[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Podle odborníků je situace jasná. Každý muž chce syna – jednoduše proto, že toto přání má v genech již odpradávna. Potřebuje někoho, kdo po něm na stará kolena převezme štafetu a ujme se role živitele a ochranitele rodiny. Ale ve skutečnosti? Touží po dceři. Po konečně dokonalé ženě, kterou vychová tak, jak by možná chtěl, aby se chovala jeho manželka či matka. Po někom, pro koho (až na výjimku v období puberty) bude nedostižným vzorem a partnerem. Jak je tomu u vás?
„Musím se smát, když si dnes vzpomenu na rady svého otce (má tři syny), jakými zahrnoval mou partnerku v období těhotenství. Někde si nastudoval, co by měla žena jíst, aby porodila zaručeně kluka a jaksi mu nedocházelo, že v pátém měsíci na pohlaví zřejmě už nic nezmění. Děsil se toho, že budeme mít druhou dceru a neustále mě litoval, že bych to měl těžké. Jednou mou ženu dokonce vytočil k nepříčetnosti, protože jí u jídla řekl, že ,defekt‘ v podobě samých dcer v jejich rodině nikdy nebyl, takže onen vadný gen musela do rodiny donést ona. Těžko to vydýchávala. Můj otec je vysokoškolák a pragmatik, ale svou druhou vnučku oplakal, jako by se jednalo o kdovíjaké neštěstí,“ vzpomíná na nelehké chvíle svého života Kamil (41).
„Po třech letech od porodu druhé dcery jsme se s manželkou rozhodli, že si to ještě jednou zopakujeme. Když jsme šťastnou novinu oznámili rodině, zachoval se pro změnu jako blázen můj tchán. Když nám gratuloval a ptal se, jestli kluk tentokrát vyjde, řekl jsem, že s ohledem na náš věk je nám pohlaví úplně jedno, s ohledem na výbavičku po holkách a vybrané jméno bychom dali přednost holčičce, skoro zařval, abych se nerouhal. Kluk se nám nakonec zadařil, ale upřímně řečeno, spíš se drží u maminky a za mnou ,se táhnou‘ holky. Jsou to skvělé parťačky a je s nimi ohromná legrace. Vyrážíme na kolech, jezdíme na motokárách. Vlastně mě nenapadá jediná věc, kterou bych s nimi dělat nemohl. Celé takové to chlapáctví v touze zplodit syna považuji dávno za přežité.
Role matek v životě dcer je poměrně daná. Mají je připravit na život a ukázat, jak se má chovat správná žena. Jenže jaká je úloha otce? U syna je to jasné, měl by ho naučit klasickým chlapským vlastnostem, nevychovat z něj usmrkánka. Jenže jak přistupovat k holčičkám? Přece jen chuť hrát s ní fotbal, občas ji zavést do hospody nebo s ní celý den prosedět u Playstationu se může setkat s nepochopením. U dcer, ale především u matek. Psycholog Zdeněk Matějček prohlásil, že to nejlepší, co může muž pro svou dceru udělat, je učinit šťastnou její matku. A to platí dodnes.
To, jak se budete před zraky svých malých žen chovat ke své partnerce, povede totiž k tomu, že stejného partnera, jakým jste byl vy své ženě, bude si i ona hledat pro sebe. Tátové jsou navíc prvním objektem opačného pohlaví, na kterém si malé dcery testují své ženské zbraně. „Tatínku, to já bych nechtěla,“ prosí o výjimku ze standardního postupu a kroutí při své prosbě legračně očima. S vámi jako s prvními budou poprvé koketovat, vaše žena dříve nebo později z jejich úst uslyší onu památnou větu: „Já si ale nevezmu Pepíčka, já si vezmu tátu.“ Na vás se naučí, že muži nemají ženské slzy rádi, vy budete tím, před kým se bude nakrucovat v nových šatičkách a čekat pochvalu.
Jako tatínek dcery sbíráte další nesporné body, i když to nejspíš ani nevíte. Malé děti tráví většinu času s matkou, která se tak nemůže soustředit jen sama na sebe. Během dne musí obstarat nejen domácnost, ale i povinnosti pro potomka, a jestli zbude nějaký čas na zábavu, stane se to skoro zázrakem. Jenže vy? Přijdete z práce, chodem domácnosti se (ruku na srdce) moc nezatěžujete, takže jste ochoten bavit se a vyzkoušet každou špatnost, kterou vaše princeznička navrhne. Kdo by taky jejím prosbám odolal? Když tu další pohádku tolik chce a bez pudinku nepůjde spát, proč jí „to“ nedopřát... Zvlášť když vám potom do krku zašeptá, že vás má „toooolik“ ráda. Opačným problémem je, když se otec vrátí unavený z práce, schová se za noviny a dá tím všem najevo, že je momentálně i mentálně nedostupný. Otec v roli cizince je tím nejhorším řešením, které může malou holčičku potkat.
