[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
V seriálu jste mámou dospělé dcery Báry a dospívajících dětí – dcery Anežky a syna Michala. Není tajemstvím, že v soukromí maminkou zatím nejste. Odkud jste pro roli trojnásobné mámy čerpala inspiraci?
Člověk nabírá zkušenosti mimo jiné i pozorováním. Jako herečka se musím snažit vžít se do něčeho, co jsem v životě nezažila, to je zkrátka součást hereckého řemesla. Ale mám taky spoustu kamarádek, které už děti mají, takže právě od nich toho mám hodně odpozorováno. Říká se o mně, že jsem hodně starostlivá, myslím, že to tak skutečně je. Děti nemám, mám rodiče, kamarády, kočky, tak se starám o ně. Stejně tak starostlivá je i seriálová Iva Klímová. To máme společné.
Iva kromě výchovy a péče o rodinu řešila i jedno aktuální téma. Těhotenství po čtyřicítce. Když začala být zničehonic přecitlivělá a unavená, myslela si, že přišel předčasný přechod. Ale nakonec z toho bylo těhotenství. Vy jste ve skutečnosti o něco mladší, ale přece jen – nesetkala jste se s názorem, že věk může při otěhotnění hrát klíčovou roli?
Můj pocit je takový, že jak to každá žena cítí a jak se cítí, tak ať se podle toho zařídí. Vyhraněné názory, jaký věk pro otěhotnění je ten nejvíc optimální, neberu za své.
Iva bohužel ale spontánně potratí. To už je na jednu herečku docela slušná dávka emocí…
Tak konkrétně tohle pro mě bylo extrémně náročné natáčení. (odmlčí se) Už při čtení scénáře jsem měla sevřený žaludek a cítila úzkost z toho, co mě čeká. Bylo to psychicky hodně těžké období. Začalo to těhotenstvím, rozhodováním, zda si Iva dítě nechá, a když se nakonec rozhodla, že ano, tak přišel potrat... Přiznám se, že jsem do sebe Ivu hodně vtáhla. Musela jsem pak na sobě hodně pracovat, abych z té role vystoupila. Jenže když chcete, aby postava vypadala věrohodně, tak to jako herečka musíte nějak prožívat, musí se vás to dotknout, ať chcete nebo ne. A obzvlášť potrat byl hodně náročný. Pamatuju si, jak jsem stála jednou po natáčení ve stanici metra Skalka a pořád cítila tu šílenou změť emocí. Zničehonic jsem začala skákat a třepat rukama, abych ty pocity ze sebe dostala pryč. Říkala jsem si: „Už jsi zase Hanka, jedeš domů, už se tě to netýká, máš úplně jiný život…“
Pokud mi dovolíte osobní otázku: vy sama po dětech toužíte?
Ráda bych měla dítě. Nicméně se mi to zatím nepoštěstilo…
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Hana Baroňová (@hana.baronova)
Příspěvek sdílený Hana Baroňová (@hana.baronova)
Jste narozená ve znamení Štíra. O těch se říká, že jsou to komplikované, ale velmi silné osobnosti, které si vystačí takzvaně samy. Tak bych se chtěla zeptat…
(Hanka se chopí slova…) Říkáte to úplně přesně! Nechci, aby to znělo blbě, ale skutečně si často vystačím sama. Povahou jsem spíš samotářka. Nevadí mi trávit čas jen sama se sebou, ráda sama i cestuju, s tím taky nemám problém. Kamarádky se mi diví, jak můžu cestovat sama, že se nebojím, že to nemám s kým sdílet… Ale mně to skutečně nevadí, cítím se sama dobře. Na druhou stranu ale také vím, jak je to krásné, mít možnost s někým vše sdílet.
Dobře, ale na děti přece jen musí být dva. Není to tedy i o tom, že jste ještě nepotkala toho pravého?
Ve svém životě chci být šťastná, a to taky jsem. A ráda bych byla šťastná i vedle někoho, s kým si budu rozumět. Uvědomuji si, že vztah dvou lidí je také o práci na tom vztahu. Pořád mám takový vnitřní pocit, že to prostě musí do sebe takzvaně zaklapnout, aby to bylo ono. A věřím, že to jednou přijde a že se objeví někdo, s kým rodinu založím.