[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Africké přísloví říká, že „ke zplození dítěte jsou potřeba dva a na výchovu celá vesnice“. Jenže současná západní společnost je založena na tzv. nukleární rodině – tedy muž, žena a děti. Což představuje velmi omezené možnosti, jak o nově narozené dítě může pečovat více lidí, a tím primárnímu pečovateli ulevit.
„Zejména pro prvorodičku to nezřídka bývá šok. Zpravidla otec zabezpečuje rodinu vyděláváním peněz (a sám sebe tak rozvíjí ve své kariéře či businessu), zatímco matka tráví veškerý čas péčí o dítě – a to ve dne v noci, jelikož unavený živitel rodiny si musí odpočinout. Prarodiče dítěte jsou buď již ve věku, kdy péči o malé dítě absolutně nezvládají, nebo sami chodí do práce. Nebo jsou aktivními důchodci, kteří se po letech dřiny rozhodli užívat si života a na péči o vnoučata mají jen vymezený čas dle toho, jak se jim to hodí,“ popisuje častou situaci současných rodin koučka a mediátorka Helena Theunissen.
Toto je jeden z nejčastějších důvodů, proč se ženy na mateřské dostávají do sociální izolace. Ono tedy už samo slovo „hlídání" je trochu zavádějící. Protože děti obvykle nepotřebují pohlídat, potřebují péči. Potřebují, aby je někdo nakrmil, šel s nimi s kočárkem ven, pohrál si v parku či doma s legem. Potřebují uložit ke spánku, pomoct převléknout, přebalit a spoustu jiných činností, které rodiče dělají 24/7.
„Větu ‚nemám hlídání‘ slýchám snad jako nejčastější důvod toho, proč se žena nemůže věnovat večernímu běhu, poslechu podcastu, schůzce s kamarádkou, zajít si na nehty nebo přemýšlet o pracovním projektu. Případně ‚manžel mi nepohlídá‘. Zásadní je pak ono zájmeno ‚mi‘,“ upozorňuje Helena Theunissen. „Do jaké role se žena tímto staví, si můžete odpovědět sami. Pak je vždy na místě rekapitulovat, kdo jsou rodiče dítěte, jaká k němu mají práva a povinnosti a jak kdo může a chce přispívat k rodinné pohodě.“
Péče o dítě a jeho výchova Vybíráte chůvu? Vyzkoušejte ji, jak by jednala v krizových situacích
Mohlo by se zdát, že přece stát disponuje institucemi, které by s péčí o dítě měly vypomoct. Jenže počítejte s námi: jen letní prázdniny trvají devět týdnů. Pokud máte standardního zaměstnavatele, nabízí vám čtyři (případně pět) týdnů řádné dovolené. A kde jsou jarní, podzimní a vánoční prázdniny, kde všechna ta ředitelská volna? A kde případná společná rodinná dovolená?
Ano, existují různé pobytové a příměstské tábory. Jenže když si spočítáte, že stojí od 4000 do 8000 korun za týden podle druhu, vynásobíte to počtem týdnů a případně i počtem dětí... Na to asi většina z nás úplně nevydělá.
„Ne všichni mají příbuzné na chalupách či peníze na letní tábory, takže rodiče si často svou vlastní dovolenou od práce vyberou právě na péči o potomka. Možná by bylo na místě ptát se v jiných státech, kde se ženy navrací do práce po třech až sedmi měsících – viz třeba USA, Nizozemí nebo Španělsko. Ne vždy o to matky stojí, ale aspoň to mají systémem podpůrné péče umožněno,“ připomíná Helena Theunissen stinnou stránku faktu, že v České republice se ustálila norma péče o dítě do tří let věku a do té doby nemáte na státní hlídací instituci nárok.
„Jaké starosti pak mají matky po návratu do pracovního prostředí, by bylo na samostatný článek. I tyto klientky ke mně přicházejí – s pocitem nízké sebedůvěry, s obavami o schopnosti skloubit rodinný a pracovní život, s otazníky ohledně nemožnosti kariérního růstu a tak dále,“ popisuje případy ze své praxe koučka. Nezřídka se setkává s klientkami, které se v rámci mateřské dovolené dostaly na pokraj vyhoření. Vyhoření na mateřské, říkáte si... Ano. Tzv. burn-out, tedy psychické i fyzické vyčerpání, postihuje nejen manažery nebo pracovníky v pomáhajících profesích, ale velmi ohroženou skupinou jsou právě i matky na mateřské.
Blízcí lidé: Začněte tím, že se zeptáte rodinných příslušníků, přátel nebo sousedů, jestli by vám nebyli ochotni občas pohlídat. Mnohdy je to pro vás pohodlné a děti se cítí lépe s lidmi, které znají. Na oplátku můžete příště vy pohlídat jejich děti, vyřídit nějaké nákupy nebo třeba uvařit oběd.
Profesionální chůvy: Můžete si najmout hlídačky, které mají zkušenosti s péčí o děti. Většinou přes agentury, online platformy nebo třeba na doporučení od ostatních rodičů. Ceny se pohybují různě podle toho, jaké nároky na chůvu máte. Ale toto řešení obecně patří k těm nákladnějším.
Centra, kluby a organizace: Dětské kluby, komunitní centra, ale i církevní organizace mohou nabízet programy hlídání dětí. Zatímco vašim dětem bude ubíhat čas u aktivit, vy si můžete na chvíli udělat volno.