Otec je vždy dcerami vnímán jako ochranitel. Dospělé ženy na svého otce vzpomínají až na výjimky v dobrém, považují ho za čestného a spolehlivého člověka. Považují jej za ideál, a tak je to správné. Táta by měl dceři poskytovat jistotu, nabízet jí pomoc i jistý, místy až nekritický obdiv. Vždyť svět je poměrně zlé místo, tak aspoň na tátu ať se mohou dcery vždycky spolehnout. Správný táta za svou podporu nic nežádá. A jedině tak může dceru připravit na budoucí vztahy s muži. Jedině takto vychovaná holka nemá potřebu se partnerům podbízet, ale dokáže s nimi vést vyrovnaný zápas. Takže se staňte skálou v pozadí, trpělivě podporující, ale čekající s otevřenou náručí a radou, kterou poskytnete na vyžádání, nikoli s úvodním proslovem na téma: „Já jsem ti to říkal.“ Dejte si ale pozor! Pokud to se svou kladnou rolí přeženete, může si vás vaše dcera postavit na piedestal, ze kterého vás žádný Tonda sice nikdy neshodí, ale ani vy se své dcery do konce života „nezbavíte“, v lepším případě budete přihlížet, jak se plácá od jednoho nepovedeného vztahu ke druhému.
Psychologové upozorňují, že vztahy mezi lidmi se mění, takže i vy byste měl být připravený na to, že se na vás dcera začne čas od času dívat jinou optikou. Do sedmi let jste pro ni hvězdou při dětských hrách, nevadí vám její roztrhané kalhoty a navíc máte dobrodružnějšího ducha než maminka, takže jednoznačně vedete. Užívejte si to, tolik nekritické lásky se vám už jindy v životě nedostane. Do jedenácti let vás považuje za autoritu, která se sice musí beze zbytku poslouchat, ale která nenařizuje zbytečně a jen proto, aby komandovala. Proto si své požadavky pečlivě formulujte v hlavě dřív, než je vyslovíte nahlas. Dokážete-li své důvody jasně formulovat, máte opět z poloviny vyhráno. Kolem dvanáctého roku jste pro ni vůdcem a vzorem, který ji sice občas otravuje, ale dá se to snést, zatím totiž ještě převažuje zábava. Sledovat vás ale najednou budou mírně nedůvěřivé, občas podezřívavé oči a vy zjistíte, že se musíte snažit, abyste nepřišel o pracně získané první místo. V pubertě se snažte změnit v taktně přihlížejícího důvěrníka. Nabídněte jí své ucho, ale netahejte z ní důvěrnosti za každou cenu. Nechte svou dceru, aby si k vám cestu našla sama. Od patnácti let nahoru byste měl respektovat míru jejího soukromí, ale zároveň jí dát najevo, že jste tu a vždycky budete pro ni.
S kluky je snazší pořízení. Je to stejný živočišný druh jako vy, nejspíš si s nimi moc o citech nepopovídáte, koneckonců víte, že na podobné věci má váš synek maminku. Ale i pro něj byste měl být připraven obětovat cokoli. Jak chcete, aby se v životě jednou prosazoval? Vychováte ho jako muže vládce, který se o domácnost nestará, je tím, kdo do poslední koruny zabezpečí svou rodinu, ale očekává za to také náležitý obdiv a servis? Nebo budete působit jako frustrovaný jedinec, kterého pohání zloba, negativní přístup k životu a staré křivdy. To opravdu chcete? Jestliže se budete tvářit, že za všechno může někdo jiný, vyroste z vašeho syna pasivní jedinec, který bude trpně čekat na to, co mu přinese další den. A jestli na svou funkci v rodině kvůli byznysu, pivu s kamarády nebo fotbalu rezignujete úplně, váš syn ani nebude jevit touhu poznat vás hlouběji. Bude se k vám chovat zdvořile jako k cizinci, ale s hlubšími city nepočítejte. Svému synovi byste měl být neustále nablízku. Odmalička si musí zvykat na váš hlas a vědět, že jste tu pro něj. Nečekejte, až ho budete moci v pubertě vzít na derby Sparta–Slavia, mohlo by být pozdě.
Zapomeňte na pravidla, kterými se možná řídili vaši otcové. Sbírku motýlů nebo známek přece nemusíte odkázat pouze synovi. Stejně dobře se o vaši životní náplň může postarat dcera. Rodného příjmení se dnes také vzdávat nemusí, a bude-li dostatečně výmluvná, možná jednou svého partnera přesvědčí, aby si on vzal jméno její. Dcery vnášejí do života otců radost. Omlazují je, svými drobnými krůčky z nich až na výjimky vychovávají citlivější lidské bytosti a civilizují některé chlapské návyky lépe než manželka. Takže jestli to zkoušíte poněkolikáté a pořád je to holčička, buďte úplně v klidu a nenechte se rozhodit štiplavými poznámkami kolegů, kteří vám předhazují, že to v posteli asi moc neumíte. Uzemnit je můžete třeba tím, že kanadští vědci zjistili, že se dcery rodí geneticky hezkým rodičům.