[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Přestože mám doma už maturantku, dodnes vzpomínám, jak mě bavilo kupovat první hračky. Měkké muchlací usínáčky, hlaďounké plyšáky, všechno v jemných pastelových barvách. Ostatně nedávno jsem ještě torza některých objevila u dcery v posteli, dodneška s nimi usíná, asi ji uklidňují, když se stresuje ze školy.
Právě i k tomu hračky slouží: rozvíjejí, zklidňují, jsou stále při ruce jako věrní parťáci, provázejí vašeho potomka řadu let. Vybírejte je proto zodpovědně, stanou se součástí vašeho života, budete je neustále převážet, hledat pod postelí.
Určitě dostanete od někoho z příbuzných hračky ještě před porodem, ale do chvíle, kdy miminko neotevře pěstičky, což je kolem osmého týdne, a nezačne si s nimi hrát, hračku nepotřebuje. Ovšem jako objekt pro zaostření zraku je závěsná hračka (kolotoč) k nezaplacení. Nejlépe z různých materiálů, barev i vzorů a vydávající jemné zvuky.
Kolem dvou až tří měsíců začněte hračky do ručiček vkládat. Na řadu přicházejí chrastítka a kousátka. Zvuk přitáhne pozornost miminka k tomu, co dělají ruce, a dřív se u něj propojí spojení ruka a oči. Ve třech měsících už dítě potřebuje akci, tedy objekty, do nichž se dá bouchat, strkat a dají se mačkat. Miminko vyžaduje zpětnou vazbu: když něco udělám, něco se stane. Bambulka zavěšená nad hlavičkou vyvolává gejzír energie: bouchnutím ji rozhoupat, to je to pravé dobrodružství.
Kolem čtvrtého měsíce dítě sice stále radostně bouchá, ale daleko radši už na předměty sahá, poměřuje vzdálenost. Tu sice zkoumá s „vážným a zodpovědným“ výrazem, často ji ale nedokáže odhadnout.
Zavěšené objekty už nejsou vhodné, dítě je rozmrzelé, když mu hračka utíká. Potřebuje ji držet a ovládat. Rozhodně mu dopřejte hrazdičku s řadou objektů různých tvarů (na dece, připevněnou na kočárek či postýlku, ale v dosahu rukou). Nejlepší trénink je, když mají jednotlivé části různou strukturu (hrubá látka, hladký plast, vlna, papír), šustí, cinkají, hrají jednoduché melodie... Dítě si trénuje dotýkání a uchopování o to raději.
I pevné hračky už lákají, různé kostičky, kroužky... Neusnadňujte potomkovi objevování a nedávejte mu hračky a předměty do ruky. Potřebuje si cvičit koordinaci ruka oči, nechce od vás pomoct.
Hračky a předměty, které vaše dítě používá, musejí být z nerozbitných materiálů, zdravotně nezávadných, nejlépe atestované, bez malých oddělitelných částic, bez hran a ostrých spojů. Měly by být dobře omyvatelné (pratelné), rozhodně odpovídající věku (doporučený věk a atest jsou uvedeny na obalu). Sledujte seznam těch závadných na www.coi.cz
Kolem půl roku už si dítě nekontroluje ruce, dokáže sáhnout na vytipovaný objekt a zachytit ho. To je další velký pokrok. Otevřenou dlaní se přiblíží na dotyk a sevře nebo rozpaží paže, velkého měkkého medvěda obejme a přitáhne silou na tělo.
Čím zajímavější hračky, tvary a objekty nabídnete, tím rychleji dokáže ovládat ruce. Děti se obecně rády učí a vyžadují hodně tréninku. Pozor na volně ležící nebezpečné věci. V pusince končí naprostá většina předmětů (jak zajímavé místo na zkoumání), maminky mají zkušenosti s nálezem sirek, nůžek, tužkové baterie, stejně jako hlíny z květináče, kočičí podestýlky nebo sucharu.
Když dítě už pevně sedí, a dokonce leze, hry nabírají na pestrosti a obrátkách. Složené kostky se rozletí jedním plácnutím po místnosti, ale přibývá i „tvůrčích“ činností, tedy pokusů o čárání, přelévání vody, přesýpání písku, tahání kačenky za provázek, ukazování prstem na čtyřnohého kamaráda nebo vztekle na hračku, která není v dosahu.
Děti milují skládání (nebo spíš boření) kostek, navlékání kroužků a dalších tvarů na tyčky, tahací hračky. Vůbec „akční hračky“, jako jsou auta, vozíky, balonky, prostě vše, co se hýbe. A pak jsou tu skrýše. Nikdy se neomrzí hra, kdy si vaše děťátko skrývá obličejík pod plenku a zase vykukuje. Donekonečna tentýž pohyb a kolik smíchu vyvolává!
V posledních třech měsících prvního roku se výrazně zlepšuje jemná motorika: váš šikula začne předměty uchopovat ukazováčkem a palcem jako pinzetou. Také už sebere daleko menší objekty než dřív. Víc zabrat mu dá opačný proces: uvolnění úchopu. Jeho úmyslem nebývá nevydat vám hračku nebo kus suchého rohlíku, prostě nedokáže ještě koordinovaně rozevřít prsty.
Pomůžete mu tím, že podložíte jeho ruku svou dlaní. Jakmile odhalí mechanismus, jak pouštět věci, bude to zkoušet se vším a kdykoli. I celé týdny pak můžete sbírat hračky vyhozené z postýlky, jídlo vysypané ze stoličky. Kolem roku dokáže dítě složit kostky do krabice, bouchat do bubínku (zvlášť babičky bývají vynalézavé a rády kupují hlasité hrací dárky), obracet stránky leporela.
Zdánlivě bezpečný předmět plný poznání, jakým je knížka či leporelo, může být velmi nebezpečnou zbraní v rukou aktivního miminka. Dodnes si pamatuju, jak jsem dostala růžkem knihy pod oko, když syn nadšeně sledoval slůně, a týden jsem chodila s monoklem. Kromě toho můžete potomkovi nabízet i věci denní potřeby (hrnce s pokličkou, vařečky...). A večer či k odpolednímu odpočinku vybavte postýlku řadou usínáčků, muchláčků, které vašeho akčního hrdinu zklidní, rozněžní a spolehlivě uspí.