Maminka.czČasopis Maminka

Hodnocení dětí ve škole: Slovně nebo známkou?

Jaroslava Simonová 26.  6.  2014
Hodnocení dětí ve škole: Slovně nebo známkou?
Školní hodnocení je důležitou a nepostradatelnou součástí vyučovacího procesu. Učitel má k dispozici širokou škálu prostředků a právě hodnocení žáků patří mezi velmi účinné. Ve školní praxi existují dva základní typy – známkování a slovní hodnocení. Které z nich je účinnější?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Během postupného vývoje školství se uplatňovaly různé formy vyjadřování výsledků. První zmínku o hodnocení žáků najdeme již ve starověku a následně v jezuitských školách. Jednalo se o tzv. lokace, což byla místa ve třídě určená žákům podle jejich učebních výsledků. Sympatie projevoval učitel žákům tím, že je posadil do předních lavic a opačně. Běžné také bývaly tělesné tresty, které jsou v dnešní praxi nepřípustné a zakázané. Dalším způsobem hodnocení bývaly tzv. „signy“ (symboly a různá znamení), které žáci nosili (např. špatní žáci nosili „oslí uši“). Od 16. století bylo toto hodnocení postupně nahrazováno známkami. Jeho kodifikace u nás proběhla koncem 18. století, první kritiky se objevují počátkem 20. století. Přesto je však tento způsob hodnocení dodnes využíván nejvíce.

Souboj hodnocení

Klasifikace a slovní hodnocení jsou velmi často stavěny proti sobě, jako by se navzájem vylučovaly. Přitom jejich kombinace je v praxi mnohem užitečnější než diskuse, zda je lepší to, či ono. Tyto tendence se objevují od počátku 90. let 20. století spolu s přeměnou školského systému. Mnozí učitelé a psychologové začínají odmítat známkování a podle zahraničních příkladů prosazují alternativní školství, které používá obsáhlejší slovní hodnocení.

Hlavními argumenty proti známkování byly úzkost a strach ze školy, psychické napětí žáků a vytváření negativních postojů ke škole i k sobě samým. Uvedené důvody není možno brát na lehkou váhu, ale stojí za zamyšlení, zda je to skutečně způsobeno číselným vyjádřením výkonu žáka. Řekla bych, že mnohem pádnějším důvodem pro takovéto reakce žáků je, jak se známky v dnešní škole používají. Velice často je totiž známka zneužívána jako prostředek dosažení kázně nebo jako trest. Mnozí z psychologů, pedagogů i rodičů by klasifikaci nejraději zrušili úplně a nahradili by ji slovním hodnocením.

Slovní hodnocení je přese všechno jen jednou z možných forem hodnocení a velice snadno se může stát nástrojem kritiky, nebo naopak přílišné chvály. Z tohoto důvodu není dobré odsuzovat ani jednu z obou těchto možností.

Mohlo by vás zajímat: 20 nápadů, čím odměnit děti za vysvědčení

Co a proč vlastně hodnotit

V procesu učení má hodnocení různé úrovně – od posouzení jednotlivého výkonu až po zhodnocení za delší časové období.
Mělo by být pojato i jako dialog. Kdo se učí, potřebuje se o tom také poradit a hodnocení má být pro žáka i učitele přece zpětnou vazbou na zvládnuté učivo. Pouhé konstatování „to je dobře/to je špatně“ proces učení příliš nepodporuje. Při hodnocení činností dětí je potřeba dodržovat určité zásady:

  • Učitel by měl mít v první řadě stanovena kritéria, podle kterých bude žáky hodnotit. S těmito kritérii by měl seznámit i své žáky, aby věděli, za co, proč a jakým způsobem bude jejich práce posuzována. Kritéria by pak učitel již neměl bez vědomí žáků měnit.
  • Do hodnocení by mělo být zapojeno i hodnocení učení se (samotného procesu) a „k učení“, tedy hodnocení, jež pomáhá učení. Mnoho učitelů zůstává na první úrovni hodnocení a pouze okrajově se dostanou k hodnocení učení jako procesu.

