[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jedna z dávných dceřiných školkových kamarádek, říkejme jí třeba Majka, s oblibou smrkávala do trika, a pozor, ne do rukávu, ale do středu trika v místech, kde obvykle bývají veselé barevné obrázky. Milá Majka pak mívala na bříšku obrazec, který připomínal řádění šnečí rodiny – „brrrr“. Do stejného místa si pak utírala špinavé ručky, obličej… pozdě odpoledne už bývalo dílo dokonáno. Když moje šikovná slečna předvedla doma náznak čehosi podobného – chtěla si trikem otřít špinavou pusu po obědě – zakvílela jsem hrůzou.
Popravdě, nejspíš tak hrůzostrašně, že dcerka něco podobného udělala poprvé a naposledy. Když jsme obě vychladly, v klidu jsme si o podobných aktivitách popovídaly. Mé zlatíčko pak samozřejmě chtělo předvést svou erudici v dané problematice, a tak se rozpovídalo o tom, jak Pepíček při svačině kloktá mlékem, jak si Anička během odpoledního spaní mlaskavě pochutnává na obsahu svého maličkého nosíku a kamarád Adámek cucá roh polštáře nebo peřiny.
Zatímco si některé podobné aktivity naše děti zkrátka přinesou na svět; kupříkladu oblíbené dolování v nosních dírkách provozují i mnozí primáti, jiné jednoduše odkoukávají doma. Buď od sourozenců, anebo dokonce od rodičů! Ne že by Majky tatínek posmrkával do své růžové manažerské košile a nos si utíral do klopy saka, ale po společně stráveném rodinném víkendu, jsem pochopila, že triko hraje v jeho hygienických návycích naprosto nezastupitelnou roli – ráno do něj utře umytý obličej, po volejbale zpocené čelo, po umytí nádobí mokré ruce. Majka pak tyto „pěkné zvyky“ nejen převzala, ale navíc nápaditě obohatila.
Zatímco Majce její sympatická maminka (má kamarádka) její multifunkční úbor každý večer svlékla a dala do pračky, po školkách pobíhají i takový rošťáčci, u nichž rodiče jejich „libůstky“ naprosto neřeší. A tak se může stát, že doma neustále řešíte věrné přátelství vašeho dítka s malým roztomilým individuem, které je vzhledem ke svým prapodivným zálibám postrachem školky.
Jenže se opakovaně dovídáte, že je s ním obrovská legrace a zvláště vaše dítko si ho velmi oblíbilo! Co na tom, že vždy když vyzvedáváte své dítko ze školky, se na vás toto „sladké stvořeníčko“ vrhá s bodrým „ahóóój tetó“, rýma mu teče z nosíku rovnou do pusy, co nepobere pusa, vsákne triko a snad nikdy nemyté ručky vás vášnivě hladí po vlasech. Doma se pak dovíte, že při obědě dělal velké legrace, kupříkladu plival polívku Oldovi do čaje a pak vaší sladké holčičce úžasně umyl talíř (vylízal ho) a ona mu za to dala jednu švestku z kompotu.
Jsou takové libůstky důvodem k tomu, abyste své ukázněné a běžným způsobem čistotné dítko od přátelství s malým šmudlou odrazovali?
Já to neudělala, dcerka se holt musela naučit nenapodobovat každou lumpárnu, kterou kolem sebe uvidí, a z Majky nakonec vyrostla docela fajn holka. (Do trika už nyní rozhodně nesmrká.)