[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Umělé granáty, plastové bajonety, dlouhé nože se zubatým ostřím i útočné samopaly – to vše a mnohé další napodobeniny skutečných zbraní, které nejsou určeny k ničemu jinému než k zabíjení druhých lidí, najdeme tak trochu paradoxně prakticky v každém hračkářství. A obvykle nejde o žádné „regálové ležáky“! Mordhračky jsou oblíbené a mají stále mnoho svých kupců. Mohou tyto v určitých ohledech poněkud kontroversní hračky dětem nějak ublížit?
„Podobně jako u počítačových her jsou vědecké výzkumy na toto téma nejednoznačné. Může tomu tak být a nemusí…“ tvrdí kupříkladu známý německý psycholog Siegfried Brockert. „Skvělé! Od čeho ty odborníky tedy máme?“ říkáte si…
Odborníci zkrátka nikdy nebudou vědět všechno, a kde selhávají výzkumy, dostává se ke slovu zdravý selský rozum. Ten se možná odrazí od skutečnosti, již nelze popřít; a to že tyto hračky jsou již celá desetiletí, ba staletí přitažlivé a děti, častěji pak kluci, si s nimi zkrátka rádi hrají a hrát budou. Siegfried Brockert v těchto souvislostech vysvětluje: „Děti jsou především fascinovány svou vlastní mocí – i když je to jen ve fantazii.“, což bývá dětem i dospělým naprosto přirozené a nijak patologické.
Pozitivní aspekt „agresivní“ hračky
„Bude-li povolena agresivní hračka, lze se na to dívat pozitivně; jako součást výchovy k mírumilovnosti. Pouze dítěti, které s nějakou hračkovou zbraní mířit na jiné, můžeme na praktickém příkladu vysvětlit, že to není dobré mířit na lidi.“ tvrdí psycholog Brockert, což zní ve své podstatě velmi logicky. Mnohem lépe si totiž ukládáme věci, které skutečně prožijeme, a to ať již jsme děti anebo dospělí. To, co pouze slyšíme, často zapomeneme. Navíc je dobré, když si jisté období – potřebu „válečných a bojových her a hraní – děti odbydou ve věku, který k tomu patří. „Když dětem nejsou tyto hry dovoleny, může vzniknout deficit a potřena hrát je později; čím je dítě starší, tím spíše má přístup nejen ke kovbojské výstroji z hračkářství, nýbrž i k nebezpečnějším věcem.“ varuje psycholog.
Někteří rodiče mohu mít pochopitelně velice pádné či velmi osobní důvody, proč hračky s válečnou tématikou svým dětem nepořídí. V některých případech pak mohou své potomky dostat do nepříjemné situace, kdy budou v určitém smyslu vyčleněni z kolektivu a z některých her. Děti by v takovém případě měly velmi dobře chápat a přijímat důvody, proč žádné bojové hračky nemají. Navíc by toto vyčlenění nemělo být dalším vyčleněním v dlouhé řadě. Dítě by pak zcela logicky bylo vrstevníky bráno jako podivín, z podivínské rodiny. A takové děti to nemívají lehké…