To však v sobě zahrnuje všechny výše zmíněné roviny. Nejde o pouhé konstatování, že se někde stala chyba, ale musíme najít příčinu této chyby a rovněž navrhnout její řešení. Hodnocení by také mělo plnit funkci motivační.

Proto je výborné oba způsoby navzájem kombinovat a nejlépe je propojit ještě s dalšími způsoby hodnocení. Další problém představuje to, že se děti ve škole hodnotí stále, za všech okolností, což vůbec není potřeba. A pokud si učitel náhodou dovolí nějakou známku nebo pochvalu nezapsat, je oheň na střeše. Zaměřme se tedy na každý způsob hodnocení zvlášť.

Klasifikace

Zná ji většina našich dětí – pokud tedy nenavštěvují školu, kde už se na prvním stupni používá výhradně slovní hodnocení.
Klasifi kace je formou kvantitativního hodnocení vyjádřeného známkou 1–5. Tento způsob hodnocení je v našich školách doposud nejpoužívanější a nejvíce zažitý. Je však velice těžké, ba dokonce nemožné obsáhnout pomocí jedné známky celkovou motivaci žáka, jeho vyjadřovací schopnosti, zájmy, chování, pracovní a morální návyky, vztah k předmětu, učení atd.

Tento problém způsobuje statičnost známky, protože proces učení a vyučování je sám o sobě dynamický. Samotné známky pouze vyjadřují rozsah žákova výkonu v určitém časovém okamžiku nebo období. Nespornou výhodou známek ale zůstává, že jsou jednoduchým, rychlým a srozumitelným prostředkem komunikace, kdy učitel i žák ihned vědí, jak si dítě stojí v porovnání s ostatními. Problém nastává, když jsou podle známek utvářeny sociální vazby.

Slovní hodnocení

To se oproti klasifi kaci nezaměřuje pouze na získané vědomosti, ale na celkový proces učení a zahrnuje v sobě vše, co pouhou známkou obsáhnout nelze. Nestresuje žáka, klade důraz na pozitivní výsledky a motivuje k lepším výkonům. Odpadá rovněž stresující „škatulkování“ na výborné a slabší žáky. Děti i rodiče pak ze slovního hodnocení mnohem lépe poznají, co přesně jejich dítěti jde, v čem musí přidat, na co se zaměřit, a snáze se tak přiblíží žákovým individuálním potřebám.

Ani slovní hodnocení však nemá pouze samé klady. Může při něm totiž docházet k podobným chybám jako u klasifi kace, nehledě na to, že mnoho učitelů slovní hodnocení vůbec neumí správně psát. Slovní hodnocení nevytváří možnost porovnávat výkony žáků mezi sebou. Je pro učitele značně časově a administrativně náročné. Pokud učitel správně nepochopí smysl slovního hodnocení, může se stát, že dítěti znechutí další studium, či ho od něj dokonce odradí.

Kombinujme, ale dodržujme pravidla

Jak tedy odpovědět na takřka hamletovskou otázku „Známka, nebo slovní hodnocení“? Určitě ne jednoznačně. Významnou úlohu hraje hodně faktorů včetně počtu žáků, schopnosti učitele diagnostikovat žáky a přistupovat k nim individuálně.
Učitel by měl jednotlivé formy hodnocení navzájem kombinovat a využívat jejich pozitivních stránek ve prospěch optimálního rozvoje každého žáka.

(Článek vyšel v časopise Maminka 6/2014)


A jaké hodnocení preferujete vy?

Témata: Děti, Časopis Maminka, Základní škola, Tělesné tresty, TSH, Hodnocení, Psychické napětí, Slovní hodnocení, Individuální potřeba, Hod, Škatulkování