[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Bláznivá slepice Ximena se ze své rodné vesnice ve španělské Katalánii vydá na dobrodružnou cestu přes Pyreneje, aby na druhé straně pohoří našla svou osudovou lásku. Na dlouhé cestě ji doprovází parta veselých kamarádů – koníci Fuerto, Fuego a Fito, křeček Počolo a akvarijní rybka Lola, která ještě nikdy neviděla moře.
Tohle je zápletka novinky nazvané Cesta praštěné slepice za štěstím, kterou vydala Pikola. A samozřejmě, Pyreneje nejsou jen obyčejné pohoří, skrývají spoustu začarovaných míst a kouzelných bytostí, mezi něž patří nebezpečný psanec a zloduch hřib Mlčoch. Podaří se Ximeně a jejím přátelům uniknout z jeho spárů? A hlavně, shledá se Ximena se svojí láskou? Naše tipy Co nám pomáhá se v karanténě nezbláznit? Tipy na audioknihy Bez zajímavosti jistě není skutečnost, že příběh praštěné slepice Ximeny je inspirovaný skutečností. Jak to přišlo, nám vysvětluje přímo její autorka Martina Skala, která příběh nejen napsala, ale i nakreslila. Chovala jste někdy slepice? Slepice jsem nikdy nechovala a slepice mi vždy připadala jako nudné zvíře. Příběh vznikl tak, že jsem během přechodu přes Pyreneje viděla hnát se slepici přes pole a vypadala, že měla jasno za čím. A tak jsem se rozhodla na slepici podívat z jiného úhlu a obsadila jsem ji jako hlavní hrdinku s neobvyklou kuráží. Péče o dítě a jeho výchova Za chyby děti netrestejte! Zajímejte se a učte je emoční inteligenci Jak na vás koukalo okolí nebo nakladatelství, když se dozvěděly, že hlavní hrdinkou vaší knihy bude slepice? Okolí si o mně všeobecně myslí, že jsem střelená, jako ta slepice, proto je nic nepřekvapuje. Občas své rodině pohrozím, že když mě budou trápit, napíši příští knížku o nich. Zastávám názor, že inspirací může být cokoliv. Záleží na tom, jak se na to podíváte. Pro jak staré děti je příběh určený, jaké dítě bude bavit? Příběh je pro děti od sedmi let, ale tím, že je to komiks, vše je v pohybu a zabydlené zvířaty, možná se zalíbí i dětem mladším. Běžně podnikáte podobné expedice, jako je přechod Pyrenejí na koni? Co to bylo za akci? Na koni jezdím často a pokud možno, kde se dá. Svého koně nemám, jezdím koně přátel. V Americe jezdíme hlavně po horách v Kalifornii a pak pravidelně jednou za rok jezdím do rezervace kmene Navajo do Utahu, kde jezdíme po poušti na mustanzích. Bydlím u jedné indiánské rodiny, která žije přímo uprostřed Monument Valley v tradičním hoganu. Zažili jsme vše od strašných veder po sníh Přechod přes Pyreneje byl náhlý nápad, který vznikl tím, že jsem padla na reklamu stájí na internetu. Tento přechod se podniká pouze třikrát do roka kvůli počasí a patří mezi jedny z nejtěžších jezdeckých expedic, protože překonáváte nadmořskou výšku a obrovské rozdíly v počasí. Zažili jsme vše od strašných veder přes bouři a kroupy až po sníh. A to byl srpen. Cestování Je dětem špatně v autě? Nejlepší rady, jak nevolnosti zvládnout Četl váš syn vaše knihy? Teď už na to je, předpokládám, velký? Psala jste někdy podle námětů, které navrhl nebo vyžadoval? Můj syn mě inspiroval hlavně k Medvídkovi Kumovi. Byla jsem totiž svobodná matka a v Kumovi jsem vyprávěla příběh medvíděte rozvedených medvědů. Kuma je napůl lední medvídek, napůl medvídek grizzly a vydá se na severní pól hledat svého tátu a svojí identitu. Když jsem svoji první knížku věnovala synovi, byla o Paříži, kde se narodil, a Alexandrovi bylo devět let. Řekla jsem mu, že jsem ji napsala pro něj. On se moc mile usmál a řekl :" Mámo, to jsi nemusela..." Můžete srovnat vztah dětí, potažmo rodičů, k dětským knihám v Čechách, ve Francii a v USA? Přijde mně, že děti a vůbec společnost v Čechách a ve Francii čtou daleko více než