[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vzpomenete si, jak jste vnímala své tělo v období puberty a dospívání?
Rozhodně jinak než dnes. Tehdy jsem se na něj dívala víc "zvenčí". Neposlouchala jsem jeho signály tak, jak to dělám dnes. Snažila jsem se s ním nějak sžít a přijmout jeho nové ženské tvary, což bylo někdy jednoduché, jindy zase míň. Jako na horské dráze. Dnes podstupuje čím dál víc mladých slečen všemožné úpravy a vylepšení těla. Vy sama jste maminkou dvou dcer, umíte si představit, že by za vámi přišly třeba v šestnácti s tím, že by chtěly větší prsa, rty...?
Upřímně, nad tímto jsem ještě neuvažovala, nezaobírám se něčím, co mě zbytečně zatěžuje, když to není aktuální. V každém případě můžu ale říct, že už teď děláme všechno pro to, aby se naše dcery vnímaly jako krásné a jedinečné bytosti. Povídáme si o tom i s manželovou dospívající dcerou, kterou má z předešlého vztahu. Pořád jim opakujeme, jaké jsou krásné nejen zvenku, ale i uvnitř.
Ve filmu Její tělo, který se této problematice mimo jiné také věnuje, hrajete Andreu Absolonovou – českou nadějnou skokanku do vody, která po úrazu páteře dobyla pornoprůmysl. Kývla jste na tuto pracovní nabídku hned?
Hned ne. Hodně jsem to zvažovala, ale nakonec jsem tu velkou výzvu přijala. Dnes, když už sklízím plody své práce, vidím, že to bylo správné rozhodnutí a byl to krok, který mě profesně zase posunul o kus dál.
Přece jen toho ve filmu ukazujete hodně, byť nejde jen o prvoplánovou nahotu a explicitní scény. Měla jste i dublérku, ať už ve skocích do vody nebo v erotických scénách, ve kterých si společně s vámi zahrál i váš manžel?
Na obojí. Na skoky do vody jsem měla dublérku, na některé erotické scény zase profesionální pornoherečku. V čem jste se s hlavní hrdinkou filmu dokázala ztotožnit, u čeho jste mohla pochopit, proč jednala tak či onak?
Rozumím jí v tom, že člověk, který je vychováván jako výjimečný a který vyrůstá v prostředí výjimečnosti, pak nedokáže ze dne na den přijmout tlak běžného jednotvárného života. Potřebuje něco víc, potřebuje být mimo průměr...
Andrea Absolonová se kvůli své předčasné smrti nestihla stát mámou. Vy jste maminkou dvojnásobnou. Překvapilo vás na mateřství něco? Uvědomila jste si díky němu nějakou zásadní věc?
Asi to kouzlo života, které jsem do té doby nevnímala. Když ve vás roste nový život, tak se pak stane i vaším životem. Je to krásné a pro mě je to největší naplnění života.
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Natália Germáni (@natalagermani)
Příspěvek sdílený Natália Germáni (@natalagermani)
Zuna a Vesa. Jména vašich dcer nejsou úplně obvyklá. Pokud se nepletu, obě pochází z hebrejštiny. Čím jste se při jejich výběru inspirovala?
Zuna má dokonce i africký původ a znamená "sladká". Při jejím výběru jsem se inspirovala v románu Františka Švantnera Nevesta hôľ. Vesa mě zase jen tak napadla a později jsem si vygooglila, že znamená "rosa".
Před narozením druhé dcerky jste řekla, že Zuna je celý tatínek, a že Vesa tedy možná bude zase celá vy. Naplnila se vaše předpověď?
Zuna je opravdu celý táta a u Vesy zatím nevím, ale myslím, že je podobná asi víc mně. V každém případě jsou si ale holky podobné navzájem.
Používáte ve výchově intuici, nebo dáte na rady zkušenějších?
Rozhodně intuici. Tu používám všude.
S rodinou žijete střídavě na Slovensku a v Americe. Kde se cítíte víc doma?
Zatím víc na Slovensku. Přece jen tam mám celoživotní vazby a zázemí. Ale Ameriku taky miluju. Postupně si i tam vytváříme ideální místo pro život.
Když ve vás roste nový život, tak se pak stane i vaším životem. pro mě je to největší naplnění života...
Jak zvládají děti cestování letadlem? A jak to zvládáte vy coby rodiče?
Děti letadla milují. Tedy Vesa zatím ještě moc netuší, co se kolem ní děje. Ale nevadí jí rušnější prostředí, naopak si všechny ty nové vjemy užívá. A Zuna už je velká a zkušená cestovatelka, kterou baví v letadle objevovat nová tlačítka, příběhy, cestování uličkami i rozhovory s letuškami. Už jsem si na to zvykla, ale lítání není moje oblíbená činnost, protože vím, že se na zhruba devět hodin stanu animátorkou... (směje se)
Jak jste už zmínila, váš manžel má z předchozího vztahu dospívající dceru. Jak spolu vycházíte a pomáhá vám Viktoria třeba s péčí o své mladší sestřičky?
Vycházíme spolu skvěle, jsme kamarádky. Do péče o holky ji nezapojujeme, protože má své povinnosti, školu a kroužky, kterým se věnuje naplno, takže je zaměstnaná v podstatě až do večera. Když ale chceme s mužem někam vyrazit, tak samozřejmě s hlídáním pomůže. A pokaždé se jí to líbí.
Teď u vás doma převažuje víc ženská energie. Umíte si představit, že by do rodiny přibylo trochu té mužské, třeba v podobě dalšího miminka?
No, momentálně toho máme s prací, cestováním i dětmi až až. Budoucnost ukáže...