kojiti i vlastní dítě.“ O něco dále v paragrafu č. 3 se pak dále dočteme:
„Přestupky tohoto zákona a nařízení, k jeho provedení vydaných, trestá politický (policejní) úřad (administrativní policejní vrchnost) I. stolice pokutou od 100 Kč – 3000 Kč, při nedobytnosti vězením (uzamčením) od jednoho dne do jednoho měsíce.“
Tento přelomový zákon se snažil o ochranu kojných i jejich dětí, neboť kojením si nejedna nemajetná žena vylepšovala svou finanční situaci, obvykle bohužel na úkor zdraví vlastního dítěte.
V noblesní Vídni bývaly dokonce české, respektive moravské, kojné vyhlášené! A nejedna nemajetná mladá maminka si kojením bohatých synků a dcerek vydělávala. Například matka Klementa Gottwalda, prvního komunistického presidenta, bývala mnoho let kojnou ve Vídni. Klementa odložila brzy po narození k tetě a odstěhovala se do Vídně za prací.
A jak je to s kojnými dnes? To víte jistě sami. Znáte snad nějakou?