v Americe. Hrubě řečeno, moje knížky určené pro děti sedmi let ve Francii a Čechách by v Americe četly děti tak devět, deset let staré. Předškolák Proč číst dětem pohádky? Budou kreativnější, citově vyrovnanější a budou se lépe učit! Nemluvím o Kalifornii, New Yorku a Seattlu, ale to jsou výjimky, kde kultura opravdu přítomna je. Amerika je obrovská země a jsou místa, kde si přijdu, že jsem na jiné planetě, a kde o knížky všeobecně zájem není. Způsob myšlení v Americe je velice odlišný od evropského a to se odráží i v dětské literatuře. Trend, že v Americe téměř každá knížka chce děti stále něco naučit, poučit, je to trochu únavný. Jako by nemohly existovat knížky jen tak pro radost ze zážitku... jako když si pohladíte kotě. Martina Skala (*1958) je výtvarnice a prozaička. Vystudovala pražskou Hollarovu grafickou školu, poté historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a zároveň DAMU, obor scénografie. V té době už jezdila jako dostihový jezdec v pražské Chuchli. Od 80. let dvanáct let žila v Paříži, kde pracovala jako asistentka filmového architekta Pierra Guffroy. Později následovala manžela, francouzského filmového fotografa, do Los Angeles. Před lety společně opustili Hollywood a přesídlili na venkov do severní Kalifornie. Právě tam Martina Skala začala psát knížky pro děti. Inspirací se jí stal její syn, pro něhož psala především, a také zvířata, která vždy milovala a ráda pozorovala. Postupně vydala celkem sedm velmi úspěšných autorských knížek (např. Strado & Varius, Medvídek Kuma, My Name is Čičák...), několik jich také ilustrovala pro jiné autory. Za první knížku Strado & Varius o nevšedním přátelství mezi starým houslistou a jeho housličkami dokonce v roce 2003 získala cenu Magnesia Litera a také Zlatou stuhu. Cesta praštěné slepice za štěstím je její osmá kniha. Maminka roku Kluky miluju, říká máma dvojčat s Downovým syndromem. Pravděpodobnost? Jedna ku milionu Rozhovor Stydím se představovat jako spisovatelka, říká Barbora Vajsejtlová
Tohle je zápletka novinky nazvané Cesta praštěné slepice za štěstím, kterou vydala Pikola. A samozřejmě, Pyreneje nejsou jen obyčejné pohoří, skrývají spoustu začarovaných míst a kouzelných bytostí, mezi něž patří nebezpečný psanec a zloduch hřib Mlčoch. Podaří se Ximeně a jejím přátelům uniknout z jeho spárů? A hlavně, shledá se Ximena se svojí láskou? Naše tipy Co nám pomáhá se v karanténě nezbláznit? Tipy na audioknihy Bez zajímavosti jistě není skutečnost, že příběh praštěné slepice Ximeny je inspirovaný skutečností. Jak to přišlo, nám vysvětluje přímo její autorka Martina Skala, která příběh nejen napsala, ale i nakreslila. Chovala jste někdy slepice?
Tohle je zápletka novinky nazvané Cesta praštěné slepice za štěstím, kterou vydala Pikola. A samozřejmě, Pyreneje nejsou jen obyčejné pohoří, skrývají spoustu začarovaných míst a kouzelných bytostí, mezi něž patří nebezpečný psanec a zloduch hřib Mlčoch. Podaří se Ximeně a jejím přátelům uniknout z jeho spárů? A hlavně, shledá se Ximena se svojí láskou?
Bez zajímavosti jistě není skutečnost, že příběh praštěné slepice Ximeny je inspirovaný skutečností. Jak to přišlo, nám vysvětluje přímo její autorka Martina Skala, která příběh nejen napsala, ale i nakreslila.
Chovala jste někdy slepice?
Slepice jsem nikdy nechovala a slepice mi vždy připadala jako nudné zvíře. Příběh vznikl tak, že jsem během přechodu přes Pyreneje viděla hnát se slepici přes pole a vypadala, že měla jasno za čím. A tak jsem se rozhodla na slepici podívat z jiného úhlu a obsadila jsem ji jako hlavní hrdinku s neobvyklou kuráží.
Jak na vás koukalo okolí nebo nakladatelství, když se dozvěděly, že hlavní hrdinkou vaší knihy bude slepice?
