Hravá čočka je moje druhé dítě, říká maminka a manažerka dětského bistra Tereza Vlasáková Březovská

S Terezou se potkáváme ve zbrusu novém dětském bistru Hravá čočka, které vzniklo hned vedle populární restaurace Kamera, na pražském Barrandově. Vše je zde zaostřeno na děti, proto také ono kouzelné české slovo Čočka, které může mít mnoho významů. A pro Terezu taky má. Hravá čočka je její splněný sen, po letech v gastronomii přišla s vlastním konceptem, zaměřeným na děti, pro děti, pro rodiče, prostě tak, aby se u ní všichni cítili tak dobře, jak si ona přeje se cítit, když někam jde se svým synem Vincíkem. Čočka je hravá, pestrá, chutná, vtipná a nespoutaná konvenční zábavou i gastronomií.

Do šedi barrandovských paneláků chce vdechnout svěží vítr současnosti. Naplnit očekávání mladých rodičů, zvyklých na letenské podniky, a jejich ratolestí na dobře strávený čas.

Nejde se nezeptat, vařila jste ráda jako malá?

A víte, že ani ne? Ale od malička jsem si z písku stavěla hotely. Ne hrady, ale rovnou hotely. A hrála si na to, že organizuji jejich provoz. Od malička jsem měla vůli, a když hotely spadly, postavila jsem je znovu a znovu. Zakousla jsem se a makala. A to platilo i v dalších věcech. Posouvala jsem své vlastní hranice a naučila se, že vůle a píle je mnohdy víc než jen talent.

Takže hotely z písku stojí za vaším rozhodnutím studovat na vysoké škole hotelové? 

Tak takhle bych to asi neřekla. (Smích). Popravdě jsem v té době ani moc nevěděla, co chci dělat. Lákal mne spíš marketing, který jsem na konec také vystudovala. Líbila se mi ta pestrost. Hotelnictví je komplexní obor, který kromě gastro sekce zahrnuje management, ekonomii i zmíněný marketing. Když nad tím tak přemýšlím, tak se vše prolíná. Včetně psychologie, která mne také lákala, ale tu už jsem vystudovat nezvládla, studuje ji teď moje sestra, takže mám s kým konzultovat. Po škole jsem pomáhala tatínkovi vést malý boutique hotel na Malé straně, tam jsem opravdu začínala od píky.

Ve vedení hotelu jste se osvědčila, takže proto jste přebírala další zodpovědnosti?

Ano, po čase přišel můj táta a řekl: osvědčila ses, tak co kdybys teď převzala restaurace, které pronajímáme?  Takže jsem přebrala gastro provozy, poté i dohled nad pronájmy bytových i nebytových prostor, pak také správu apartmánů, začala jsem tvořit koncept cateringu.

Vytvořila jste tedy vlastní firmu?

Ano.  Na jedné straně jsem toužila se osamostatnit, na straně druhé jsem se toho bála, protože samozřejmě s tátou za zády jsem nemusela některé věci řešit, ale touha po tom být samostatná byla silnější. Rozhodla jsem se jít vlastní cestou. Mám teď prostor pro výběr vlastního týmu, uplatnění moderních způsobů vedení a vymýšlení nových věcí, které dřív úplně nešly.

Předpokládám, že mluvíte o Čočce?

Věnuji se teď nejvíc dvěma věcem – vymýšlím nový koncept cateringu, zdravější, udržitelnější menu na domácí oslavy, nebo třeba na piknik. Ale nejvíc je teď mé srdce v Čočce.

Je to pro mne nový nádech, nápad vznikl v době covidu. Vždy se snažím ve věcech vidět příležitosti a já covid využila k plánování Čočky. Je to impuls a směr, kterým vím, že se mám dát, jsem to prostě já. Ostatní provozovny jsem „zdědila“ tak, jak byly a mnoho věcí se nedalo změnit. Ale Čočku buduji od nuly. Navrhovala jsem si sama interiéry v součinnosti s architektkou, vymýšlím menu, zkouším, co bude dětem chutnat, zařídila jsem tam pískoviště. Vše je tak, jak mám ráda já a zatím to vypadá, že stejně to cítí i ostatní maminky. Stále více se mi potvrzuje, že jsme pro Ventura Group zvolili správné motto: S chutí, od srdce…

Jak byste Čočku popsala vlastními slovy?

Neskromnou ambicí našeho konceptu je naplnit touhu každého dítěte i rodiče. Originálním a hravým způsobem tak, jak název sám napovídá. Čočka je hravá, pestrá, chutná, zdravá, objevující, vtipná a nespoutaná konvenční zábavou i gastronomií. Je hravá nejen před pultem, ale i za ním, vymýšlíme stále nové věci. Vše je čerstvé, denně vyrobené z poctivých surovin. Umělé a nezdravé věci u nás mají vstup zakázán.

A co na to děti? Často slyšíme, že stejně chtějí jen hranolky.

