[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Shannon Pinkerton je dvaapadesátiletá energická žena, která se rozhodla následovat své rodiče a pokračovat tak v tradici pěstounství a následné adopce dětí se speciálními potřebami.
Vše začalo v roce 2009, kdy Shannon a její muž Troy adoptovali chlapce s Downovým syndromem Joeyho, spolužáka jejich nejmladšího biologického syna Codyho. Ti dva spolu tvořili nerozlučnou dvojku, a když se rodina dozvěděla, že Joeyho je možné adoptovat, neváhali ani minutu. Manželé vychovávali kromě Codyho ještě tři vlastní děti, dcery Jordan a Hailey a syna Troye.
Na základě této zkušenosti Pinkertonovi rozpoznali zásadní mezeru v systému náhradní péče, která nebyla dostatečně řešena, zejména pro starší děti se speciálními potřebami. O novorozená miminka byl v rámci adopce větší zájem než o starší dětí s touto diagnózou. Po adopci Joeyho Shannon toužila pomoci dalším dětem, jejichž biologičtí rodiče se jich vzdali. Spojila se s organizací zaměřenou na adopci dětí s Downovým syndromem a postupem času adoptovala dalších pět chlapců. Devlin, Julian, Cameron, Anthony a Tracee, dnes už mladí muži, tak našli u Pinkertonových nový domov i nové sourozence.
Nutno říct, že jejich adoptivní máma by zasloužila metál. Kromě diagnózy Downova syndromu se chlapci potýkají s celou řadou vývojových problémů včetně autismu. Shannon a Troy se kromě čtyř vlastních i adoptovaných dětí starají ještě o 65letou ženu, která trpí kromě Downova syndromu také Alzheimerem. O tu se už za Shannonina mládí starala její maminka a Shannon péči o ni automaticky převzala.
I když se cesta adopce neobešla bez problémů, včetně byrokratických záležitostí a právních překážek, rodina Pinkertonových všechno zvládla a dnes sdílí svůj každodenní život na sociálních sítích. Věří, že jejich příběh může ostatní inspirovat i poučit o realitě života a péče o děti se speciálními potřebami. "Když kluky poznáte, hned si je zamilujete. Nikoho za nic neodsuzují a jsou tak laskaví," pochvalují si adoptivní rodiče.
Ať už celá rodinka jezdí na koni na svém rozlehlém pozemku, sbírá vajíčka od vlastních slepic, vyráží společně na karneval nebo za nákupy, na nudu si díky denně nabitému programu nikdo stěžovat nemůže. Typický den bratrů Pinkertonových často zahrnuje i doprovod mámy do supermarketu, přičemž rodina utratí každý měsíc za potraviny přibližně 3 000 dolarů, což je v přepočtu necelých 70 tisíc korun.
Pinkertonovi jsou přesvědčeni, že kdyby byli jejich adoptivní děti umístěny v nějakém zařízení, jenom by se protloukaly každodenním životem a přišly by tak o věci a zážitky, které můžou dělat jen takzvaně normální vrstevníci.
Shannon zavzpomínala i na nelehké okamžiky a úskalí, se kterými se musela potýkat. Cameron, jeden z adoptovaných chlapců, který je navíc nevidomý a je menšího vzrůstu, měl velké trauma z předchozích umístění do pěstounské péče a kvůli tomu během prvního týdne v domově u Pinkertonových způsobil škodu za 300 dolarů. "Pořád jen opakoval: 'Vyhodíš mě, že? A já jsem mu říkala: 'Ne, ne, ne, tohle je tvůj domov navždy, Camerone. Než mi uvěřil, trvalo to docela dlouho,'" přiznala Shannon.
Rodina nedávno dostala díky své neochvějné pomoci velký dar - plně přístupné dětské hřiště postavené na jejich dvorku. Milé gesto iniciovala nezisková organizace Unlimited Play ve spolupráci s firmou Little Tikes Commercial, jejímž cílem je poskytnout všem dětem bez ohledu na jejich schopnosti možnost hrát si a rozvíjet se v bezpečném prostředí.
Skromná Shannon, která je díky svým biologickým dětem už i babičkou, vyzdvihuje pozoruhodné pokroky, kterých její synové dosáhli, zejména v osobním rozvoji. Ty má ale "na svědomí" především ona, její muž a jejich otevřená srdce...