Okolí si o mně všeobecně myslí, že jsem střelená, jako ta slepice, proto je nic nepřekvapuje. Občas své rodině pohrozím, že když mě budou trápit, napíši příští knížku o nich. Zastávám názor, že inspirací může být cokoliv. Záleží na tom, jak se na to podíváte.
Pro jak staré děti je příběh určený, jaké dítě bude bavit?
Příběh je pro děti od sedmi let, ale tím, že je to komiks, vše je v pohybu a zabydlené zvířaty, možná se zalíbí i dětem mladším.
Běžně podnikáte podobné expedice, jako je přechod Pyrenejí na koni? Co to bylo za akci?
Na koni jezdím často a pokud možno, kde se dá. Svého koně nemám, jezdím koně přátel. V Americe jezdíme hlavně po horách v Kalifornii a pak pravidelně jednou za rok jezdím do rezervace kmene Navajo do Utahu, kde jezdíme po poušti na mustanzích. Bydlím u jedné indiánské rodiny, která žije přímo uprostřed Monument Valley v tradičním hoganu.
Přechod přes Pyreneje byl náhlý nápad, který vznikl tím, že jsem padla na reklamu stájí na internetu. Tento přechod se podniká pouze třikrát do roka kvůli počasí a patří mezi jedny z nejtěžších jezdeckých expedic, protože překonáváte nadmořskou výšku a obrovské rozdíly v počasí. Zažili jsme vše od strašných veder přes bouři a kroupy až po sníh. A to byl srpen.
Četl váš syn vaše knihy? Teď už na to je, předpokládám, velký? Psala jste někdy podle námětů, které navrhl nebo vyžadoval?
Můj syn mě inspiroval hlavně k Medvídkovi Kumovi. Byla jsem totiž svobodná matka a v Kumovi jsem vyprávěla příběh medvíděte rozvedených medvědů. Kuma je napůl lední medvídek, napůl medvídek grizzly a vydá se na severní pól hledat svého tátu a svojí identitu.
Když jsem svoji první knížku věnovala synovi, byla o Paříži, kde se narodil, a Alexandrovi bylo devět let. Řekla jsem mu, že jsem ji napsala pro něj. On se moc mile usmál a řekl :" Mámo, to jsi nemusela..."
Můžete srovnat vztah dětí, potažmo rodičů, k dětským knihám v Čechách, ve Francii a v USA?
Přijde mně, že děti a vůbec společnost v Čechách a ve Francii čtou daleko více než v Americe. Hrubě řečeno, moje knížky určené pro děti sedmi let ve Francii a Čechách by v Americe četly děti tak devět, deset let staré.
Nemluvím o Kalifornii, New Yorku a Seattlu, ale to jsou výjimky, kde kultura opravdu přítomna je. Amerika je obrovská země a jsou místa, kde si přijdu, že jsem na jiné planetě, a kde o knížky všeobecně zájem není.
Způsob myšlení v Americe je velice odlišný od evropského a to se odráží i v dětské literatuře. Trend, že v Americe téměř každá knížka chce děti stále něco naučit, poučit, je to trochu únavný. Jako by nemohly existovat knížky jen tak pro radost ze zážitku... jako když si pohladíte kotě.
Martina Skala (*1958) je výtvarnice a prozaička. Vystudovala pražskou Hollarovu grafickou školu, poté historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a zároveň DAMU, obor scénografie. V té době už jezdila jako dostihový jezdec v pražské Chuchli.
Od 80. let dvanáct let žila v Paříži, kde pracovala jako asistentka filmového architekta Pierra Guffroy. Později následovala manžela, francouzského filmového fotografa, do Los Angeles. Před lety společně opustili Hollywood a přesídlili na venkov do severní Kalifornie.
Právě tam Martina Skala začala psát knížky pro děti. Inspirací se jí stal její syn, pro něhož psala především, a také zvířata, která vždy milovala a ráda pozorovala. Postupně vydala celkem sedm velmi úspěšných autorských knížek (např. Strado & Varius, Medvídek Kuma, My Name is Čičák...), několik jich také ilustrovala pro jiné autory. Za první knížku Strado & Varius o nevšedním přátelství mezi starým houslistou a jeho housličkami dokonce v roce 2003 získala cenu Magnesia Litera a také Zlatou stuhu. Cesta praštěné slepice za štěstím je její osmá kniha.