Našedlé masové hašé, vojensky zelená hrachová kaše, nudle s mákem i segedínský guláš s velkými kousky tlustého bílého masa patřily dlouhá léta mezi stálice nejméně oblíbených jídel školního stravování. Jak jste je z okénka vyfasovali, tak jste je tam i vrátili. Vzpomínáte?
Ani jako dítě jsem nemívala větší problémy s konzumací čehokoliv, co mi přistálo na talíři. Nicméně každý máme své limity, a tak jsem ze školky v kapsičce nosívala rozžvýkané tuhé hovězí maso a někdy i jakési trubičky, které na mě z masa občas vábivě pomrkávaly. V zimním období přibyl i celaskon a vitamín B, které jsme dostávali ve školce po svačině, nějak jsem nebyla schopná je spolknout. Nejhorším mým nočním můrám ale kraloval slizký mléčný škraloup. Někdy se obětoval kamarád Jirka a snědl ho, jindy jsem nad chladnoucím mlékem seděla spolu s dalšími nešťastníky ještě hodinu po svačině, dokud se nad námi neslitovala hodná paní kuchařka a škraloupy nesebrala svým tlustým ukazovákem.
Od škraloupu k hašé
Škola mě osvobodila od škraloupu (ty jsem mívala zase jinde), zato přibyly laskominy vyššího stupně. „TOP blaf“ č. 1 byla jakási našedlá masová kaše, noblesně zvaná „hašé“. Ač jsem byla dítě vcelku nevybíravé, hůře se mi trávily i vařené fazolové lusky v bílé moučnaté omáčce a jakékoliv „podezřelé maso“ (maso, ze kterého koukají trubičky a visí kusy klepavého bílého tuku). Zato jsem patřila k exotům milujícím hrachovou i čočkovou kaši, nudle i škubánky zasypané tunou máku s cukrem a plavoucí v 2 dcl žlutého másla. Speciální stravovací kapitolou byly polévky. Ty milovala moje kamarádka Hanka, která byla ochotná zkonzumovat moji polévku výměnou za její hrachovou kaši, špenát či rozvařené zelí. Hanka snědla i odstátou nahnědlou špenátovku, rajskou s rozvařenou rýží, frankfurtskou s buřtem i jiné neuvěřitelně zahuštěné roztoky. A jak to vypadá ve školních jídelnách nyní?
„Čipni mi guláš, voe“
V současnosti mají děti ve větších jídelnách často na výběr z dvou, někde i tří jídel, jídla si mohou sami vybírat a pomocí speciálních čipů tvořit jídelníček na několik dní dopředu. Nicméně nenechte se mýlit, zapečené těstoviny chodí stále, už několik desetiletí, ruku v ruce výhradně s červenou řepou. Hrachová kaše s jezírkem tuku uprostřed (kdo ví, proč ji vaří, když jí děti nejedí) má za partnera kus čehosi, tvářícího se jako uzené maso. Rýžový nákyp, který většina dnešních dětí již z domova nezná (a nejí), doplňuje švestkový kompot. Podobný osud má i žemlovka s tvarohem a jablky.
Ano, s dětmi a jejich chutěmi to bývá svízelné, jako s mléčným škraloupem, svůj podíl na tom ale mají i zaběhlé kulinářské rituály školních vývařoven.
Malý rozhovor s velkou strávnicí
Pro úplnost informací jsem se rozhodla zeptat své devítileté dcery, jak vidí kuchařské umění jejich školní jídelny ona.
* Emčo, co ti nejvíc chutná ve školní jídelně?
Nejvíc mi chutnají halušky, rajská polévka s takovými malými těstovinkami, bavorské vdolečky a dukátové buchtičky.
* A co v jídelně nikdy nesníš?
Nó, hrachovou kaši, koprovku a zelňačku s velkými kusy buřtů a nudle s mákem a olejem.
* Mákem a olejem?
Jo, na nudle nasypou mák a polejou to olejem. Takovou malou sběračkou, polívají tím i brambory. Jsou pak hrozně mastné, nemám to ráda.
* Co by si v jídelně změnila?
V družině nás nutili dojídat jídlo, to se mi nelíbilo.
*Pamatuješ si ještě, co ti chutnalo a nechutnalo ve školce?
Ve školce mi chutnal chleba s máslem a s normálním sýrem, nechutnala mi drožďová pomazánka a pomazánka s hermelínem. Jó, příšerná byla borůvková pomazánka.
* Borůvková pomazánka? Tu neznám.
Taková fialová sladká pomazánka s kousky borůvek. Vojta po ní blinkal.