Ne ne, to není pravda. Je potřeba být kreativní, nekonvenční, tvořit pro děti a uvidíte, jak jim to bude chutnat. Vše, co nabízíme, jsme dlouho ladili, vymýšleli, dávali ochutnávat, testovali, vše je denně čerstvé, z poctivých surovin a věřte mi, děti mají boule za ušima.

Naši kuchaři i cukrář Filip berou poučku o pestré stravě doslova. Každý den u nás ochutnáte něco jiného. Dáváme přednost sezónním surovinám, takže pokud zrovna dozrají úžasné špendlíky nebo jahody, ihned je použijeme. V nabídce nehledejte žádné průmyslové kapsičky, které vydrží ve špajzu ještě pro děti vašich dětí. Všechno si vyrábíme sami, nepoužíváme ani kupované polotovary. Libujeme si v čerstvosti.

Každý den pečeme, vaříme a připravujeme něco sladkého a něco slaného. Můžete ochutnat domácí loupáky, bábovky, tradiční drobenkové koláče, slané quiche, nadýchané koblihy, šneky nebo mnoho skvělých pomazánek. 

Jak vidím, tak trendy zřejmě sledujete?

Trendy sleduji, baví nás to, jezdíme jak do michelinských restaurací, tak rádi poznáváme inspirativní podniky, všude tam, kde to jen jde. A nemusí to být zrovna na druhém konci světa. Čočka je otevřená krátkou dobu, ale zatím máme neustále plno. Takže si myslím, že jsem se v tomto trendu trefila.

Jde o jiný design, než mají naše ostatní restaurace, a já netvrdím, že jen toto je dobře, je to pro jinou cílovou skupinu. Už jsem vyrostla z toho si myslet, že to co se líbí mně, se bude líbit všem. Proto různé věci testuji, každý jídelníček testujeme, nejde to rvát na sílu. Jen tím, že jsem vegetariánka, tak masové pokrmy zkouší někdo jiný. 

Čočka je nový impuls i do firmy, přinesla i nové lidi – co nemají zkušenosti – dobré ale i zlé – s gastroprovozem a ti přinesli novou energii. Možná neunesou tři talíře naráz, nejsou zběhlí v markování, ale jsou milí, chtějí se učit nové věci a vytváří příjemnou lidskou atmosféru v podniku. Což je pro mne snad to nejdůležitější.

Jste pověstná tím, že jste si vytvořila ženský tým kolem sebe. Jak to jde dohromady s gastronomií?

Ano, máte pravdu, v rámci managementu mám víceméně jen ženy. Vyhovuje mi ženská energie, nabíjí mne. Neměla jsem dobré pracovní zkušenosti s muži, tak jsem si řekla – zkusím to jinak, vezmu holky. A tak postupně vznikl čistě ženský tým. Mám ženy jako provozní, jako marketingové a sales specialistky, vedou manažersky apartmány, jsou vedoucí směn, další ženy dohlíží na denní chod. Tedy s výjimkou jednoho IT kolegy a šéfkuchaře.

Ženy jsou větší tahouni, zvládají multitasking, což mi vyhovuje. Nedržíme se striktně náplně práce jednotlivých pozic, mluvíme si všechny do všeho. Někdy pochopitelně dojde ke kolizi, ale ve většině případů nás to posouvá dál. Jsem šťastná za holky, které se nebojí vzít zástěru a skočit z kanclu rovnou na plac, nebo přímo do kuchyně. Kolegyně prostě berou firmu za svou. Vnímám to stejně jako ony, když vezeme věci na catering, jedu také, pomáhám, vykládám věci, nosím krabice, uklízím. Aktuálně máme za sebou perfektně zvládnutou prezentaci cateringu na veletrhu. Nebýt toho, že jsme na jedné vlně a stále plné entuziasmu, když jde o nové věci, jistě by to tak dobře nefungovalo. Nebojím se říct, že jsme v gastru naprostá výjimka.

To mne přivádí k vaší touze studovat psychologii.

Přestože jsem ji nakonec nestudovala, tak se psychologii věnuji, protože práce s lidmi je především o psychologii. A ano, je to taková laická psychologie, ale na druhou stranu opřená o dennodenní zkušenosti. Ráda pozoruji lidi, jejich životy, vzorce chování i vztahy. Zároveň se ale učím, jak se nenechat lidmi vysávat. V osobním životě se vídám jen s malým počtem lidí, se kterými mi je dobře – velmi si užívám samotu, např. při běhu. Nehledám jistotu v ostatních, ale v sobě.

Na závěr se zeptám – kam dál?

Chci rozvíjet mé dva projekty – catering a Čočku. Čočka je vlastně takový lakmusový papírek. Pokud to bude klapat, tak si umím představit další taková bistra po Praze. Už mám i další jméno – bude to Fazole. 

Bistro Hravá čočka najdete na Tilleho nám. 792/2, 150 00 Praha 5 - Hlubočepy