Skupiny rodičů: V některých místních komunitách či on-line fórech fungují skupiny rodičů, které si navzájem pomáhají s hlídáním dětí. To obvykle probíhá na základě reciprocity, přičemž nemusí jít pouze o vzájemnou výpomoc s dětmi, ale třeba o odvoz, bábovku a podobné bartrování.
Úplně nový rozměr pak někdy představuje pojem „hlídání dětí“ při situacích, kdy se jeden z páru stal finančně závislým na druhém partnerovi. Třeba v rámci tzv. mateřské dovolené. „Žena se dostává finančně na úroveň brigádnice ze střední školy, i když její příjmy mohly v letech minulých dosahovat vysokých částek. Jedna z klientek se mi svěřila, že se jí partner v rámci mateřské rozhodl na chod domácnosti a dítě nepřispívat, jelikož si na mateřství prý ‚měla šetřit‘, a nyní jí tak musí vystačit prostředky od státu,“ vzpomíná Helena Theunissen.
Dalším krizovým momentem může být i rozchod rodičovského páru. Situace je zvlášť napjatá, pokud jeden z páru byl primární pečovatel a druhý primární zabezpečovatel. Ten druhý pak někdy mívá za to, že tomu, kdo „pouze hlídal děti“, nenáleží ze společného jmění manželů tolik jako jemu, který trvale zajišťoval rodinu. Soudní bitvy v těchto případech bývají velmi těžké, výlučná péče se vyměňuje za majetek, jako by děti byly něco, co se dá penězi vyvážit. Advokáti by mohli vyprávět...
Existuje vůbec nějaká prevence, jak z tohoto (ne)hlídacího kolečka se vším negativním, co se v něm roztáčí, ven? Koučka Helena Theunissen dává za příklad praxi, která začíná být běžná v západních státech: před založením rodiny si partneři za přítomnosti párového terapeuta či vztahového kouče vyjasňují, jak vnímají své role při případném rodičovství, jakou hodnotu a váhu má přínos péče od jednoho a zabezpečení od druhého.
Hlídání dětí totiž není žádný ležérní dozor, ale celodenní náročná péče o to nejdražší, čeho se nám v životě dostalo a co nám do života přináší také tolik radosti a lásky. Abychom si rodičovství mohli naplno užít, je třeba se dohodnout na pravidlech spolupráce v nejbližší rodině a mezi partnery a také na uvědomění si hodnot, jaké každý z rodičů v péči o dítě a rodinnou pohodu přináší.
„Páry by si proto měly promyslet, jak si budou navzájem vypomáhat, jak budou žádat o pomoc a jak si budou vycházet vstříc. Jak umožní jednomu či druhému osobní i kariérní růst, i když možnosti při péči o dítě budou značně, byť obvykle dočasně omezené. A také to, jak plánují rozdělit náklady na rodičovství, případně i to, jak se bude pohlížet na v rámci manželství vznikající majetek, který jeden péčí o dítě umožnil a o který se druhý skutečně fyzicky zasloužil,“ doporučuje koučka.
1. Zkušenosti a reference: Ptejte se potenciálních hlídačů na jejich zkušenosti s péčí o děti. Zajímejte se, jak dlouho s ní mají zkušenosti a jaké věkové skupiny dětí měli na starosti. Požádejte také o reference od rodičů, pro které pracovali.
2. Spolehlivost: Chůva by měla být spolehlivá a dodržovat domluvené termíny. Ptejte se na její časový rozvrh (dostupnost) a flexibilitu.
3. Bezpečnost: Prověřte, zda má nějaké zkušenosti s první pomocí a základními zdravotnickými postupy. Zeptejte se, jak by postupovala v případě nouze nebo nečekané situace.
4. Komunikace: Je nutné, aby s vámi byla chůva schopná otevřeně mluvit o průběhu dne vašich dětí, jejich potřebách a případných problémech.
5. Chemie s dětmi: Při prvním setkání sledujte, jak se chůva k vašim dětem chová. Je důležité, aby měla přirozenou schopnost komunikovat a vytvářet si s dětmi pozitivní vztah.
6. Chemie s vámi: Klíčová je zejména důvěra. Máte-li někomu, byť je to jen na krátký čas, svěřit své dítě, musíte mít pocit, že mu můžete plně důvěřovat a že se vaše děti budou cítit v bezpečí.
7. Dodržování pravidel: Seznamte chůvu s hlavními pravidly a rutinami, které s dětmi dodržujete, a sledujte, jak na ně reaguje. Je důležité, aby byla ochotna vaše zvyklosti respektovat.
8. Pozor na elektroniku: Otevřeně se ptejte, jaký má chůva postoj k používání sociálních médií a elektroniky během péče o děti. Ujistěte se, že bude dávat přednost aktivitám s dětmi před telefonem.
9. Délka péče: Diskutujte o tom, jestli hledáte pravidelnou dlouhodobou péči, nebo jen občasné hlídání. Jsou chůvy, které upřednostňují jedno, nebo druhé.
10. Schůzky: Určitě si dávejte s potenciálními hlídači osobní schůzky, během kterých si můžete popovídat a lépe je poznat. To vám umožní získat lepší představu o jejich osobnosti a schopnostech. Tuto část neuspěchejte.