[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vcházím k Hejlíkovým domů a u dveří už přešlapuje Vojtíšek, aby mě přivítal. S velkou papírovou krabicí plnou polystyrenové výstelky, která se dá lámat. A ta ho nepřestane bavit v podstatě po celou hodinu, kdy si s jeho rodiči povídám. Ano, je to všude stejné. Děti mají doma kupu hraček, aby si pak vyhrály s papírovou krabicí. Nutno ovšem říct, že tahle soustředěnost a klid jsou velkou změnou, která u Vojtíška na první pohled za poslední dva roky, kdy jsme se neviděli, nastala… Verčo, když jsme si naposledy spolu povídaly, říkala jste, že se s Vojtíškem za celý den nezastavíte. Nastala s tím, jak povyrostl, nějaká změna? VERONIKA: Vojtíškovi byly v září čtyři roky a je to opravdu velký obrat. Do tří let to byla neřízená střela, poté jako když utne. Ne že by byl tedy z divocha najednou nejklidnějším dítětem na světě, to ne, ale ten rozdíl tam určitě je. Dá se s ním mnohem lépe domluvit. A taky asi člověk postupně přicházel na to, jak na něj, je to tak? VERONIKA: Přesně tak. První tři roky ale byly vážně strašně náročné. Po tom třetím roce to ale najednou nebylo tak, že by se někam vyřítil a člověk letěl za ním, aby eliminoval nebezpečí a nástrahy, které kolem číhají a které on si neuvědomoval. I s dětmi to bylo lepší. Najednou začal vyžadovat i kamarády. Na chalupě máme moc fajn sousedy s dětmi, které jsou věkově podobné Vojtovi, takže tam mají takový gang. Tady v Praze nemá kamarády takhle blízko, v tomhle je to na chalupě super.
Zobrazit příspěvek na Instagramu Co dalšího nám prozradili o výchově a rodičovství Veronika a Lukáš Hejlikovi se dočtete v rozhovoru v aktuálním čísle. Ještě je týden na stáncích! @casopismaminka @lukashejlik @veronika_hejlikova #rodice #vychova #genynezaprete #coverstory #foto @ivyemorwen #makeup @martasantorova #styling @lenkapavlu Veronika má na sobě šaty @leedastore Lukáš oblek od @Vangraaf Vojta oblek @marksandspencerczechrepublic Příspěvek sdílený Maminka (@casopismaminka), Pro 5, 2019 v 2:25 PST
Co dalšího nám prozradili o výchově a rodičovství Veronika a Lukáš Hejlikovi se dočtete v rozhovoru v aktuálním čísle. Ještě je týden na stáncích! @casopismaminka @lukashejlik @veronika_hejlikova #rodice #vychova #genynezaprete #coverstory #foto @ivyemorwen #makeup @martasantorova #styling @lenkapavlu Veronika má na sobě šaty @leedastore Lukáš oblek od @Vangraaf Vojta oblek @marksandspencerczechrepublic
Příspěvek sdílený Maminka (@casopismaminka), Pro 5, 2019 v 2:25 PST
Ale vy se máte s Lukášem dobře, ne? VERONIKA: Já myslím, že my jsme takoví vyvážení. Já si dovedu přečíst knížku a najít si chvíli pro odpočinek, on je zase takový rozevlátý.
Poslouchám to ticho, které tady vládne. Za celou dobu, co se bavíme, o Vojtíškovi ani nevíme. A musím tedy říct, že je mu i poměrně hezky rozumět, což je také velká změna posledních měsíců, je to tak? VERONIKA: Hodně se zlepšil. Chodíme na logopedii a tam se mu moc líbí. On je velice komunikativní a sociálně zdatný. Ale tím, že začal pozdě mluvit, se u něj objevila diagnóza vývojová dysfázie. Takže jsme řešili takové to kolečko foniatrie – logopedie – psychologie. U psycholožky to ovšem dopadlo katastrofálně. Po pár minutách mi řekl: „Maminko, mně se tady nelíbí, já chci domů.“ A paní psycholožka to vyhodnotila tak, že moje dítě nespolupracuje, což by ve čtyřech letech mělo, a že je na mě velmi fixované. Poslala mě na chodbu, abych mu vysvětlila, že s ní má mluvit. Takže jsem z toho sezení odcházela sama zralá na psychologa… Logopedka mě pak uklidnila, že jestli je to vývojová dysfázie, tak velmi lehká forma. On se po tom třetím roce strašně rozmluvil, je mu sice špatně rozumět, takže musíme pracovat na jednotlivých hláskách, ale má dobrou slovní zásobu, a když po něm něco chci, tak mi rozumí. Já jsem o tom mluvila na Instagramu a doteď mi píše spousta maminek, které řeší to samé. Vím i o případu, kdy psycholog řekl mamince s dítětem s vývojovou dysfázií, ať se smíří s tím, že nevystuduje vysokou školu. A já si říkám, jak jen může vyslovovat u pětiletého dítěte takové soudy! VERONIKA: To je strašné. Někteří odborníci ovšem říkají, že ani střední… Tam jde o to, že když ty děti pak začnou chodit do školy, tak se ta vývojová dysfázie přehoupne na všemožné dysgrafie a dyslexie a další dysporuchy. Může a nemusí. Ta diagnostika je totiž strašně těžká. Vojtík měl dlouho svoji řeč, my jsme tomu říkali vlčákovština, a tou hovořil plynně. Já jsem se naučila jí nějak rozumět, často mě chytil za ruku, někam mě odvedl, když mi chtěl něco ukázat. Takže my jsme se spolu domluvili… Naštěstí ale odborníci říkají, že u vývojové dysfázie není narušený intelekt. Ty děti jsou chytré a inteligentní, jen řečové centrum nefunguje tak, jak má. A to, jak zvládnou školní docházku, záleží hodně i na výběru školy. Takže i když Vojta půjde do školy až za dlouho, tak už teď koukáme a vybíráme.
LUKÁŠ: Já každý den hraju na českých školách. A kdykoli hraju v nějaké „nové“ škole, zírám, jak to tam funguje, všichni jsou v takovém nějakém míru, je tam ticho... Zároveň si ale nedokážu představit, že to bude Vojtova krevní skupina.
To máte, Lukáši, skvělou sondu do českých škol… LUKÁŠ: Já bych řekl, že nikdo nemá větší přehled o českých školách než já, tím jsem si skoro jistý.
Celý rozhovor si můžete přečíst v prosincovém čísle časopisu Maminka, které si můžete koupit ještě dnes. Ve čtvrtek už vychází lednová Maminka. Aktuální vydání nebo předplatné s dárkem kupujte na www.ikiosek.cz/maminka